Čerstvý přírůstek mezi stranickými lídry

To poslední, co české politice scházelo, je válečný veterán. Zatím nejoriginálnějším stranickým lídrem byl šlechtic v čele TOP 09. Srovnatelný s ním byl leda miliardář, který se dodnes vyhýbá označení „politik“, ve vedení hnutí ANO. Občanští demokraté si za šéfy s oblibou vybírají profesory nebo aspoň profesorské typy. Lidovcům nejvíc štěstí přinášejí předsedové sedláckého či venkovského rázu.

Levicoví kormidelníci jsou o poznání nudnější. Sociální demokraté to již vyzkoušeli s osobnostmi ješitnými i skromnými a nyní jejich značku solidně reprezentuje celoživotní politik budící dojem úředníka. Komunisty už dlouho vede právník, který zná procedury, avšak davy rozhodně nestrhává.

Předchůdcem Miroslava Lidinského na špici mocenské pyramidy Úsvitu byl – pokud nepočítáme syna populárního zpěváka Černocha – podnikatel s japonskými kořeny. Tomio Okamura je muž extravagantní s prořízlými ústy.

Miroslav Lidinský jeho rétorických kvalit nedosahuje, přesto s jazykem i kamerou pracovat umí. Jak před časem prokázal u Marka Ebena na televizní Plovárně, dokáže hovořit jak o službě ve zbrani, tak o golfu, v němž patří k handicapovaným šampiónům.

Dá se ale předpokládat, že golfovou kariéru před voliči vypichovat nebude – přeci jen se jedná o sport, který mají mnozí za snobský. Mnohem atraktivnější bude připomínat angažmá ve výbušném Afghánistánu. Lidinský nepůsobí jako mluvka, nýbrž jako muž činu, který – když je potřeba – neváhá za hodnoty, k nimž se naše civilizace hlásí, nasadit vlastní život. Tím se od řady svých kolegů v politice odlišuje.

Nechme se překvapit, jak bude Lidinského životní příběh na veřejnost působit. Jedinců, co přišli z odlišných oborů, tvářili se bezmála jako spasitelé, a pak zklamali, se už před ní vystřídala spousta. Náš nováček se ale může pochlubit úzkým vztahem k tématu, které pokládá za stěžejní – tedy k bezpečnosti a obraně národa.

Zato v neprospěch Lidinského vypovídají jeho předchozí pokusy dobýt svět velké politiky. Naposledy pohořel loni na podzim, když na Pelhřimovsku neúspěšně kandidoval do Senátu a nezískal ani tři procenta hlasů. Na svoji obhajobu by však mohl uvést, že tenkrát ještě migrace spojená s mezinárodním napětím nehrála takovou roli. Dnes je tomu jinak. Na strachu z islámu a z přílivu uprchlíků se chystá vydělávat hned několik stran – a ani se neobtěžují nějak zvlášť rozšiřovat svoji programovou nabídku.

Počkejme si, jestli časem Úsvit, který v názvu nahradil jméno vypuzeného zakladatele Okamury souslovím Národní koalice, nenajde k vysloužilému vojákovi personální výpomoc, například akademika.

Nabízí se vůdce Bloku proti islámu Martin Konvička, o spolupráci s nímž Lidinský stojí. I kdyby povolební pokračování Úsvitu ve Sněmovně nezajistili, šlo by o tandem pozoruhodný - přinejmenším hojně sledovaný bulvár by si to myslet mohl.

Je vlastně docela zvláštní, jak moc chceme vidět v politice přeborníky z jiných branží. Jako by nestačilo mít za lídry muže a ženy zkušené, vzdělané, sečtělé a především oddané demokracii a právnímu státu.

Politika je totiž taky řemeslo. Není důležité, jak její aktéři rozumí tomu či onomu. Zběhlí musejí být hlavně v politice. Zazářit a zažít patnáct minut nebo čtyři roky slávy je snadné. Zanechat za sebou stopy, jež osloví i příští generace, dokáží ale jen ti, co berou politiku vážně a dělají ji na plný úvazek.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus