Například v sobotu 2.11.2007 pořádala, jak už je u nás zvykem, svou další tiskovou konferenci ČSSD. Pan předseda Paroubek na ní oznámil, že ČSSD bude „pravděpodobně“ podporovat v prezidentské volbě profesora Švejnara. „Pravděpodobně“ proto, že vše závisí na tom, zda pan profesor získá podporu „ostatních parlamentních stran“.

Těch parlamentních stran je u nás pět. Největší z nich, ODS, už svého kandidáta oznámila a nic nesvědčí o tom, že by svou volbu změnila. Václav Klaus, prezident republiky, bude i tentokrát jejím kandidátem.

Jasno, ačkoliv se termín volby neúprosně blíží, nemají ostatní strany. Dvě z nich vědí, koho nechtějí. ČSSD a Strana zelených jsou zatím zajedno v tom, že prezidentem může být kdokoliv, jen ne Klaus. Obě strany se na osobě svého kandidáta pravděpodobně nakonec shodnou. Bude to Jan Švejnar nebo Jiří Dienstbier a rozhodnuto bude sedmého prosince, kdy jednoho z nich schválí KSČM. Český tisk k tomu převážně mlčí, ačkoliv sám Paroubek to již několikrát řekl a ačkoliv je to zřejmé každému, kdo umí počítat - bez podpory KSČM je každý protikandidát bez šancí. Další z oznámených uchazečů, Václav Pačes, je již mimo hru, tereticky je o něm možno uvažovat jen tehdy, kdyby se ČSSD a Strana zelených přeci jen nakonec neshodly, nebo pokud by byl jediným kandidátem, který dostane souhlas KSČM.

S KDU je to složitější, jednotný názor asi mít nikdy nebude. KDU je vnitřně rozpolcena, někteří její poslanci a senátoři se kloní k současnému prezidentovi, jiným Václav Klaus viditelně nesedí. KDU tedy váhá mezi vadí – nevadí a asi to bude právě ona, kdo hlasy svých poslanců a senátorů volbu rozhodne. Je zcela možné, že svého oficiálního kandidáta KDU nikdy nepostaví. Je jasné, že proti Václavu Klausovi a společnému kandidátu KSČM, ČSSD a zelených nemá jejich vlastní kandidát valnou naději přežít první kolo volby. Dá se jen očekávat, že pro velkou část z nich bude podpora KSČM silným argumentem proti každému Antiklausovi. Poslanci a senátoři ještě nezapomněli loňskou revoltu své členské základny proti hrozícímu spojenectví s KSČM.

A spojenectví s KSČM, alespoň v otázce společného kandidáta, je oč tu běží. Novináři a komentátoři, kteří strávili posledních pět let spekulacemi o tom, kolik poslanců KSČM v minulé prezidentské volbě dalo svůj hlas Václavu Klausovi, náhle mlčí. Podpora KSČM příštímu „společnému kandidátovi“ není podle nich podstatná, nestojí jim ani za zmínku.. Víme, že volba byla tajná, a můžeme si spočítat, že jich tenkrát mohl být jakýkoliv počet, od nuly až po celý klub KSČM. Víme také, že kolik jich opravdu bylo, nebudeme nikdy vědět. Vše, co jsme četli o tom, jak prezident byl zvolen hlasy komunistů, všechny tajemné otázníky za dotazem „co jim za to asi slíbil“, jsou jen fantasie a spekulace. Tentokrát ale víme, že aby byl protikandidát zvolen, bude potřebovat ne jen podporu několika jejích poslanců, ale solidní podporu celého poslaneckého klubu KSČM. Otázka podpory KSČM je pro protikandidáta natolik kritická, že se stala takřka jediným kriteriem pro jeho nominaci. O tom, kdo ji nebude mít, se nebude ani uvažovat. A přesto otázka komunistické podpory z komentářů našeho tisku jako by zmizela. Vlastně celá KSČM je v diskusi příští volby prezidenta nepřítomna. Je jen jakási nespecifikovaná další strana, ukrytá mezi „ostatními parlamentními stranami“.

ČTK v článku „ČSSD chce na Hradě Švejnara” (3.11.2007) cituje Jiřího Paroubka „Komunisté vyčkávají a chtějí hovořit o více jménech, Švejnara nevylučují,’ uvedl Paroubek. Pokud by se pro něho vyslovili, ČSSD by změnila podmíněnou podporu za podporu definitivní, sdělil šéf sociální demokracie.”

V MF Dnes se v článku „Švejnarovi slíbili hlasy zelení a dva senátní kluby“ ze stejného dne nedozvíme nic o tom, že předseda Paroubek a ČSSD podmiňuje svou „definitivní” podporu souhlasem KSČM. Ano, hledá podporu „ostatních parlamentních stran”. Čísla jsou ovšem neúprosná a bez KSČM mu podpora ostatních stran ani trochu nepomůže. Jméno té hlavní, pro kandidáta Švejnara kritické „ostatní parlamentní strany”, se ale z článku nedozvíme. V souvislosti s volbou prezidenta je zmiňování KSČM náhle politicky nekorektní. Z faktu, že s definitivním schválením svého kandidáta čeká ČSSD na souhlas KSČM, se stalo jen to, že „jestliže se přidají ještě některé další strany, chtějí ho volit i sociální demokraté”.

O tom ostatně pojednává i další článek v MF Dnes („Paroubek: Jen Švejnar může porazit Klause”). Článek rozebírá Švejnarovu kandidaturu, vlastně nerozebírá, jen přetiskuje Paroubkův výklad, ve kterém se předseda ČSSD vyrovnává se Švejnarovou dosavadní absencí v politickém životě České republiky tím, že ji prohlašuje za přednost – „stojí mimo domácí politické půtky”, aby do víru domácí politické půtky vzápětí vhodil nic netušící Švejnarovu manželku, našeho prvního prezidenta i naši první první dámu („nebyl by to náš první prezident, který má americkou manželku”).

Předsedy Bursíka a ostatních představitelů Strany zelených se asi nikdo z našich novinářů nezeptá, proč je jejich averze k Václavu Klausovi silnější než jejich proklamovaná averze ke KSČM, natolik silnější, že jsou ochotni se s komunisty spojit k návrhu společného kandidáta. Navrhují ho oni, zelení, ale „napomoci by tomu mohly hlasy sociálních demokratů. ČSSD totiž dopoledne rozhodla, že Švejnara podpoří, pokud se přidají i další strany.”

Martin Bursík už ale ví, že vše je na dobré cestě. ČSSD již „další stranu” ve čtvrtek 1.11. o předběžné schválení požádala a jak potvrdil MF Dnes předseda KSČM Vojtěch Filip, Výkonný, dříve Ústřední, výbor KSČM je udělil. V úterý 13.11. se tedy ekonom s českým a americkým občanstvím smí přijít představit poslancům KSČM. Konečný verdikt „o prezidentovi”, jak píše MF Dnes, vynese KSČM až 7. prosince a do té doby se bude těšit z toho, jak české demokratické parlamentní strany pokorně čekají na její “definitivní” souhlas.

Pokud ten souhlas komunistů, jak se dá očekávat, společný prezidentský kandidát nakonec - poté co si svou vedoucí roli v politickém dramatu KSČM náležitě a dostatečně užije - dostane, můžou si předsedové Paroubek a Bursík alespoň na chvíli oddechnout. Hlasy všech poslanců „některé další parlamentní strany“ budou bezpečně v kapse. Na otázku v rozhovoru pro Lidové noviny místopředseda komunistů Dolejš s nečekanou upřímností odpověděl:

„Samozřejmě vím o tom, že někteří verbíři pracují na jednotlivých poslancích či senátorech jako na zahrádce. Ale my o těchto snahách víme a budeme se snažit prosazovat takový přístup, abychom takové věci eliminovali. Samozřejmě, že v určité chvíli dojde k tajné volbě. Jsou ale procedury, jak poslance usměrnit, protože ty hlasy se dají dohledat.“

Strana se poučila z krizového vývoje v minulé prezidentské volbě a postará se, aby se chyba tentokrát neopakovala, její poslanci byli patřičně usměrněni a žádný hlas se nezatoulal.

Trochu mi ty slovní tanečky Jiřího Paroubka, Martina Bursíka (a českých novinářů) kolem závislosti jejich kandidáta na napřed „předběžném“ a posléze ještě „definitivním“ schválení vrcholným orgánem KSČM, vlastně abychom byli politicky korektní, na „ostatní parlamentní straně”, připomínají slavný výrok nadporučíka Lukáše, který říkal svým studentům v kurzu jedoročních dobrovolníků: „Buďme Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět.“

Je mi jen trochu líto profesora Švejnara. Dosud stál, jak říká Jiří Paroubek, mimo domácí politické půtky, a tak chudák možná ani netuší, co jej čeká. Neví, že “s komunisty se nemluví”. Neví, že po návštěvě klubu KSČM bude pro prezidentský úřad téměř diskvalifikován a bude muset Jiřímu Pehe, Bohumilu Doležalovi, Jiřímu Hanákovi, Pavlu Vernerovi a dalším strážcům politické čestnosti, čistoty a korektnosti vysvětlovat, co to těm komunistům vlastně slíbil. Nedá se totiž vyloučit, že jej podpoří a že pro něho bude v prezidentské volbě hlasovat celý klub KSČM. A my, kteří jsme ty domácí půtky zažili, si pamatujeme, jaké vážné starosti těm moudrým kritikům poslední návštěva prezidentského kandidáta v klubu „některé další strany” po celých pět let dělala.

4.11.2007

thaas@seznam.cz