Ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) se nechal slyšet, že v případě neschopnosti zdravotnických zařízení poskytovat základní zdravotní péči bude přemlouvat krajské hejtmany, aby vyhlásili stav nebezpečí. Je zřejmé, že pan ministr se na stav ve svém rezortu dívá tak, jako by to byl důsledek nějaké vyšší moci. Smyslem zákona, který něco podobného umožňuje, je udržet pořádek při přírodních pohromách, mimořádných epidemiích, válečných konfliktech apod. Poručit lidem vrátit se do práce, zakázat odejít z určitého území, zrušit kvůli tomu některá ústavní práva, to je opravdu svérázný způsob, jak na současnou prekérní situaci ve zdravotnictví reagovat. Samozřejmě nařídit lze prakticky všechno. Jen si nějak dosti dobře nelze představit, jak by kupříkladu zadržené pracovníky internovali, převáželi z jednoho místa na druhé, střežili a přitom po nich chtěli v takových divokých podmínkách kvalitní práci. Co jde ve stavu nebezpečí provádět s kopáči, odstraňovateli trosek, obyvateli v zaplavené oblasti apod., půjde v mírové době sotva udělat s chirurgem a jeho týmem. V tom by si pan ministr snad určitou soudnost zachovat mohl. Ono bude vůbec lepší počkat, jak se vše vyvine. To vyhrožování a mluvení o výpovědích trvá příliš dlouho na to, aby je bylo možno – ve všech případech – brát vážně. Ano, mnoho lékařů odejde, rozhodně to ale nebudou ty počty, jak se uvádí. Ostatně lékaři z Česka do zahraničí odcházejí roky.

V tomto směru může ministr zdravotnictví svému kolegovi Jiřímu Pospíšilovi (ODS) jen závidět. Ministru spravedlnosti podobná vzpoura nehrozí. Soudci si své platy, bude-li to zapotřebí, snadno uhájí u Ústavního soudu a vše ostatní je v pohodě. Ministr spravedlnosti již před půl rokem avizoval snížení odměn dle advokátníto tarifu o celkem 30 %. V roce 1998 (to ještě pan ministr spravedlnosti studoval na plzeňské právnické fakultě) byly tyto odměny s poukazem na povodňovou daň určenou na náhradu škod po povodních z roku 1997 sníženy o 10% a už při tom zůstalo. Nyní ministr spravedlnosti požaduje další snížení tarifních odměn o 20%, což již bude představovat snížení o 30% oproti odměnám uvedeným v advokátním tarifu.

Advokátní komora se snažila neopodstatněnost takového snižování ministru spravedlnosti vysvětlit bezpostředně poté, co se o záměrech ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila dozvěděla z informací ve sdělovacích prostředcích. Na stránkách České advokátní komory je k tomu stanovisko určené ministerstvu spravedlnosti z 16. 7. 2010. Pan ministr však o věci diskutovat nemíní a drží se tradičně osvědčené komunikace přes média. Předsednictvo advokátní komory na svém zasedání 10. 10. 2010 vyslovilo s navrhovaným snížením tarifů o 30% zásadní nesouhlas. To je ale asi tak vše, co lze podle advokátní komory udělat. Změna vyhlášky o advokátním tarifu je v pravomoci ministerstva spravedlnosti a to se rozhodlo věc bez diskusí prosadit silou. V podstatě jde jen o snížení plateb, které platí stát advokátům ex offo. Na snahu České advokátní komory, pokoušející se vysvětlit danou problematiku a nesystémovost postupu ministerstva, dostalo se advokátům z úst Jiřího Pospíšila pouze povýšeného kázání: advokátů je mnoho a budou rádi, když to budou moci dělat.

Široká veřejnost je informována o horentních příjmech advokátů v různých medializovaných případech a představuje si mnohdy výkon advokacie pod vlivem filmů nebo seriálů. Mnozí by byli překvapeni, jak málo a s jakým zpožděním je ve většině případů nutných obhajob práce obhájců ex offo honorována. Ministr spravedlnosti jistě ví, že jeho tvrdá slova vůči advokátům své nadšené posluchače najdou. Právní praxe pana ministra, alespoň podle údajů o jeho osobě na wikipedii a na stránkách vlády, je nepatrná. Nicméně být děkanem právnické fakulty a ministrem spravedlnosti už stihl. Zato politikem je zkušeným a může být spokojen, jak s těmi advokáty dovede zacvičit.

Představme si, že by se advokáti inspirovali postojem lékařů a rozhodli se, že od určitého data nebudou obhajoby ex offo vykonávat. Byl by to konec všech trestních řízení, kde je nutná obhajoba, tedy kde obviněný či obžalovaný musí mít obhájce a soud takového obhájce ex offo ustanovil. Vyšetřovatelé by nemohli provádět výslechy, u soudu by nebylo možno konat hlavní líčení. Po určité době by nešlo ani držet trestně stíhané osoby ve vazbě. Zhroutil by se celý systém.

Rozhodně se netřeba obávat, že by advokáti vyšli s transparenty a pokřikovali před ministerstvem spravedlnosti nebo úřadem vlády či jinde. Nicméně poučit se v něčem od lékařské komory a pocuchat samolibost pana ministra Pospíšila, by alespoň za zkoušku stálo. Kdoví, zda by také – tváří v tvář neposlušnosti advokátů – nevolal po stejně nerozumných opatřeních jako jeho kolega z rezortu zdravotnictví.

Autor je advokát