Tato suma v předchozích letech dosahovala částky šest až sedm miliard korun, v posledních dvou letech, i s ohledem na předchozí schodky, však byla stanovena na dvě miliardy. Mluvíme-li o číslech, není bez zajímavosti, že ze státního rozpočtu putuje do obecních kas napřímo sedmdesát miliard korun. Dalších sedmdesát miliard je „z vůle ministerských úředníků“ rozděleno městům a obcím formou nejrůznějších dotačních titulů. Do státního rozpočtu každý z nás doposud odevzdává bezmála plnou polovinu všeho, co je plodem lidského úsilí a práce. Navzdory takovýmto odvodům jenom úroky z “nastřádaných“ dluhů činí padesát miliard korun!

Co by tomu řekli naši prvorepublikoví předci, v jejichž době se do státní pokladny odvádělo namísto současné poloviny celého rozpočtu jenom to, co bývá nazýváno desátky. Škol se přitom tehdy například stavělo mnohem více než dnes a šlo to dokonce i bez dluhů.

Proč se o tom zmiňuji? Ve stejnou dobu, kdy se projednával rozpočet, dostal se mi do rukou zajímavý článek. Pojednával o prapůvodu slova „lhota“. Poněvadž se sám jmenuji Lhota, vzbudil mou pozornost. Kořeny jeho významu pocházejí od slova lhůta. Tato lhůta byla ve středověku dávána mnoha obcím a městům jako výraz osvobození od nejrůznějších daní. To proto, aby se samy mohly co nejefektivněji rozvíjet. Od toho pak pocházejí různé Lhoty, kterých na mapě České republiky najdeme na pět set.

Vraťme se však k našim počtům. Selsky uvažujícího člověka napadne, proč například oněch 70 miliard v dotacích není dáno obcím napřímo. Zkrátka, proč se docela dobře nevrátíme k tomu, o čem se tolik mluví, tedy k seriózním a osvědčeným kořenům. Zkuste tuto myšlenku sdělit ministerským úředníkům rozdělujícím dotace! Co by potom dělali? Ústy ekonomů je to vlak vezoucí „mrtvou váhu“. Kdo celou tu věc pojmenuje, je zpravidla vytěsněn. Namísto odpojení jednoho vagónu je daleko pravděpodobnější, že přibude další.

Co k tomu dodat? Snad jen, že zatímco „porcování medvěda“ krmí po nějaký čas téměř všechna média, podstata se mnohdy ztrácí někde v mlze. A přesto, věřte nebo ne, skutečnost je taková, že „medvědí prostředky“ jsou jednou z nejvíce průhledných položek. Za sebe se proto klidně hlásím k těm, o nichž jsem měl možnost rozhodovat: V roce 2006 byly takto vynaložené finance použity na opravu zatékající střechy na Základní škole v Ostroměři. O rok později prostředky z této položky mohly směřovat na odstranění havarijního stavu a výstavbu nové tělocvičny při Základní škole v Nové Pace.

A jak to bude letos? Při porcování zmíněné šelmy se mi podařilo získat prostředky na vybudování infrastruktury určené pro výstavbu rodinných domů, o kterých se v Hořicích bez výsledku hovoří již více než deset let.

Někdo hovoří v této souvislosti o stavbě pomníků či kupování voličů. Nicméně akce, o nichž jsem mohl rozhodnout, chápu jako účinnou pomoc při řešení palčivých problémů. Jak se zdá, vše bude ještě běh na dlouhé trati. Nicméně pevně věřím, že se mlha jednou rozestoupí a že i původ slova lhůta zase nabude svého významu. Nebojme se občas ohlédnout a pokusit se alespoň o náznak návratu ke starým dobrým kořenům!

Autor je poslanec PS PČR za ODS