29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Ne umění, ale řemeslo

2.8.2014

Někteří možná čekali od prvního půlroku Sobotkova vládnutí víc, ovšem po turbulencích za Mirka Topolánka a Petra Nečase je to celkem příjemný poklid. Abych parafrázoval komentátora Práva Alexandra Mitrofanova, ne každý řemeslník musí být umělec, a přesto může spoustě lidí udělat radost. Ve Strakovce zkrátka nevytvářejí velké umění, ale slušné řemeslo.

Kabinet se soustředil zejména na opatření v sociální politice. Potěší hlavně voliče sociální demokracie, které se podařilo do programového prohlášení vlády prosadit většinu svých priorit. A tak rostou důchody, minimální mzda, ruší se zdravotnické poplatky, lákají se investoři, vytvářejí nová pracovní místa… Smráká se i nad druhým pilířem penzijní reformy.

Od počátku roku 2015 by měl platit služební zákon, ať už v podobě připravené současnou vládní koalicí, nebo před dvanácti lety kabinetem Miloše Zemana. Ještě větší otazníky se ale vznášejí nad další legislativou, k níž nabádá iniciativa Rekonstrukce státu a k níž se původně přihlásila většina vládních poslanců, například nad zákonem o registru smluv.

Rezervy bychom našli i v naplňování příjmové stránky státního rozpočtu, což je úkol ministra financí. Andrej Babiš sice rád a hodně mluví, většinou si stěžuje na celý svět, leč výsledky má leda v čištění skříní po minulé vládě, z nichž se svými lidmi již pár kostlivců vyházet stačil.

Jako slabý kus ve vládním stádu se rýsuje především ministryně spravedlnosti Helena Válková. Mimo jiné proto, že do ní byla před šesti měsíci vkládána velká očekávání. Dalo se ještě pochopit odvolání šéfa vězeňské služby. Fraškou byl rozchod s náměstky Hanou Marvanovou a Pavlem Šternem. Záhadné věci se děly kolem jmenování předsedů krajských soudů. Mělnického soudce Veselého, kterého vybrala komise zformovaná ještě Marvanovou, ministryně původně na Ústecko jmenovat nechtěla. Poté tak učinila, ale návrh zavetoval prezident Miloš Zeman, veřejný ctitel Válkové. Otazníky se vznášejí i nad dlouho vyhlíženou novelou zákona o státních zastupitelstvích. Ministryně, na rozdíl od nejvyššího státního zástupce, nefandí speciálním útvarům žalobců a naopak trvá na zachování vyšších státních zastupitelství, ačkoli čtyřstupňová justiční soustava nedává v zemi naší velikosti logiku.

Mezi ministry, kteří si rychle získali respekt politických partnerů, ale i lidí působících v daných resortech, naopak patří třeba Richard Brabec na ministerstvu životního prostředí či Marian Jurečka na ministerstvu zemědělství.

Premiér Bohuslav Sobotka dává přednost nekonfliktnímu řízení vlády, bez přestřelek a krizí. Problémy řeší v tichosti a ministry většinou chválí. K tomu šikovně marketingově využívá i letních inspekcí na jednotlivých resortech. Tato taktika sice Sobotku oslabuje v ČSSD, která by ráda více šila do koaličních spojenců, ale uspokojuje zájem občanů mít vládu, o níž zbytečně neslyší a která se trapně nehádá.

ČSSD, ANO a KDU-ČSL ani nemají moc jiných možností. Na půdorysu současné Sněmovny by se těžko hledala stabilnější většina, a kdyby došlo k volbám, maximálně by si svoje pozice prohodili sociální demokraté a ANO. S pádem vlády by také získal příležitost zpřeházet šachovnici prezident, o což politické strany po loňské zkušenosti nestojí.

Dojem z rozumného chodu exekutivy nicméně kazí počínání vládní koalice v Poslanecké sněmovně. To udržuje laťku politické kultury, nastavenou už za pravicových vlád, proklatě nízko. Stačí zmínit znásilnění jednacího řádu Sněmovny při opakovaném hlasování o Urbanově návrhu na snížení spotřební daně u pohonných hmot nebo pokus v nestřeženém okamžiku vůči obstrukčně naladěným poslancům TOP 09 a ODS prosadit, aby se o zákonech ve třetím čtení (šlo přirozeně o služební zákon) mohlo hlasovat i jindy než ve středu a v pátek mezi devátou a čtrnáctou hodinou.

Úplným hazardérstvím pak jsou útoky na Sněmovnu a zpochybňování parlamentarismu jako takového lídrem hnutí ANO Andrejem Babišem. Jeho posedlost řízením státu coby firmy může příště vyhrotit populista, který slíbí pevnou ruku, řád a pořádek bez poslanců i bez ministrů. Jsou to sice paradoxy, ale vláda i s Babišem ve svých řadách by měla pracovat na posílení důvěry lidí v ústavní systém, politiky, ale též v politické strany.

NašiPolitici.cz