Už aby se na nás začaly valit nové a zásadní politické události. Kdyby mezi našimi politiky platilo „Jak na Nový rok, tak po celý rok“, čekala by nás letos hrůza hrůz. Aspoň to můžeme odvodit z jejich promluv na přelomu roku.

Pochvalu nakonec zaslouží hlavně ti, co mluvili jen skromně a potichu, případně nemluvili vůbec. Proto se o Karlu Schwarzenbergovi (TOP 09), Petru Fialovi (ODS), Pavlu Bělobrádkovi (KDU-ČSL) nebo Vojtěchu Filipovi (KSČM) o svátcích skoro nevědělo.

Zbylé politické špičky předvedly mix ješitnosti, falešnosti, nenávisti a sucharství. Zkrátka nic, co bychom v dusné domácí i mezinárodní atmosféře v příštích měsících potřebovali.

Všechny samozřejmě strčil do kapsy Miloš Zeman. Prezident přednesl na Nově Vánoční poselství, dal velký rozhovor deníku Právo, odpovídal na otázky čtenářů Lidových novin, živě odvysílal první Prezidentský Pressklub na Frekvenci 1 a ještě stihl posílat vzkazy přes mluvčího Ovčáčka.

Velkým tématům se ale věnoval jen okrajově. Mluvil hlavně o sobě. Hájil své zahraniční cesty, vracel se k Pussy Riot, vtipkoval o svých oponentech. Luboši X. Veselému se z něj aspoň v rádiu podařilo vytáhnout, že vnější tlaky na suverénní Českou republiku, jichž se bojí, by mohly pocházet od našich západních partnerů a že je na rozdíl od Andreje Babiše (ANO) fanouškem účtenkové loterie provázející elektronickou registraci tržeb a přísných majetkových přiznání s jistou dávkou retroaktivity.

Zeman zkrátka chytře využil volný mediální prostor a opět jej maximálně naplnil. Víme, co si myslí o Sobotkovi, Jaceňukovi i Porošenkovi, a zvolna zapomínáme, že Ústava nečiní z prezidenta stěžejního exekutivního aktéra.

Tím naopak je premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Jeho bilanční rozhovor pro Českou televizi byl věcný, typicky mírný – tedy zároveň i šustící papírem a nemagnetizující lidi, kteří cítí z politiky únavu a lámou nad ní hůl.

Povedl se i exprezident Václav Klaus, který s provokativností sobě vlastní nařkl Sobotku, že nás vede ke komunismu, a zároveň si zažárlil, jak média hýčkají Zemana.

Andrej Babiš sice byl ve vystupování skromný a neokázalý, stihl si však přitom ve videoposelství přihřát polívčičku u samoživitelek, které jinak zlobí neochotou, aby stát platil výživné za nezvedené otce. Nezalekl se ale emocí, kterými nešetřili prezidenti Slovenska, Německa, ba ani Ruska, a na které zapomněla drtivá většina tuzemských státníků. „Občanům samozřejmě přeju to hlavní, a to pevné zdraví, ale i lásku, aby se na sebe v metru, obchodech, autobusech a vlacích lidé nemračili, ale usmívali. Žádnou nevraživost, závist, ale přátelství, toleranci a solidaritu,“ vzkázal s marketingovou grácií Babiš.

Prim ale nakonec patří lídrovi Úsvitu přímé demokracie Tomio Okamurovi, který se zasloužil aspoň o zvýšený prodej kebabů u pouličních prodejců ve velkých městech. Původně to tak ale nezamýšlel: plně se ztotožnil s názorem dalšího člena vedení Úsvitu, Jiřího Kobzy, že bychom měli venčit pejsky a prasátka poblíž mešit, že bychom tam měli chodit střídmě oblečení, nasměrovat k mešitám i bezdomovce, nebo že bychom neměli kupovat kebaby, neboť to je jen další jeden krok k burkám.

To už není boj s terorismem. Tady už zavání šovinismus a xenofobie. Přitom nepřekvapí, že čtenáře a přitakávače našel Okamura vmžiku a jistě vyváží i rebelii prokouknuvšího poslance a bývalého diplomata Milana Šarapatky.

Každý z politiků zkrátka na přelomu předvedl to, v čem vyniká. A to je v podstatě špatně. Spokojenější bychom byli, kdyby se měnili a zbavovali toho, co jim kazí profil. To bychom ale asi chtěli příliš. Proto si do roku 2015 popřejme především zvýšenou občanskou aktivitu, která by na sebe mohla převzít část řehole politiků a připravit půdu zajímavějším politickým střetům v příštích volebních letech.

NašiPolitici.cz