Víra křesťanských demokratů v návrat na politické výsluní byla výsledky senátních a komunálních voleb výrazně posílena. V regionech, kde je KDU-ČSL tradičně silná, se lidovečtí kandidáti do místních zastupitelstev neztratili a strana se objeví ve vedení řady měst a obcí.

Do Senátu pronikli dva noví lidovečtí senátoři, Petr Šilar a Stanislav Juránek, díky kterým bude moci KDU-ČSL v horní parlamentní komoře obnovit svůj vlastní klub. Ten prý posílí i Miluše Horská, jež coby nezávislá kandidátka uspěla v Pardubicích.

Lidovecký úspěch vyniká zejména ve srovnání s výsledky menších stran vládní koalice. Ambiciózní TOP 09, která by ráda nahradila občanské demokraty na čele pravicového pelotonu, uhrála po solidním zisku ve sněmovních volbách pouhé dva senátní mandáty, Věci veřejné pak žádný. Jako by v české společnosti opadlo nadšení z nových stran, které se vymezovaly vůči okoukaným dinosaurům. Bylo by to ostatně logické. Věci veřejné nasbíraly protestní hlasy, které ale zúročily ke vstupu do Nečasovy koaliční vlády, jež ve své politice pouze navazuje na někdejší kabinet Topolánkův. Sliby se slibují, blázni se radují, dá se jen postoprvé dodat.

Tato optika nahrává návratu KDU-ČSL na scénu. Pro jedny je tato strana hadem, pro druhé ani ryba, ani rak, ovšem kotrmelce pozorovatelné dnes u véčkařů nepředváděla nikdy. Možná tak trochu symbolizuje jistotu nejistoty, možná je skutečně středovým stabilizátorem tuzemské politiky. Kromě toho, lidoveckými odchovanci nejsou jen šíbři Kalousek či Kopřiva nebo kontroverzní Jiří Čunek, ale také charismatičtí politici jako Stanislav Juránek nebo mladý David Macek. Nemluvě o stále aktuálním odkazu Josefa Luxe či intelektuálním přínosu Petra Pitharta.

Vysilující konflikt mezi „kalouskovci“ a „svobodovci“ je ten tam. Zásadní spor o identitu KDU-ČSL vyřešil odchod nemalé části členské základny do jednoznačně pravicové TOP 09. Lidovcům pomohlo i stažení se teflonového Cyrila Svobody z vedoucích funkcí. Rozumná je též stylizace úřadující předsedkyně Michaely Šojdrové do role krizové manažerky, která nemá v úmyslu ucházet se o kočírování partaje v dalším období.

Přesto personálie zůstávají klíčovou lidoveckou potíží. Zájemců o nejvyšší post, zejména těch, kteří mají reálnou šanci uspět, je jako šafránu. V samotné straně se o jako nejnadějnějším lídrovi hovoří o Petru Šilarovi. Do KDU-ČSL sice vstoupil teprve před pěti lety, pochází však z Luxova kraje, byl deset let starostou Letohradu a vyzná se v problematice zemědělství a ochrany přírody. Ani to však nezodpovídá otázku, zda má pevně zakotvený, populární regionální politik a čerstvý senátor předpoklady k řízení celé partaje a k solidnímu sehrávání komplikovaných šachových partají s první politickou ligou. Vždyť oblíbeným starostou a nadějným senátorem býval i Jiří Čunek. A na jeho éru KDU-ČSL určitě s dojetím vzpomínat nebude.

Pro lidovce výhodnější by bylo vybrat si do čela politika, kterého veřejnost už aspoň trochu zná. A pokud se takový nenabízí, tak představit širší tým dokládající stranickou zkušenost a kompetentnost.

V programové rovině se po odchodu pragmatiků a ekonomických liberálů do TOP 09 otevřely lidovcům dvě cesty. První zformulovali už v létě Mladí křesťanští demokraté a její součástí je intenzivní odpor vůči potratům, eutanazii, registrovanému partnerství, imigraci, zkrátka kombinace bigotního katolicismu a nacionalismu. Dokonce i Michaela Šojdrová, pocházející z konzervativního Zlínska, ji odmítla. Vyzvala naopak k dalšímu otevírání strany.

Druhá cesta vede křesťansko-sociálním směrem, důsledně mapujícím voličskou poptávku, především mezi seniory, rodinami s dětmi, zkrátka mezi neprivilegovanými. Převedeno do stranicky-ideové mapy jde o ukotvení KDU-ČSL v politickém středu či levém středu. Bývalý senátor a vlivný severomoravský lidovec Jaroslav Šula přispěl do vnitrostranické debaty názorem, že je potřeba „stabilizovat a posílit křesťanskou demokracii jako středový proud mezi občanskými a sociálními demokraty“. Ještě radikálnější je někdejší blízký spolupracovník Josefa Luxe a Cyrila Svobody Jaroslav Orel, podle něhož „základní aktuální politická linie musí vyjadřovat, že KDU-ČSL stojí na straně těch, které nespravedlivě postihne politika současné vlády.“ Navrhuje rovněž „poprvé vážně otevřít frontu boje o dnešní voliče ČSSD“.

Kdo sleduje vnitřní lidoveckou debatu, musí uznat, že se jedná o stranu stále živou a nevzdávající se. Volby jí vlily čerstvou krev do žil, ovšem personální a programové otazníky zůstávají dál. Moudřejší budeme po sjezdu, který KDU-ČSL čeká v druhé půlce listopadu.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6