Chci se zmínit o jistém terminologickém zmatku, podle všeho úmyslně živeném těmi, kdo by z prezidenta republiky rádi udělali mechanickou figurku.

Všude v novinách čteme a v televizích slyšíme, že ratifikace Lisabonské smlouvy probíhá tak, že nejdříve ji schválí (nebo neschválí) parlament a pak ji podepíše (nebo nepodepíše) prezident.

Není tomu tak. Onen „pouhý“ podpis prezidenta republiky je totiž podle čl. 63 Ústavy ČR právě onou vlastní ratifikací. Prezident tedy přesně vzato mezinárodní smlouvy nepodepisuje, nýbrž ratifikuje. Ratifikací je právě ten jeho podpis.

A ratifikovat prezident republiky mezinárodní smlouvu nemůže, pokud s ratifikací předtím nevysloví souhlas obě komory parlamentu. Parlament tedy neschvaluje, ale dává svůj souhlas s případnou ratifikací.

Podpis prezidenta tedy v žádném případě není nějakou formalitou, završující jakousi celkovou ratifikaci či schvalování v parlamentu.

Proto lze tvrdit, že ani Lisabonskou smlouvu prezident určitě jen tak nepodepíše. Buď ji za Českou republiku ratifikuje, nebo neratifikuje. A to není žádné slovíčkaření.

A to se nebavím o tom, že se k němu na stůl nejspíš ani nedostane, protože senátoři se tak snadno zmanipulovat nenechají.

psáno pro iDnes