28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLITIKA: Na mraky

11.5.2013

Na zpravodajském serveru se v pátek v poledne objevil titulek: Zeman nebyl u klenotů ve formě. Viróza, řekl Hrad. V prvním odstavci následuje upřesnění: Prezident Miloš Zeman nebyl při čtvrtečním slavnostním vyzvednutí korunovačních klenotů v katedrále sv. Víta zjevně ve formě. Znát byla únava, hlava státu neměla daleko ke spánku. Podle Hradu jde o důsledek virózy, která Zemana trápí.

Článek se snaží vyhnout pojmenování toho, co si okamžitě domyslí každý soudný divák doprovodného videa: pan prezident byl při slavnostním aktu opilý. Ceremonie u korunovačních klenotů s největší pravděpodobností následovala po oslavě Dne vítězství na ruské ambasádě, kde se prezident předvedl projevem v ruském jazyce a povzbudil ruské investory, takže není divu, že následně vypadal, jak vypadal - tedy jako Boris Jelcin blahé paměti při podobných příležitostech. Inu, moloděc.

Ale zpět k videu: v úvodní sekvenci se Zeman stojící vedle premiéra Nečase a kardinála Duky klátí jako třtina, za zvuku chorálu koulí očima a vypadá, že pokud dříve nespadne, usne vstoje. Nečasův bolestný výraz je výmluvným důkazem muk, která musel vedle nachmelené hlavy státu prožívat.

V druhé sekvenci vchází prezident v čele klíčníků do Korunní komory, ale hned za vchodem zakolísá a jenom stěna s obrazem výjevu ze života světce jej zachrání od pádu. Následuje scéna, kdy si Zeman opíraje se levicí o sokl prohlíží korunovační klenoty, komíhavou motorikou pro změnu připomíná starého Brůnu z populárního dílu Třiceti případů, a člověka napadne, nepřibude-li ke klenotům ještě šavle. Když poté prezident sestupuje nazpět ke spoluklíčníkům, čeká jej překážka v podobě schodu. Kardinál Duka mu očekávaje nejhorší starostlivě podává ruku, ale prezident se jí spíše mimovolním výkyvem než záměrně vyhne a hmátne po stolku vpravo, čímž opět získá stabilitu.

Krátké video, velká ostuda. Pověsti o alkoholismu prezidentského kandidáta předcházely jeho zvolení, ale korektnost (či snad obavy z obvinění za pomluvu?) nedovolila žurnalistům zabývat se tímto problémem seriozně a položit si otázku, co se stane, bude-li se Miloš Zeman coby prezident vyskytovat na veřejnosti v podroušeném stavu. Nestane se nic: budeme se na to muset koukat.

Jistě, můžete namítnout, že nezezelenal-li balonek a nebyl-li proveden krevní test, je to všechno jenom sprosté očerňování. Že pan prezident má nárok být přetažený a nemocný, že má problémy s chůzí kvůli artróze... Člověk nemusí být lékař, aby se tomu s prominutím zasmál. Pan prezident byl zkrátka na mraky.

Prezidentství je víc než obyčejný úřad – a nejen v naší zemi. Sledoval jsem včera druhý díl výtečného seriálu Kennedyovi. Jack se už od počátku manželství pouští do četných milostných avantýr, zprvu odbojná Jackie nakonec rezignuje a jeho bokovky přehlíží. Ale v den, kdy je JFK zvolen prezidentem, mu řekne: teď se všechno změní, nenechám se ponižovat před zraky amerického lidu. Jak víme, nakonec se nechala, ale to bude až ve třetím dílu.

Zeman není Kennedy a pijáctví není záletnictví, nicméně princip je stejný. Bylo by naivní domnívat se, že člověk omezí své zlozvyky, získá-li moc – lidská psychologie přeci funguje úplně opačně. Kennedy se nepolepšil, jeho milenky poznal celý svět, a ani Miloš Zeman si se zraky svého lidu těžkou hlavu nedělá: jakého jste si mě zvolili, takový jsem. No a nemá nakonec pravdu?