Seděl jsem ve středu v redakci a s kolegy sledoval, jaké další bizarní vysvětlení dění kolem Čapího hnízda předloží premiér Babiš. Po poledni ale přišla zpráva ze Senátu, kde se podařilo v druhém kole zvolit předsedu.

Popravdě - nemohl být větší kontrast mezi tím, co sledujeme v posledních dnech, a vystoupením čerstvě zvoleného Jaroslava Kubery. Dlouho už jsem neviděl, aby v ČR někdo přijímal novou funkci s takovou pokorou a respektem.

Kubera sliboval, že se zkusí proměnit z politika ve státníka, nabídl ruku všem a všechny také vyzval k respektu ke všem názorům, protože jsou prý dobrý tým a on je všechny potřebuje. To nově zvolený předseda řekl doslova, byť typicky po kuberovsku zaobalené do historky s kolegou gynekologem.

Samozřejmě, že Jaroslav Kubera je svéráz. A asi ho nikomu není třeba představovat. Ale ačkoliv ten zjihlý a místy až dojemný projev byl úplně jiný, než jsme u Kubery zvyklí, cítil jsem v něm to, co dělá Kuberu Kuberou. Obrovskou autenticitu a vnitřní opravdovost. Že tomu, co říká, skutečně hluboce věří. A co si budeme namlouvat, to už dnes v politice moc nevidíme.

Novinář uprostřed pracovního dne, který má na počítači pootevírané všechny možné stránky a také sociální sítě, ovšem v následujících minutách nevěřícně zíral, co se z monitoru začalo linout. V řádu minut, možná desítek vteřin, se ozvala redaktorka časopisu Respekt: „Popírač vážného násilí páchaného na ženách (a šiřitel dezinformací) Jaroslav Kubera byl právě zvolen předsedou horní komory Parlamentu. Gratulujeme.“

Pod příspěvkem se rozvinula ještě peprnější diskuse ostatních Kuberových odpůrců. Jistá moderátorka, kdysi působící v České televizi, dnes v Českém rozhlase, znechuceně napsala, že Česko je prostě „ráj stárnoucích bílých mužů“. S dodatkem, že jednou se to ale změní.

Známá liberálně levicová aktivistka z rodiny ombudsmanky psala, že by „z toho blázince chtěla vystoupit“, a přidala historku o tom, jak je „mezi těmi nejhustšími queer aktivistkami“ Kubera terčem těch nejbrutálnějších vtipů.

Další psali, že teplický senátor „praktikoval okamurismus ještě předtím, než se zjevil Tomio“.

Na jiných facebookových vláknech to bylo snad ještě brutálnější. „Hlásá samý sračky, ale lidi si kupuje křupanskými vtípky,“ četl jsem.

Podobný hnojomet se rozjel pod příspěvkem jistého liberálně-levicového aktivisty představujícího se jako „datový žurnalista“. Ten sám pouze ocitoval Kuberova slova z debaty o zákoně proti sexuálnímu obtěžování, jeho přátelé jej ale spolehlivě zastoupili. „To je takovej zoufalec,“ povzdechla si poměrně známá novinářka, donedávna působící v MF Dnes, nyní v projektu Deník N. „Pohoršuje mě, že je nechutný prase,“ pokračovali další.

„Ukašlaná Tubera alfasamec,“ přidal se jiný známý novinář přes kulturu, z líhně časopisu Respekt. Další se spokojili s povzdechy kalibru „vidle v Senátu“.

Někteří ale zohlednili Kuberovu snahu přeměnit se z politika ve státníka. Třeba jeden známý bojovník za práva Romů: „Nový předseda Senátu Jarda Startka Tubera se prý nyní stane stoprocentním státníkem - vyřkl to na diktafon i kameru, smazat to už nejde. A tak se hloupý Honza stane králem a známý teplický zloser se přes noc promění v dobroserného barda.“

A bouři na sociálních sítích završil po několika minutách symbolicky Miroslav Kalousek, předseda poslaneckého klubu TOP 09, který připomněl Kuberův citát a vůbec mu nevadilo, že byl jednoznačně myšlen jako vtip:

Další fází reakce pak po výkřicích na sociálních sítích byly dlouhé souhrnné komentáře.

Britské listy jej představily slovy „protiunijní lidový bavič a populista Jaroslav Kubera. Takový Miloš Zeman v triku ODS“.

Apolena Rychlíková na webu A2larm.cz naložila ještě více. Kubera je pro ni „další hrdý prasák“.

„Po prezidentu Miloši Zemanovi, jehož smysl pro humor je tak trapný a zvrhlý, že už se ani o humoru mluvit nedá – jde spíš o sadistickou rozkoš z ponižování všech kolem –, máme v jedné z nejvýznamnějších ústavních funkcí dalšího starce, který se bez skrupulí rád chlubí tím, že je sexistické hovado,“ představila nového předsedu Senátu.

Kubera podle ní patří k nejprivilegovanějším lidem v zemi, ale přesto se tváří jako disident, kterému prý chtějí upírat základní životní svobody. „Mezi které patří kouření úplně všude, otevřený rasismus a také nezřízená touha po sexuálním obtěžování a výsměch i pohrdání ženami, zabalený do rádoby humorného chrochtání,“ upřesnila.

Také se vám při té četbě zjevuje před očima obrázek Harvey Weinsteina, zkříženého s astmatickým recitátorem Jiřího Wimmera?

Jenže kdo poznal Jaroslava Kuberu, ten ví, že nic nemůže být vzdálenější realitě. Nechci tvrdit, že ho znám nějak dokonale, ale párkrát jsem se s ním za roky své novinářské činnosti už setkal. Takže můžu zodpovědně říct, že jeho image hláškujícího sympaťáka určitě není jen pro kamery, je to standard jeho chování. Vtipný, lidský a dobrosrdečný. To mimochodem potvrzují i jeho odpůrci. S Kuberou je to jako se dobrým humorem. Občas je drsný, ale máte ho rádi, protože víte, že není myšlený zle.

To ukazuje i jeho vztah k manželce, paní Kuberové, jak ji ve svých historkách s oblibou jmenuje. Víte, politika je zvláštní řemeslo a přitahuje specifické lidi. Řekněme egoističtější. Za dobu, co se mezi nimi pohybuji, jsem ale nezažil politika, který by měl ke své polovičce tak hezký, odlehčený a zároveň milý a lidský vztah, jako Jaroslav Kubera.

Naposledy jsem ho i s manželkou viděl před pár dny na jedné velké společenské akci. Bylo to už po senátních volbách, zrovna v době, kdy se v médiích široce propíraly výroky jeho kolegů, co je za euroskeptickou a celkově zpátečnickou kreaturu, která by rozhodně neměla horní komoru zastupovat jako předseda. Ve středu v Senátu k tomu prozradil, že zatímco on je zvyklý, jeho žena nesla velmi těžce, že se musel „obhajovat jako zločinec“.

Podobné společenské akce obvykle probíhají tak, že stovky lidí, zavěšených do svých polovic či jiného doprovodu, korzují sálem a přilehlými chodbami a pokud potkají někoho známého, konverzují s ním. Teplický senátor za roky své politické činnosti takových akcí nepochybně zažil spousty a nevypadal, že by jej tento program lákal. A tak se pan Kubera s paní Kuberovou uchýlili k malému stolku pod pódiem a odtamtud v klidu sledovali cvrkot, poslouchali hudbu, nebo si něco špitali. Člověk jim v tu chvíli musel závidět.

Ne, takhle opravdu nevypadá machistický prasák nebo někdo, kdo nemá rád lidi. Ale je pravda, že v těchto dnech, kdy vidíme úplně jiné chování špičkových politiků k vlastním dětem, vypadá Jaroslav Kubera opravdu jako člověk z jiného světa.

Nevím, zda vím, co je „pohrdání ženami“. Přesto se neodvažuji říct, že člověk, který se ke své manželce chová tak hezky, jak jsem viděl, je „sexistické hovado“.

Nevím, zda vím, co je „otevřený rasismus“. Přesto se neodvažuji říct, že člověk, který 24 let dělal starostu v Ústeckém kraji, ví o tomto problému méně, než aktivisté, kteří do romských osad jezdí z Prahy nebo Brna na otočku.

Nevím, zda vím, kdo je „zloser“. A právě proto se neodvažuji říkat o lidech, že jsou nechutná prasata, zoufalci nebo vidláci.

Nevím, zda vím. A tím se od těchto všech asi liším.

Autor je zástupcem šéfredaktora webu ParlamentníListy.cz, v textu prezentuje své osobní názory