18.4.2024 | Svátek má Valérie


POLITIKA: Krok k prezidentskému systému

4.7.2013

Dění na pozadí vládní krize za trvání krize ekonomické nese otázku: Kdo se bojí ztráty vlivu? Asi je to zákonité vyústění tříletého martýria vládnutí pravicové(?) koalice. Tehdy jsem přivítal její vítězství ve volbách a ve snu by mě nenapadlo, že dokáže prošustrovat téměř ústavní většinu ve Sněmovně.

Volání po "změně", které vyneslo na vrchol Věci veřejné, se ukázalo jako naprosté fiasko a následné čachrování kmotrů ODS v DP města Prahy i jinde tomu nasadilo korunu. Hloupější pravice už byla snad jen ta z roku 1948, která si ani nespočítala, kolik ministrů podává demisi, a nahrála prohnanému Gottwaldovi na smeč. Nás všechny to stálo pád mezi chudé země. A také dvě generace života v totalitě tu tvrdší, tu mírnější a následných možná ještě několik desítek let návratu do civilizovaných poměrů. Lituju, že coby letitý důchodce se toho už nedožiju.

Nemyslím si, že vláda Nečase byla nejhorší. Snažila se šetřit, nejvíc v sociální oblasti, tedy na chudých, a tím si popudila veřejnost. Všichni by uvítali, kdyby dokázala zabránit zlodějnám, kde se ztráty odhadují na desítky miliard a opozice v čele s mluvkou Sobotkou to neopomene zdůraznit. Je to ostatně její práce. Ale všichni ti kritici by neměli zapomínat, jak hospodařila vláda, kde byl Sobotka ministrem financí, jak v letech konjunktury 2002 až 2006 navýšila státní dluh z asi 450 miliard na téměř dvojnásobek. Tedy o tolik, kolik Nečasova vláda v době krize! Každý si to může na netu najít. Nepochybujme o tom, že kdyby Nečas nechal dál vyplácet všechny požitky, na které si příjemci zvykli, nikdo by neprotestoval, ale státní dluh by byl ještě větší. Ten jako by nikoho nebolel. Jsme u základní otázky: Když vláda nedokáže pohlídat velké zloděje, nesmí šetřit ani na těch dole. A jsem velice zvědavý, jak po příštích volbách vláda ČSSD zabrání tunelům a velkým zlodějnám. Ještě si vzpomínám na akci Čisté ruce a její fiasko. Návrhům na rozjezd ekonomiky pomocí dalších dluhů taky moc nevěřím. Pamatujme si sliby. Hlas lidu říká: Vpravo lumpi, vlevo hlupáci.

Zlodějští kmotři z ODS jsou další kapitola. Staví se do role opatřovatelů peněz pro stranu. Krádež zůstane zlodějnou vždycky! Co je na nich nápadné, jsou jejich posměšky na adresu "pravdoláskařů", tedy lidí, kteří volají po zachování aspoň minimální míry morálky a etiky. Ta je těmto žralokům pro smích, jakož i lidé, kteří dokázali často přinášet oběti v době totality, kdy se řada dnešních protřelých politiků učila fíglům coby normalizační svazáci. Ti dorostli a asi mají hlavní vinu na dnešní mizerii. Jestliže se jich ODS nezbaví, vypadne z dění.

Přímá volba prezidenta, kterou se parlament uvolil uchlácholit veřejnost, se může stát prvním krůčkem k systému, kdy by vládu sestavoval a řídil prezident, jak je tomu v USA a ve Francii. V Paříži sice mají předsedu vlády, ale ten zřejmě působí jako administrativní vedoucí, politicky ji vede prezident. Takový model staví na stejnou úroveň volbu moci zákonodárné a moci výkonné a to by mohlo trošku(!) omezit soustavné handrkování stran ve Sněmovně i v Senátu, kterého jsme dnes svědky. Jistěže by jako pojistka musely zůstat kontrolní funkce Parlamentu, ale to se snad dá z Ústavy USA opsat.

V poslední době se objevilo několik článků varujících před prezidentským systémem, jako by to byl krok k diktatuře putinovského typu. Ještě jsem neslyšel, že by v USA byla diktatura bushovského či obamovského typu. A kdoví, jestli ten Putin není pojistkou proti anarchii, která v Rusku může vést k neblahým koncům. Jelcinovo období je varováním.

Pana Zemana jsem nevolil, ale nejsem tak namyšlený, abych tvrdil, že není můj prezident. Jsem součástí této společnosti, většina ho zvolila, a tedy je i můj prezident. To, že využívá váhy přímé volby, podle mne není na škodu, na kladení věnců mohl být volen Parlamentem, bylo by to levnější. Časem se snad přijde na to, že přímo volený prezident bude užitečnější jako premiér. Možná jsou za tím obavy z určité ztráty prostoru k politikaření, v kterém se kmotři cítí jako ryby ve vodě. Nebojme se toho víc, než je nezbytně nutno.