Andrej Babiš je snadným terčem, už jen pro svoje nekonformní pobývání na výsluní. Jedni mu vyčítají kontroverzní minulost, druzí takřka nulovou orientaci ve státním rozpočtu, již přiznává i veřejně. Citujme doslova: "Já jsem politik, který fakt neví všechno. Já mám na to lidi a můj systém práce je, že si vyberu lidi a dělám ty hlavní věci." Toto Babišovo vysvětlení by asi šlo skousnout, byť jeho předchůdci jako Jiří Rusnok, Pavel Mertlík, Eduard Janota, Vlastimil Tlustý, ale i Miroslav Kalousek nasadili laťku vysoko.

Co už se ale omluvit nedá, je neznalost klíčových norem, které regulují provoz v nejvyšších ústavních patrech – zejména zákona o střetu zájmů. Když jej na šéfa hnutí ANO, ale též vlastníka Agrofertu a hybatele řadou dalších firem, vytasil v neděli v České televizi Václav Moravec, zdálo se, že o něm Babiš slyší poprvé v životě. Opět citát. "A to teďka, když jsem v politice, tak jsem diskvalifikován, tak už nebudu mít ani rodinný život, nebudu mít ani firmu, nebudu mít nic, nebo jak to myslíte? Já nemám střet zájmů, jak říká Kalousek, jedině když jdu na záchod na ministerstvu financí. Všichni věděli, kdo jsem, co mám za sebou, tak myslím, že to jsou zbytečné debaty." K těmto větám však Babiš nakonec smířlivě dodal: "Zákon dodržím. Já dodržuju zákony, platím poctivě daně, všechno dělám podle zákona."

Andrej Babiš je ale přesto spíš zvyklý pravidla utvářet sám, stejně jako si vybírat spolupracovníky. Proto též těžko nese, když s ním jeho nejbližší náměstkovský tým sestavují i koaliční spojenci.

Není úplně na škodu, když se najde člověk, který nabourává politické stereotypy. Ty totiž do značné míry mohou za mizivou důvěru občanů v instituce, politiku a politiky. Babiš si potrpí na manažerské manýry, ale i na důvěru mezi partnery. Naředit vrstvu zasloužilých partajníků zdatnými lidmi z byznysu může být dokonce prospěšné. Přesto by Andrej Babiš měl mít smysl pro míru.

Jakmile se stal předsedou hnutí ANO a vstoupil do politického boje, stal se politikem. Od podzimu je poslancem, od minulého týdne místopředsedou vlády. Přesto ještě před čtrnácti dny tvrdil: "Ne, my jsme stále hnutí nespokojených občanů, my nejsme politická strana a my jsme prokázali už při jmenování ministrů, že tam skutečně chceme dát odborníky a ne politické nominanty." A ještě na své první ministerské tiskovce opakoval: "Jsme nespokojení občané, kteří slíbili něco změnit, což musíme dodržet."

Odškrtněme si proto s povděkem, že od neděle o sobě Babiš mluví jako o politikovi. Pak tu ale máme ještě jeden jeho nešťastný výrok. Po první schůzi vlády před novináři pronesl: "Jednání bylo příjemné, konstruktivní a konkrétní – na rozdíl od parlamentu." Babiš si ostatně již po prvním dni, kdy zasedala Sněmovna, stěžoval na její tempo. Jeho poslanci rovnou uvažují o změně jednacího řádu, třeba o časovém omezení diskuse.

Předseda ANO patří k těm, co chtějí výsledky nejpozději ihned a neradi se zdržují. Jenže parlamentní demokracie stojí a padá s dialogem a s kontrolou mocných. Klidně si i řekněme, že parlament je žvanírna. Žvanírna důležitá a nesmírně prospěšná – zvlášť když dokáže artikulovat pestré názory ve společnosti a obrušovat hrany mezi různými skupinami. Líbí-li se Babišovi víc hierarchické uspořádání, většinový volební systém či prezidentská nadvláda, má na to právo. Nesmí se ale pak divit, že mu bude nahlíženo pod prsty dvojnásob bedlivě. Sotva může nová pravidla nastavovat ten, kdo neprokoukl ta stará a kdo si správu státu občas představuje jako Hurvínek válku.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus