Není nic staršího než včerejší noviny. Na tuto dávnou pravdu jsem si vzpomněl, když jsem porovnal dva rozhovory, které během jednoho týdne poskytl pražský primátor Bohuslav Svoboda. Oba se týkaly dopravního podniku hlavního města, jenž prochází dramatickými otřesy.

22. srpna byl v Mladé Frontě Dnes Bohuslav Svoboda ještě rázný, sebevědomý, přesvědčený o tom, že hlasování dozorčí rady o konci jím dosazeného generálního ředitele Vladimíra Liche zvrátí. Viníka kauzy viděl v šéfovi dozorčí rady Nouzovi, kterého nominovala koaliční TOP 09. Zároveň ale obvinil jednoho ze svých náměstků, evidentně Josefa Noska, zodpovědného za dopravu, že by rád nosil na krku primátorský řetěz. Spolustraníky z ODS, zasedající v dozorčí radě dopravního podniku, měl Svoboda za pomýlené a věřil v jejich prozření. Naznačoval, že zasedání městské rady, kde má šest členů TOP 09 a pět ODS, potvrdí jeho reálnou sílu.

K tomu doplňme, že odvolaný ředitel Lich od prvního okamžiku hovořil o tom, že útok na něj je ve skutečnosti útokem na Svobodu. Primátor se zase nechal slyšet, že se staronovou ředitelkou dopravního podniku Magdalenou Češkovou spolupracovat nechce.

Uplynulo několik dní a my vidíme, jak špatný je Svobodův politický odhad. Dozorčí rada stojí za svým rozhodnutím, její předseda nebyl koaličním partnerem potrestán, ODS i TOP 09 změny v dopravním podniku posvětily, a Svobodův nevěrný náměstek Nosek je do dozorčí rady dokonce čerstvě navržen.

28. srpna s Lidovými novinami už hovořil Svoboda – teflonový politik. Jako důkaz své síly předkládal vzestup až do čela pražské ODS. Hlasování o dopravním podniku, které v zastupitelském klubu ODS prohrál, bagatelizoval tvrzením, že se odehrálo ve vypjaté atmosféře. Z materiálů dokazujících pochybení předminulého managementu dopravního podniku prý nevyplývají žádné vazby na politiky. Když dostal otázku, kde je hranice, za níž ví, že by ztratil tvář, začal kličkovat a nakonec poskytl absurdní odpověď: "Kdyby ODS zítra prohlásila – Od této chvíle bereme úplatky a jdeme do koalice s komunisty."

Primátor měl po prohrané bitvě o dopravní podnik dvě hlavní ústupové cesty. Mohl buď prásknout dveřmi a říct, že podobné praktiky odmítá krýt. Nebo mohl srazit podpatky a podrobit se, byť třeba vnitřně pobouřen, většině. Vybral si druhou z nich. Nejspíš doufá, že ještě může být prospěšný a že třeba v dalších bitvách zvítězí.

Může tomu tak být. Ostatně v minulosti se Svobodovi nejeden politický tah podařil, zvlášť když za zády významné části spolustraníků vyměnil koaliční ČSSD za TOP 09. Přesto se nelze zbavit dojmu, že ODS má Svobodu hlavně na okrasu. Pozvala ho před minulými volbami na kandidátní listinu, navrhla jej na primátora a později učinila i formálním šéfem své pražské organizace. Dění okolo dopravního podniku ale ukazuje, že nejedna stará vlivová a ekonomická pavučina zůstala zachována. A to na podzim má být Svoboda jednou z hlavních tváří celostátní předvolební kampaně občanských demokratů.

Bohuslav Svoboda není jediný svého druhu. Jeho klony se Praha bezmála jen hemží. TOP 09 si za komunálního lídra zvolila exguvernéra České národní banky Zdeňka Tůmu, ale příliš mu, na rozdíl od Svobody, nenaslouchá. Například v kauze dopravního podniku se i Tůma postavil za odvolaného generálního ředitele Liche. Sociální demokracii zase do voleb vedl idealistický Jiří Dienstbier, od něhož se prostřelí pražští kolegové jednoznačně distancovali bezprostředně po sečtení výsledků. Ve velké politice roli fíkového listu sehrává kupříkladu Karel Schwarzenberg, jakkoli je rovnou předsedou TOP 09. Knížecím údělem je přivírat oči nad eskapádami Miroslava Kalouska a omlouvat jej. Do sporu se ministr zahraničí nepouští ani s premiérem ve věci evropské integrace. To už raději Nečasovo kontroverzní vystoupení před našimi velvyslanci proklimbá. Zastat se Schwarzenberg nedokázal ani svého podřízeného, poukazujícího na nepravosti v hospodaření Černínského paláce.

Aby bylo jasno, nezkažených, někdy lehce naivních žen a mužů v politice si vysoce vážím. Je příjemné vědět, že správa věcí veřejných nepřitahuje jen cynické šíbry a šibaly. Potíž nastává, když mají úctyhodné osobnosti v politice něco praktického předvést. V takových okamžicích se nejvíce ukazuje, jak jim schází ostré lokty a husté sítě kontaktů. A když tyto individuality nakonec rezignují na své přesvědčení, je to dvojnásob smutné. Naštěstí mnohé z nich sbírají síly k dalším a dalším soubojům.

Proto doufejme, že ani Bohuslav Svoboda úplně nezkrotl a ještě vystrčí růžky. Jako loutka na jedno použití skutečně nepůsobí. Aby však byl věrohodnější, měl by umět věci popisovat pravými jmény. Výprask jako výprask, zradu jako zradu a zlodějnu jako zlodějnu. Jakmile se uchýlí k nesrozumitelnému politickému ptydepe, posluchači musí proběhnout mráz po zádech. Vždyť podobný slovník a podobný skelný výraz předvádějí Svobodovi kmotrovští protivníci.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6