Čtvrteční prezidentský duel na ČT dle mého soudu jasně ukázal, že volební finále nebude jen o tom, kdo se stane příští hlavou státu, ale i o zralosti a dospělosti našeho národa. Chceme za prezidenta respektovanou kosmopolitní osobnost, s nadhledem, humorem, moudrostí, zdravým selským úsudkem, který se nikomu nepodbízí a nazývá věci pravým jménem bez ohledu na získané body, nebo chceme za prezidenta okopávače kotníků za každou cenu, který evidentní podpásovky rádoby maskuje za "přátelské šťouchance", útočí na nízké pudy voličů a slovo úcta ke komukoliv je pro něj evidentně cizí pojem?

Karel Schwarzenberg se v debatě korektně soustředil na věcné a konkrétní odpovědi, které zrcadlily jeho bohaté politické, profesní i životní zkušenosti - tak jak se sluší a patří, tak jak je zvyklý a vychovaný reagovat po celý svůj život. Naproti tomu Miloš Zeman obrátil odpověď téměř na jakoukoli otázku k agresivnímu výpadu a často zbabělému útoku na Karla Schwarzenberga, o samolibých pasážích nemluvě. A to má být prezident, který chce dle svých slov vést a spojovat národ? Choval by se takto např. Masaryk či Havel – dvě zásadní a respektované autority minulého století? Dal jsem si tu práci a důsledně a nepředpojatě jsem strávil desítky hodin studiem života Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana a vím, že kníže z celého svého srdce a z celé své duše miluje tento národ a dýchal by za něj. Miloš Zeman miluje především moc a sám sebe a z toho pramení jeho útoky za každou cenu s cílem ničit, bořit, destruovat, protože přece účel světí prostředky a dav chce vidět krev.

V srpnu 1968 byla Vídeň plná pookupačních československých emigrantů, Karel Schwarzenberg neváhal ani minutu, pronajal pro ně (za své vlastní peníze) všechny volné vídeňské penziony, aby svým krajanům okamžitě a nezištně pomohl. Jsou osmdesátá léta, Karel Schwarzenberg se nemůže dívat na chátrající zámek Orlík, který mu byl komunisty ukraden a kde už mu nepatří ani parketa a zaplatí nutné opravy ze svého československým úřadům! Zároveň v tomto čase buduje v zahraničí Československé dokumentační středisko u nás zakázané literatury, jako odkaz pro příští generace a duševní dědictví pro lepší časy, v které doufá. Tři příklady za stovky podobných...

Vlastní osobní zkušenost nic nenahradí. Měl jsem možnost Karla Schwarzenberga poznat i osobně, a to v restauraci U Lva na Florenci, a jen se umocnily moje pocity o jeho čestnosti, velkorysosti, shovívavosti, šarmu, vzdělanosti, nadhledu, smyslu pro humor. Zároveň to není žádný snílek, ale realista s nohama na zemi a s výtečnými diplomatickými schopnostmi, kontakty a respektem.

Volby budou i o tom, zde jsme natolik vyzrálí, že si zasloužíme na Hradě skutečnou osobnost, pro niž pojmy, které žel nejsou "in", jako vlastenectví a služba národu, jsou její celoživotní poslání, stejně jako boj za lidská práva a pomoc slabým a utiskovaným. Kdo chce, tak si zjistí, že toto Karel Schwarzenberg dokazuje celý svůj život, jen to ze své skromnosti nedává na odiv.

Na rozdíl od svých osmi konkurentů Karel Schwarzenberg musel bojovat i se svými handicapy – byl nejstarší a je mu hůř rozumět. To ostatní nemuseli a přec skončil jen těsně druhý. Kdesi jsem četl: "Koho zajímá především, co Karel Schwarzenberg říká, než jak to říká, má jasno."

Prezidentská role je více než jakákoliv jiná službou národu a přímá volba určí, nakolik se tento morální očekávaný předpoklad naplní ve skutečnost.