Podle vojenských analytiků nám v dohledné době nehrozí konflikt v podobě „klasické“ frontové války, ale konflikty s různými militaristickými a teroristickými skupinami. Snížili jsme tedy stavy pravidelné armády, zprofesionalizovali jsme ji, radikálně jsme snížili stavy těžké techniky a bojového letectva. Rovněž výcvik se této situaci přizpůsobil - a nyní jsme objednali přes stovku rozsáhle vybavených bojových vozidel. K čemu nám budou?

Jak z výše uvedeného vyplývá, budou mít a již i mají současné bojové akce charakter potírání partyzánského způsobu boje. Z poznatků z druhé světové války, kdy musela zejména německá armáda potírat nějaký způsob odboje včetně partyzánské války ve všech okupovaných zemích, víme, že měla úspěch pouze tehdy, když:

a) měla podporu místního obyvatelstva (která dokonce byla, např. na začátku války na Ukrajině a později na Balkáně)

b) díky zpravodajské službě, konfidentům a díky zastrašování a represím místního obyvatelstva měla spolehlivé zprávy o síle a umístění partyzánů

c) s nasazením velkého počtu pěších útvarů dokázala danou oblast obklíčit a důkladně pročesat.

Jakou roli v tom hrála technika? Využita byla především nákladní vozidla k dopravě vojska a potřebného materiálu. Lehká obrněná vozidla byla využívána především jako vůdčí vozidla kolon a k zajištění štábů, tanky, pokud byly vůbec použity, sloužily většinou k zajištění dopravních uzlů na obvodě akce a někdy k podpůrné palbě. Dělostřelectvo a letectvo mělo význam pouze tehdy, když byly přesně dány cíle a podařilo se protivníka v nich zastihnout a překvapit.

Ale zpět k pandurům. Naše armáda je připravena nasadit je do akcí v Afghánistánu. Na co nám tam, za situace partyzánského způsobu boje, budou? Jistě, budou na základnách a jejich okolí reprezentovat technickou vyspělost naší armády. A v bojových akcích? Existuje jistě více než deset různých způsobů, jak jejich činnost eliminovat zničením, poroucháním nebo ukořistěním, a to pomocí prostředků, jejichž hodnota dosahuje pouhé setiny či tisíciny promile z ceny vozidla, a to aniž by vůbec vyjely z okruhu působnosti základny, natož pak v bojové akci. Všechny tyto prostředky protivník dokonale ovládá. Dá se namítnout, že to je riziko bojového nasazení. To jistě ano, ale je úměrné hodnotě nasazených prostředků? Budou mít obrněnci vůbec příležitost svých subsystémů využít?

Navíc. Snad každý z nás má nějakou zkušenost s poruchou elektroniky. Ať je to počítač, televizor nebo autorádio. Rovněž ví, že z 99% nemůže závadu sám opravit a že oprava specialistou přijde často dráž než nový výrobek. Tak to bude bezpochyby i s elektronikou pandurů. A jsou vůbec jejich osádky za takovéto situace schopny v bojovém úkolu pokračovat? A s jakou efektivitou?

K informaci, že Portugalci nakoupili stejný typ vozidel podstatně levněji než my, se dodává (zdá se mi, že s trochou škodolibosti), že jejich stroje mají skromnější vybavení. Není to však spíše důkaz o jejich větší prozíravosti, praktičnosti, umění smlouvat či větší zodpovědností ke státnímu rozpočtu?

Nejsem vojenským odborníkem a dalo by se i říct, že se pasuji na „generála po bitvě“. Vím také že mi na dané otázky nikdo kompetentní neodpoví, ale zajímalo by mě, zda si takovéto otázky položili nejen politikové, ale i generálové před rozhodnutím o nákupu a vybavení vozidel, a pokud ano, jak to velení armády či generální štáb zdůvodnili. To se jistě také nedovím, ale takovéto otázky by měli ti, co o podobných zakázkách rozhodují, považovat za samozřejmé a odpovědi vyžadovat. Tím spíše, že ani oni v drtivé většině odborníky nejsou, ale na rozdíl ode mne o nákupech za miliardové částky rozhodují. A to, jak se nyní ke kauze staví? Buď opravdu úplatek dostali a nyní mlží a zatloukají, nebo nechtějí přiznat že vůbec nevěděli, co vlastně podepisují. Co je vlastně horší?

Já bych případ pandur přirovnal k situaci, kdy dřevařská firma vybaví své dřevorubce k dojíždění do práce moderními landrovery osazenými automatickou převodovkou, klimatizací a navigačním systémem, a to s přesvědčením, že kromě zvýšení jejího image to zvýší i produktivitu práce těchto pracovníků. Blaze tomu, kdo tomu věří.

březen 2010