Hovoří-li čeští politici o současné migrační krizi, skoro nikdo z nich neopomene zdůraznit, že hlavní musí být řešení daného problému na místě, kde vzniká, tedy v Africe nebo na Blízkém východě.

„Aby už konečně někdo začal potápět lodě před tím, než uprchlíci na ty lodě nastoupí,“ prohlásil například vicepremiér Andrej Babiš. Klíčovou otázkou ale je, kdo by to měl dělat. Babiš dle vyjádření pro server idnes.cz odkázal na velké státy a OSN. Problém má tudíž prakticky řešit někdo jiný.

Co by ale mohla konkrétně udělat Česká republika? Poslat své gripeny, aby bombardovaly pozice bojovníků Islámského státu? Třeba by to šlo, ale mohli bychom se tak snadno zařadit mezi prvořadé odvetné cíle této organizace.

Nebo dodávat zbraně různým skupinám bojujícím s jednotkami Islámského státu na zemi? V takovém případě ale zjistíme, že jde často o radikální islamistické skupiny, které sice vedou válku s organizací zvanou Islámský stát, nicméně samy nejsou o moc lepší.

Zbraně bychom mohli dodat třeba i Kurdům, ovšem pokud by šlo o Kurdy z radikálně levicové Strany pracujících Kurdistánu, mohla by nyní námi dodanou výzbroj zničit turecká letadla neboli stroje našeho spojence v NATO.

A i kdyby se Islámský stát podařilo vojensky porazit, vyvstane například palčivá otázka, kdo má nadále vládnout na území, které se na mapách dosud označuje jako Sýrie. Prezident Asad? Tedy politik, jehož podporuje Rusko a jenž neváhal v zájmu udržení vlastní moci použít proti obyvatelstvu své země chemické zbraně? A když ne on, tak kdo?

Situace na území Sýrie a Iráku je evidentně velmi komplikovaná a nepřehledná, a země velikosti České republiky by si tak možná měla vybrat nějaký lehčí úkol. Na potápění lodí pašeráků však můžeme jako suchozemský národ rovnou zapomenout, taková mise by pravděpodobně nedopadla dobře.

A což třeba svrhnout režim prezidenta Afwerkiho v Eritreji? Stát je to relativně malý, před uprchlickou vlnou v něm žilo pouhých pět milionů lidí. Tamní režim má až totalitní rysy, což dobře známe a svrhávat takové režimy umíme, dokonce sametově.

Mohli bychom též nabídnout cenné zkušenosti s budováním demokracie, zaváděním tržní ekonomiky i potíráním korupce. Expediční sbor by sice bylo nutné dopravit po moři, ale v tom by pomohli třeba Poláci.

A dost! Konec fantazírování. Nicméně, právě jsem uvedl celkem skromný seznam konkrétních úkolů k zastavení uprchlické vlny, nic víc. Ale přece jen, plyne z něj jedno aktuální praktické poučení.

Finanční náklady na případné české vojenské či jiné operace v krizových oblastech, a to i v rámci mezinárodní akce, by totiž nejspíše zdaleka převýšily náklady na přijetí i mnohem většího počtu uprchlíků, než se zatím u nás nachází.

Pro Českou republiku je tudíž pořád lepší řešit – ve spolupráci s ostatními evropskými státy – důsledky problémů Afriky a Blízkého východu především na svém území, jakkoliv je to jistě velmi obtížné a nemilé.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus