Všichni mluvkové, kteří kdysi viděli v lidovcích úlisné hady a podrývače vládních koalic, museli v tomto volebním období ztratit řeč. To když lidovce ve Sněmovně vystřídali onačejší "jazýčci na vahách", kvůli jejichž vrtochům a aférám padá kabinet každý druhý měsíc. Když tedy předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek na ideové konferenci své strany neskromně zahřímal, že "Česká republika potřebuje silnou a kompetentní křesťanskou demokracii", nehovořil úplně do větru. A stejný názor podle čerstvých sociologických šetření sdílí i rostoucí počet voličů.

Zbývá ale ještě rozkrýt, co vlastně lidovci nabízejí. Velké oči nemějme - nikdy v minulosti se od nich nečekaly světoborné myšlenky, to už spíš rozvaha, odpovědnost a obrušování hran. Potom nepřekvapí, že ani na posledním lidoveckém sedánku nic převratného nezaznělo. Tím víc jsme si však mohli všímat, jak mají věci v hlavách srovnané a že se jeví jako docela sehraný tým. Je přirozené, že tepou pravicovou vládu snad za všechny reformy, s nimiž přichází, a je ještě přirozenější, že místo objevování Ameriky poukazují na to, jak obdobné ekonomické a sociální potíže řeší třeba v sousedním Německu. Z Pavla Bělobrádka nadto vyrůstá schopný rétor. Tuzemskou politiku označil za "zasmrádlý čurbes" a zaujal i dalšími kousavými metaforami. Nešlo si v té chvíli nevybavit ani jeho nejznámější větu, kterou pronesl předloni po svém zvolení do funkce: "Prošla mi rukama spousta dobytka i sviní a věřte, že si s nimi poradím, kdybych se s nimi potkal i ve vysoké politice." V tom okamžiku to působilo dojmem, že lidovci se přidají k autoritářským hlasatelům pevné ruky. Tuto sobotu pak Bělobrádek občanům slíbil poněkud vícesmyslný pořádek, ale i stabilitu a odmítání extrémů. To už zní lépe, skoro až luxovsky, smím-li zde připomenout politika, na kterého – coby jednoho z mála – může být v novodobé historii pyšná KDU-ČSL i celá země.

Na prozíravost lidovců z těch časů navázala europoslankyně a možná též kandidátka na Pražský hrad Zuzana Roithová, když ve svém pozoruhodném vystoupení mimo jiné uvedla, že "solidarita přece znamená i to, že pomůžeme hraničním zemím schengenského prostoru, kde jsou přeplněné imigrační tábory, a to jak finančně v rámci unijního rozpočtu, tak za Českou republiku, když přijmeme legální přistěhovalce a získáme například profese, které naše země potřebuje." Taková odvážná slova neslyšíme denně. Nepředbíhejme, ale není vyloučeno, že otevření a sebevědomí lidovci jsou skutečně zpátky.

Psáno pro ČRo1