18.10.2017 | Svátek má Lukáš


POLITIKA: Krize, nebo pragmatismus?

14.4.2017

Politické strany nepostaví svoje prezidentské kandidáty. Vyklízejí tak pole Zemanovi

Případné fanynky i fanoušky Martina Stropnického, uvažující o jeho podpoře v prezidentské volbě, musela ta zpráva pěkně zpražit. „Bude lídr naší kandidátky v Praze a to je to nejdůležitější,“ konstatoval Andrej Babiš v rozhovoru pro server Info.cz. Podle něj by si musel stávající ministr obrany prezidentskou kandidaturu hradit sám, neb ANO je zadlužené a potřebuje peníze pro parlamentní volby. V chystaném vnitrostranickém referendu o případném kandidátovi hnutí Babiš nehodlá nikoho navrhovat.

Interní referendum na stejné téma avizovala i ČSSD, leč teprve v listopadu rozhodne, jak vybere kandidáta, který obdrží její podporu. Neboli až po parlamentních volbách a v termínu, jenž reálně umožní jen ukázat prstem na někoho z „cizích“ kandidátů.

O polibek smrti nikdo nestojí

De facto tak zhasla naděje, že by se nadcházejícího boje o Hrad účastnil kandidát některé ze zavedených stran, mezi které se dnes dá počítat právě už i ANO, ať už se voličům prezentuje jakkoliv. Strany tudíž budou případně udělovat spíše nesmělou podporu někomu z řad nezávislých kandidátů. A ti o těsnější vazby k nějaké straně stejně nestojí, ba se jich skoro štítí, poněvadž je oprávněně považují (budou považovat) za formu „polibku smrti“.

Při první přímé volbě prezidenta byla situace přece jen odlišná, vždyť i Miloš Zeman kandidoval s podporou Strany práv občanů, dnes marginálního subjektu, jehož původní ambice ale ležela mnohem výš. Pokud politické strany nyní prezidentské bitevní pole předem vyklidily, patrně to svědčí o jejich vážné krizi.

Na první pohled sice celkem racionálně vyznívá Babišův argument o potřebě úspor a nutnosti soustředit se na klání o Poslaneckou sněmovnu. V jeho případě samozřejmě moc ne, neboť by nejspíše dokázal kandidáta Stropnického „založit“, kdyby chtěl. Jenže on asi nechce, jelikož potřebuje udržet strategickou alianci s Milošem Zemanem, a tudíž hledá záminku. U jiných stran však podobný důvod logiku má, určitě u ČSSD, nad níž visí Damoklův meč nesplacené odměny advokátu Altnerovi (jeho dědicům).

Zákonný strop na výdaje na kampaň v parlamentních volbách činí 90 milionů korun, v prezidentských 50 milionů. Dle expertů je sice do účinné kampaně třeba nějak „nasypat“ ještě více peněz, ale i kdybychom vzali za bernou minci oficiální stropy, je jasné, že si ve stranických centrálách mohou pragmaticky říci: „Proč bychom vyhazovali z okna padesát milionů, když proti favoritu Zemanovi stejně nemáme šanci?“

Jenže faktický souběh parlamentních a prezidentských voleb přece poskytuje příležitost k vyvolání synergického efektu, kdy schopný prezidentský kandidát (kandidátka) táhne v kampani rovněž stranu a naopak, přičemž při šikovné organizaci lze navíc „zabít dvě mouchy jednou ranou“ i z finančního hlediska. Synergie sice vábí, ale u stran asi převážila oprávněná obava z toho, že by se jejich prezidentský kandidát stal spíše vodníkem, jenž stranickou značku stáhne pod hladinu. Vizi prezidentsko-parlamentní synergie proto vesměs vyhodnotily jako zrádnou sirénu a drží se radši na břehu a u zdi.

Krize stran je evidentní

Oslabování, ba fatální potíže zavedených stran představují celoevropský fenomén, který má řadu konkrétních podob a projevuje se i v prezidentských volbách. V Rakousku utrpěli kandidáti dvou největších zavedených stran, lidovců a sociálních demokratů, porážku již v prvním kole. Ve Francii může nacionalistku Marine Le Penovou patrně zastavit pouze nezávislý Emmanuel Macron. A i v jiných zemích, byť ne všude, jsou v poslední době v přímé prezidentské volbě často úspěšní nestraničtí kandidáti, například Dalia Grybauskaite v Litvě, Andrej Kiska na Slovensku či Gudni Jóhannesson na Islandu. Nicméně téměř totální vyklizení pole stranami v přímé prezidentské volbě znamená snad světový unikát.

Naše strany si tím patrně ještě pohorší, poněvadž tak vlastní elektorát nutí k nevěře, k hlasování pro nezávislé, pro „ad hoc lidi“. Reálná nezávislost nezávislých je pak hodně sporná. Miloš Zeman se netají blízkými vztahy k PPF, nezávislého kandidáta Jana Fischera, jenž v minulých volbách patřil k favoritům, podporoval mi liardář Tomáš Chrenek, který ho pak sice označil za „ne úplně správného koně na správný dostih“, leč onen příměr byl výmluvný. Prostě – nejen voliči, ale i miliardáři se tak mohou naučit napříště podporovat už pouze jména (obložená nějakou organizační a marketingovou strukturou), nikoliv strany. Či si zakládat strany vlastní po vzoru Andreje Babiše. Ten však svou neochotou podpořit vlastního kandidáta v situaci, kdy má ANO v průzkumech třetinu hlasů, vyvolává otázku: svědčí to o tom, že ANO opravdu patří mezi zavedené strany, nebo se mu Miloš Zeman zkrátka jeví jako lepší kůň než Stropnický, bez ohledu na stranické tričko?

Autor je politolog

LN, 12.4.2017



Jobs Contact
Projektový manažer - strojírenství (25.000 - 35.000 Kč)

Jobs Contact
Jihomoravský kraj, Kraj Vysočina
nabízený plat: 25 000 - 35 000 Kč






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.