25.4.2024 | Svátek má Marek


POLITIKA: Malé, ale zrádné

10.5.2010

Politické strany, v souvislosti s nimiž se hovoří o změně, nepřinášejí vůbec nic nového

Jak to tak vypadá, hitem letošních voleb budou malé strany. Kolem rozhodující pětiprocentní klauzule se jich dle průzkumů „motá“ hned pět a ty největší z malých stran, TOP 09 a Věci veřejné, atakují, či dokonce překonávají hranici desetiprocentní, což je už posouvá do kategorie stran středních. Malé strany jsou natolik v kurzu, že si vysloužily pozornost z míst nejvyšších. Zatímco prezident Václav Klaus si do nich (konkrétně do TOP 09 a VV) rýpnul a označil je rovnou za ohrožení demokracie, biskupská konference naopak ve svém enigmatickém dokumentu k volbě malých stran tak nějak snad i vyzývá.

Ale nálepka „malá strana“ je sama o sobě hodně problematická. V českých poměrech navíc panuje všeobecné podvědomé přesvědčení, že malá strana je takřka automaticky lepší než velká. Projevuje se tak letitá a v poslední době bohužel velmi podložená nechuť veřejnosti k politickému stranictví jako takovému. Nicméně onu spíše emotivní vstřícnost k malým bude dobré detailněji prověřit.

Množina českých malých stran, kam lze zahrnout TOP 09, VV, KDU-ČSL, Stranu zelených a Stranu práv občanů (Zemanovce), je velmi pestrá a zahrnuje jedince různých druhů. KDU i SZ patří k tradičním západním politickým proudům, byť zelení jsou historicky o dost mladší než křesťanští demokraté. Obě zmíněné strany ale mají program opřený o určitý systém hodnot či politických přesvědčení.

To samé lze říci i o TOP, avšak s tím dovětkem, že nepřináší nic nového, než co by u nás dávno nebylo v programu ODS či dříve ODA. TOP 09 pouze zdůraznila jisté programové rysy ODS, jíž také úspěšně odlákává voliče. Rozšířený bonmot praví, že nejlepším předsedou ODS by byl Miroslav Kalousek, zatímco ideálním předsedou lidovců Petr Nečas. Asi ano, ale poněvadž tomu tak není, musí tu být TOP. Personální záležitosti mají zkrátka občas větší sílu než „přirozená“ sociálně-politická štěpení.

Snad nejlépe je vliv personálií vidět na Zemanovcích. Jaký mají důvod k existenci? Zhrzenost Miloše Zemana v popředí a peníze Miroslava Šloufa v pozadí, nic jiného. „Ostatně soudím, že Jiří Paroubek musí být zničen“ - tak zní jejich hlavní skrytá programová premisa. A o výsadu patřit k malým Zemanovci určitě nestojí, byť by nyní pět procent brali všemi deseti.

Zbývají tedy ještě Věci veřejné. Snad se alespoň ony vyjeví jako něco opravdu nového, co jsme tu ještě neměli... Ale ouha, podobných nadějí je lepší zanechat hned na začátku. Podnikatelé z pozadí VV financují českou politiku už dost dlouho, předtím se potloukali kolem ODS. Heslo „Konec politických dinosaurů“ je jen takovou měkčí verzí známého (byť možná už zapomenutého) výroku Miroslava Sládka „Naházejte je všechny do Vltavy“. Radek John se jistě urazí, s kým že je to srovnáván, nicméně pro politický apel, který předvádí, by se dal použít výraz „populismus v rukavičkách“.

Mladé dámy, jež Radka Johna ve VV obklopují, nedávno nafotily „odvážný“ kalendář, kde se tváří, že odhalují ještě cosi víc než jen politické neřesti starých dinosaurů. Porovnáme-li však jejich výkon například s kalendářem futsalistek Bohemians 1905, je to dost nuda. Chtělo by to zkrátka ještě malinko ubrat. Proč nás ale k volbě zrovna této strany, jež navíc ostře vystupuje proti církevním restitucím, vyzývají biskupové, vědí snad jen v pekle. Avšak ďábel prý vězí v detailech. Zbývá proto ještě probrat detaily možného působení volebního zákona.

Ty mohou příznivce mikropolitiky nemile překvapit. Nejde jen o pětiprocentní klauzuli, která může způsobit propad hned několika „skoro pětiprocentních“ stran, z čehož pochopitelně vytěží strany velké. Jak dobře vědí voliči Strany zelených z roku 2006, v menších volebních krajích strana mandáty nezískala, a to ani v Libereckém, kde obdržela 9,58 procenta, tedy nejlepší výsledek SZ ze všech krajů. Naopak v Moravskoslezském kraji, který je velký (při posledních volbách se zde rozdělovalo 23 mandátů), stačilo Věře Jakubkové k zisku mandátu 4,34 procenta hlasů odevzdaných pro krajskou stranickou kandidátku, což byl zároveň nejhorší výsledek SZ ze všech krajů.

Celostátně měřeno, 6,29 procenta hlasů pro zelené se proměnilo v pouhá 3 procenta křesel. Strana čítající šest poslanců zprvu skromně obsadila jen čtyři ministerské posty, aby se po čase rozpadla ve strany dvě, což nakonec pohřbilo celou vládu. Vyděračství a nestabilita tvoří hlavní vady na kráse malých stran už od nepaměti.

Vidíme tedy, že malé strany zase tolik předností nemají a že české malé strany kandidující v letošních volbách nepřinášejí vůbec nic nového, jsou to jen více či méně inovované verze profláknutých šlágrů. Volit se dají snad pouze na základě parafráze Winstona Churchilla: Malé strany jsou tím nejhorším, s čím se lze v demokracii setkat, s výjimkou stran velkých.

LN, 7.5.2010