Vražda Václava Kočky a zpráva o údajném udavačství Milana Kundery jsou události, z nichž jen vynoření té poslední mohla média načasovat. Nicméně kdyby si je skutečně chtěla a mohla objednat, vhodnější doba by se sotva našla. Umožnily vytlačit z ohniska pozornosti do pozadí skutečně významné záležitosti, jež svými důsledky ohrožují každého z nás: světovou ekonomickou krizi a volby.

Změnou poměrů sil politických stran a vlivem na kvalitu politické reprezentace se volební výsledky odrazí ve vývoji země na řadu let. Odpoutání pozornosti veřejnosti od nich je proto nezdravé a budí dojem účelovosti, která má zastřít různé záporné jevy, jež se v souvislosti s nimi odehrávají.

Již dříve upozorňovala média na to, že jak kandidáti do Senátu, tak uchazeči o křesla hejtmanů lákají voliče na sliby, jež pro omezenost svých pravomocí nebudou moci plnit. Elegantní tečku za sledováním tohoto neodpovědného jednání udělaly Lidové noviny, které ve středu 15. října uveřejnily zprávu o výsledcích průzkumu vědomostí kandidátů do Senátu o pravomocích senátora: ze všech tázaných na otázku redakce odpověděl správně pouze John Bok, předseda spolku Šalamoun, který kandiduje v obvodu č. 21 (Praha 5, Praha 13, Řeporyje, Slivenec, Zličín) jako nezávislý na listině KDU-ČSL. Voliči tak mají nyní smutnou jistotu: až na zmíněnou výjimku se o jejich přízeň ucházejí mluvkové, kteří nevědí, jakou práci mají v Senátu odvést a neodpovědně dávají voličům plané sliby. Předseda Senátu Přemysl Sobotka k tomu správně podotkl, že uchazeči, kteří si ani nepřečetli ústavu, by neměli vůbec kandidovat. Lidové noviny zdvořile zastřely skutečnost, že mezi tázanými byli i současní senátoři, kteří obhajují své pozice na další volební období. Horší vysvědčení jim vystavit nemohly. Můžeme se utěšovat tím, že neználkové, kteří se do Senátu dostanou, se „na pochodu“ naučí vše potřebné a nebudou horšími senátory, než jejich předchůdci, kteří v době svého zvolení na tom většinou nebyli lépe. Nemění to nic na skutečnosti, že politické strany vybíraly kandidáty bez ohledu na jejich předpoklady pro účinnou účast na legislativní činnosti, která je jedinou pracovní náplní senátorů. Zcela neodpovědně tak mění Senát v neškodnou sbírku celebrit, pouhou okrasu moci zákonodárné, která nebude schopná křížit plány stranických sekretariátů v oblasti tvorby zákonů.

V této souvislosti stojí za zaznamenání, že senátní volby mají daleko do regulérnosti díky nerovnosti kandidátů v přístupu do médií, bez něhož se nemohou dosti zřetelně představit voličům. Je to handicap zvláště pro ty, kteří dosud žádné významné veřejné funkce nezastávali. Na diskriminaci některých kandidátů se mohly podílet i registrační úřady, jež jejich jména nesdělily médiím. Odstrašujícím příkladem je výše zmíněný volební obvod č. 21, jenž sice po ukončení registrace oznámil, že je registrováno 12 kandidátů, ale prozradil pouze jména Jiřího Witzanyho (ČSSD), Petra Šimůnka (KSČM), Miroslava Škalouda (ODS), Heleny Illnerové (SZ), Františka Nešetřila (US-DEU) a Marie Hakenové (Věci veřejné). Shodou okolností mezi „utajenými“ je i výše zmíněný John Bok. O nezávislosti registračního úřadu na současných držitelích moci v obvodě lze úspěšně pochybovat, takže tento tah úředníků proti šestici „neřiditelných“ kandidátů lze považovat za jeden z možných, a to velmi účinných způsobů „obrany pevnosti“, lépe řečeno za nedemokratické zneužití moci. Nic takového si nedovolily úřady v dalších pražských obvodech, kde rovněž kandidují „neřiditelní“ uchazeči jako Petr Cibulka či Vlastimil Ježek.

Dodejme, že na „vědoucího“ Johna Boka se soustředily neznámé síly, které se baví ničením jeho volebních plakátů, zatímco všechny ostatní nechávají nedotčené. Může to souviset s tím, že John Bok slibuje podporu všem, kdo v obvodě č. 21 bojují proti korupci v místní správě a brání se proti záměru zničit přírodní rezervaci Prokopské údolí jejím zastavěním. Hned na začátku volební kampaně podal trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření z korupčního jednání při nakládání s pohledávkami za nájemné v obecních bytech.

Přesto by bylo zpozdilé, kdyby se voliči, znechucení skandály parlamentních stran a také poznatky o nečistých způsobech vedení volební kampaně, rozhodli zůstat doma. Přes všechny záporné jevy, jež jsem výše zmínil, jde o demokratický projev vůle občanů, jenž by si voliči kvůli svému pohodlí neměli nechat vyrvat z rukou. A téměř každá rodina má možnost připojení na internet, kde se dostane k informacím i o establishmentem potlačených kandidátech. Vzdát se sebemenší možnosti ovlivnit věci veřejné a později si pouze v soukromí stěžovat na poměry, je protismyslné. Připomínám, že Tomáš Masaryk nám v r. 1928 vzkázal, že demokracie není jen forma vládnutí, ale způsob života, jenž si žádá lidí činných…