20.4.2024 | Svátek má Marcela


POLITIKA: Ministr si myje ruce

13.10.2007

Základní instinkt Jany Bobošíkové

Odpovědnost? Co to je?

Ač liberálka, nikdy jsem si nemyslela, že zdravotní péče může být byznys jako každý jiný. Operovat lidi prostě není totéž jako opravovat auta. Stejně tak práce porodníků se diametrálně liší od činnosti pekařů, kteří z pece tahají nové bochníky chleba. Avšak podle šéfa Třebíčské nemocnice Petra Mayera to patrně vyjde na stejno.

Trauma rodičů, kterým jeho porodnice zaměnila děti, je pro něj jen mediální lavinou. „My s tím nemáme žádný problém,“ prohlásil. Nedokáže-li vrchní zdravotnický manažer vnímat, že každé dítě (i když není zrovna jeho) je jedinečnou bytostí s jedinečným fyzickým a hlavně duševním vývojem, jehož závažné narušení nemusí zůstat bez doživotních následků, jsem trochu v šoku. Že degraduje sebe, je jeho věc. Nás ale musí zajímat, proč je možné, aby takový člověk řídil nemocnici. A kolik jemu podobných v našem zdravotnictví funguje. Takoví lidé v tomto citlivém oboru totiž představují veřejné nebezpečí.

Státní úředníky, ministry, hejtmany, zastupitele a poslance platíme za to, aby se postarali o naše práva zajištěná základními zákony této země. Ochrana zdraví a života mezi ně nepochybně patří. Bohužel, ministr zdravotnictví Tomáš Julínek o tom asi neví. Ministerskou kontrolu v podivně řízené nemocnici podle svých slov nechystá. Stejně tak nepovažuje za nutné zkontrolovat praxi v ostatních zařízeních podobného druhu. Patrně je příliš zaneprázdněn přepočítáváním poplatků ve prospěch lékařské a farmaceutické lobby, které vydře hlavně z důchodců a dětí, protože ti potřebují zdravotní péči nejčastěji. Kvalita a přístup lékařů a ředitelů nemocnic ho nejspíš příliš nezajímá, jinak by efekt kontrol nepodceňoval.

Asi podléhá v ODS zažité představě, že jako každý jiný byznys, zdravotnictví uzdraví neviditelná ruka trhu. Možná by to i fungovalo, kdyby ta ruka mohla hrábnout i do jeho peněženky. Kdyby mohl být donucen se z vlastní kapsy podílet na vysokém odškodném pro postižené rodiny, které jim právem náleží. Totéž by mělo platit i pro představitele kraje a ředitele nemocnice. Ten by potom možná uznal, že má problém.

Psáno pro deník Metro

poslankyně Evropského parlamentu