Čert nám byl kauzu Morava-Tlustý dlužen! Média se hemží články o vířivce, fotografiích a odposlechnutých telefonátech, zatímco geniální nápady ministryně Stehlíkové zůstávají bez povšimnutí. Přitom Džamila Stehlíková jimi v poslední době přímo překypuje.

Paní ministryně v minulých měsících se svými průkopnickými myšlenkami víceméně pohořela. Nebude povinné vysílání televize a rádia v jazycích národnostních menšin, nebude zavedena povinná třetina žen ve vedení firem, legitimace těhotných do tramvají se rovněž setkaly s nepochopením a asi největší nezdar ji potkal u návrhu zakázat dospělým bacat nezbedné dětičky na zadeček.

Nicméně paní ministryně nelení, a proto přišla s nápadem na převrat v medicínsko-sociální oblasti. Chce vytvořit zákon o speciálních zdravotních službách, podle něhož by byla mj. umožněna příprava na fyziologickou přeměnu nezletilých transsexuálů. Úžasné! Epochální! Na střední školu by nastoupil rozjívený puberťák, odmaturovala by ale vyspělá studentka. Nebo naopak – do primy na gymnáziu by přijímali roztomilou dívenku, na vysokou by se už hlásil vousatý chlap. O tempora, o mores, chce se povzdychnout a nevěřícně zakroutit hlavou.

Další nápad paní ministryně se týká vymýcení gamblerství. Nejenže chce radikálně snížit počet hracích automatů ve veřejných místech, ale hráči by měli ukazovat občanky – pod hrozbou padesátitisícové pokuty servírce! Chudák holka, celý den lítá po lokále s půllitry a ještě přijde o několikaměsíční výplatu kvůli spratkovi, který využil její nepozornosti a na chvíli se postavil k automatu. Nedosti ale na tom, paní Stehlíková chce patologické hráče a lidi pobírající dávky v hmotné nouzi vybavit zvláštními průkazkami (tzv. registračními kartami), které by jim zakazovaly hrát na automatech. Kdo by takového člověka donutil nosit tu legitimaci u sebe a v hospodě se jí prokazovat, už paní ministryně neříká.

Takže nejjednodušší by bylo tato herní zařízení zakázat úplně. Přesně tohle navrhla 3. září v Radiožurnálu soudružka psycholožka Magdalena Prouzová: "Prevence je úplně nejlepší, když se k tomu člověk prostě nedostane, tak tomu prostě nepropadne. Příklad může být z toho komunistického období, kdy my sme prostě tady ty hry neměli, a tudíž lidi závislí nebyli."

V zájmu ochrany našich spoluobčanů o dvacet let zpátky, teda tomu se říká pokrok!

Ostatně pokud bychom chtěli ochraňovat lidi před sebou samými pořádně, můžeme paní ministryni navrhnout další opatření: Jseš moc tlustý? Číšník ti nedonese vepřo knedlo zelo. Ukaž portmonku – ha, máš v ní průkaz diabetika! Takže žádnou colu a kafe jedině bez cukru!

Nakonec by to dopadlo tak, že každému z nás by byl přidělen jeden policajt, který by nad námi celý den bděl, abychom nevběhli neopatrně do vozovky nebo na trávníku nešlápli na hrábě... A věčná otázka: kdo by chránil ty policajty?

K vytvoření zákona kvůli dalšímu svému geniálnímu nápadu si paní Stehlíková přizvala odborníka na slovo vzatého, vicepremiéra Čunka. Tentokrát chce zamezit vytváření ghet. Početné skupiny tzv. sociálně nepřizpůsobivých zamýšlí podle jejich vztahu k práci a majetku – jejími slovy podle toho, jak hluboko uvízli v sociální beznaději - rozdělit do několika tříd. Ta první, taková „prima klasa“, by dostala příjemné bydlení a patřičné zaměstnání, aby pod vlivem ostatních příslušníků ghetta opět nepodlehla zahálce a nemravnému způsobu života. Další kategorie by byly odstupňovány horším ubytováním, přísnějším dozorem a snad i povinností pravidelně se hlásit na úřadě či na policejní stanici.

Poslední, naprosto a beznadějně nepřizpůsobivou skupinu našich spoluobčanů by paní ministryně (a pan ministr, abychom nezapomínali na místopředsedu vlády) zavřela do ubytovny ne nepodobné kriminálu. Ani hulákající dozorci by zřejmě nechyběli...

Systém dua Stehlíková-Čunek se dá bez nadsázky nazvat segregace podle hmotného zajištění a zapojení do pracovního procesu. Ale to už jsme tu zažili, ne? K jakým koncům to vedlo, víme všichni.

Nad převratnými myšlenkami paní ministryně člověk vážně nevychází z údivu. A takové státní úředníky my platíme ze svých nehorázných daní!