21.4.2019 | Svátek má Alexandra


POLITIKA: Mezi vzkříšením a potemníkem

6.3.2019

ČSSD se točí v kruhu. Obecné fráze k růstu preferencí stačit nebudou

Sjezd ČSSD završil trnitou povolební pouť sociálních demokratů do vlády s Andrejem Babišem. Předseda Jan Hamáček utvrdil své postavení a vládní angažmá ukotvilo i zvolení dvou ministrů za ČSSD do vedení strany, ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové a ministra zahraničí Tomáše Petříčka.

ČSSD však stále není v dobré kondici. Ty tam jsou doby, kdy se sociální demokraté scházeli ve velkých halách, třeba v Ostravě nebo ještě na jaře 2017 na brněnském výstavišti. Podobně jako loni museli i letos vzít za vděk omšelým kulturákem v Hradci Králové, stranickým majetkem, od pohledu volajícím po rozsáhlejší rekonstrukci.

Alfa samec jako záruka úspěchu

V polistopadové historii opsala ČSSD zvláštní kruh. Na nějakých pěti sedmi procentech se pohybovala počátkem 90. let, za předsednictví exulanta Jiřího Horáka. V roce 1990 se do parlamentu nedostala, o dva roky později již ano. Nicméně antikomunista Horák nechtěl jít z opozičních lavic vládě po krku, měl ohledy na potřebu úspěšného vyvázání se z komunismu. Miloši Zemanovi, který se stranických otěží ujal v roce 1993, ale „krvelačnost“ nechyběla. A po něm ještě Jiřímu Paroubkovi. Lze si nad tím zoufat, leč vzoreček úspěchu pro sociální demokraty dosud zněl následovně: předseda alfa samec, jenž se neštítí hrubých slov a sociálního populismu. A tím Jan Hamáček při vší úctě zatím není.

Diskuse o budoucnosti strany se už dlouho točí kolem slovních spojení „tradiční volič“ a „městský liberální volič“, o nějž usilovalo hlavně předchozí Sobotkovo vedení. Druhou zmíněnou skupinu v minulosti zčásti přitahoval Jiří Dienstbier ml., ale po prezidentské volbě začala jeho hvězda zapadat. Zápas o Hrad každopádně prohloubil neštěstí ČSSD, jež nechtěla a kvůli zemanovskému křídlu ani nemohla jít po krku aligátorovi-zakladateli, byť on jí po krku šel, a zároveň se hodlala více usadit v městském prostředí. Prohádala a protaktizovala se tak téměř k bezvýznamnosti.

Lednový volební model společnosti Kantar CZ pro Českou televizi ČSSD přisoudil pět procent voličů. Dle podrobnějších údajů zmíněné agentury by se měli skládat z lidí spíše starších, bez vysokoškolského vzdělání, žijících mimo velká města. V Praze sice průzkum ČSSD naměřil šest procent, avšak u čísla je poznámka: „Nízký počet respondentů; jedná se pouze o indikativní hodnoty.“ A tudíž třeba jenom o nulu. Neboli strana má už tak málo příznivců, že se dají jen velmi obtížně přesněji změřit.

Nicméně tradiční volič ČSSD byl člověk spíše starší, s nižším vzděláním, nikoliv z velkoměsta. Zranitelný ekonomickými recesemi, závislejší na státním systému sociální podpory. ČSSD se dál hodlá obracet zejména na tyto skupiny. Upřímně řečeno, na koho jiného by sociální demokraté měli cílit? Politiků schopných předsevzetí naplňovat ale mezi nimi mnoho není, snad s výjimkou čerstvé místopředsedkyně Jany Maláčové. Na sjezdu se pochlubila rekordním zvýšením důchodů, leč premiér Andrej Babiš ji na dálku sepsul vyjádřením, že by měla hlavně hledat úspory.

Hodokvas patrně končí a zpomalení ekonomiky donutí vládu šetřit. ČSSD vsadila na úspěšné vládní angažmá a na jeho dobrý prodej voličům. Ekonomické cykly však pod kontrolou nemá. Může se jí tak snadno stát, že bude muset spíše vysvětlovat bolestivé škrty.

Šedivění společnosti

Ministryně Maláčová nedávno zřídila komisi pro spravedlivé důchody. Politický slovník zde zvládla docela dobře, demografické trendy však nejdou dlouhodobě „okecávat“. Již v roce 1998 musela Zemanova ČSSD čelit nepříjemné konkurenci v podobě strany Důchodci za životní jistoty, jež v průzkumech atakovala až deset procent. Ve volbách nakonec dostala jen tři procenta a její předseda Eduard Kremlička pak musel kvůli prohrané sázce spořádat brouka potemníka. Demografické stárnutí evropské populace od těch dob pokročilo a dále plodí subjekty specializované na starší generaci, například do nizozemského parlamentu pronikla strana 50PLUS. Trend „šedivění společnosti“ však zpravidla absorbují stávající stranické mašinérie úpravou programu nebo, slovy manifestu ČSSD, „‚političtí šmejdi‘, hnutí na jedno použití, která pro hlas udělají cokoliv“. Dnes zkrátka nikdo nemá na nějakou sociální skupinu monopol – ostatně, hnutí ANO je mezi důchodci hodně úspěšné.

Důchodci a předdůchodci každopádně představují rostoucí, a tedy perspektivní segment politického trhu. Z čehož ale zároveň plyne fatální ohrožení stability státních financí. A na tomto dilematu si mohou vylámat zuby i silnější hráči než „stranička“ z kategorie 5PLUS, jíž hrozí exekuce kvůli pohledávkám dědiců advokáta Zdeňka Altnera, kterého do boje o Lidový dům kdysi angažoval – kdo jiný než Miloš Zeman.

V pětiprocentním pásmu opravdu není bezpečno, k cestě výš ale obecné fráze nepostačí. On ten Kremlička v roce 1998 také dovedl sepsat obstojný program...

Autor je politolog

LN, 4.3.2019



Diskuse


V. Pokorný
13:59
6.3.2019

V. Kain
14:38
6.3.2019

F. Navr8til
8:45
6.3.2019

počet příspěvků: 4, poslední 6.3.2019 02:38









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.