"Nafouknutá bublina - to mám být jako já…“ Mimo jiné těmito slovy v sobotu před kolegy z ČSSD dokumentoval premiér Paroubek svou tezi, že jsou vůči němu domácí média nespravedlivá a vedou s ním válku. Připomeňme pro pořádek, že s „nafouknutými bublinami“ přišel jako první sám premiér, když za ně – „lehce“, „trapně“, a někdy dokonce „neskutečně nafouknuté“ – s oblibou označoval některé závažné aféry předních činitelů vlastní strany. Neměl by se proto moc divit, chce-li mu z ní kdosi vynalézavý udělat trefnou přezdívku. Trefnou i proto, že od nafouknuté bubliny se jaksi automaticky očekává, že bude vypouštět bubliny další a slibovat lidem modré z nebe, například vyšší platy, nižší daně a nižší nezaměstnanost bez jakýchkoli větších korekcí vládní politiky, jak se stalo na sobotní programové konferenci sociální demokracie.

Válka premiéra s médii je samozřejmě oboustranná a od svého vstupu do Strakovy akademie ji velmi hřmotně vede sám Jiří Paroubek. Není vyloučeno, že chce i na tomto poli napodobit svůj domácí vzor Miloše Zemana, jenž neopomněl žádnou příležitost k tomu, aby dal veřejně najevo své opovržení konkrétním žurnalistům, a ve svém úhrnu domácí novinářský stav častoval lichotivými přízvisky „debilové, hnůj a póvl“.

Mezi Zemanovým a Paroubkovým přístupem k domácím médiím je však určitý rozdíl. Premiér Zeman na novinářích nenechal niť suchou a s některými z nich se soudil, ale v principu zůstával nad věcí. Zato Paroubek vytahuje těžká děla a vyhrožuje vendetou v podobě nového tiskového zákona, jímž by po volbách – nejspíš za pomoci komunistů – žurnalistům zatnul tipec. Pevně věřme, že jde z jeho strany pouze o další lehce nafouknutou bublinu.

www.danes.cz