Kraje se vezou na vlně celostátních nálad. A hnutí ANO má důvody k nervozitě

Krajské volby, zdá se, dospěly do cíle – ke stavu, kdy jsou dojednány krajské koalice. Teprve nyní lze hodnotit, kdo je vítěz a kdo prohrál, neboť samotný volební výsledek představuje pouze jakýsi první poločas politického klání, druhým je povolební vyjednávání. To letošní vtisklo krajské politice dosud nebývalou pestrost a poněkud rozostřilo hodnocení vítězů a poražených, jak se jevilo po první půli.

Samozřejmě, asi se nedají zcela vyloučit nějaké náhlé změny, ale v tuto chvíli lze výsledek vyjednávání shrnout následovně. Oba hlavní soupeři ANO a ČSSD uhráli remízu, když každý získal po pěti hejtmanech. Jeden hejtman je komunista, jeden lidovec, jeden ze STAN. V pěti případech budou ANO a ČSSD dokonce vládnout společně; kraje, kde je hejtman/ka z ANO nebo ČSSD a zároveň obě uvedené strany ve vládní krajské koalici, napočítáme čtyři, navíc se obě podílejí i na vládě Martina Půty ze Starostů pro Liberecký kraj v tomto regionu. ANO má celkem devět účastí v exekutivě kraje, ČSSD taktéž.

Relativně velmi úspěšná je ODS, která sice nikde nezískala hejtmanský post, leč zasedne v deseti krajských radách. Starostové (STAN či jejich různé krajské variace) v osmi, ovšem i s jedním hejtmanským postem. To lidovci, někdy dokonce označováni vedle ANO za jakéhosi druhého vítěze krajských voleb, zasednou jen ve dvou krajských exekutivách. Ve Zlínském kraji ale v osobě Jiřího Čunka získali hejtmana, a navíc působí i v Koalici pro Plzeňský kraj, Koalici pro Královéhradecký kraj av Koalici pro Pardubický kraj, které vstoupily do příslušných krajských vlád.

Krkolomné koalice a hejtmanská loterie

Koaliční vzorce často přinášejí dosti krkolomná spojení. Zejména v Karlovarském kraji, jemuž povládne sestava ANO, Piráti, Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj měst a obcí, ODS a Strana práv občanů (SPO). Lámat si hlavu nad tím, jaký v tomto případě existuje programový průnik, nemá moc smysl, poněvadž krajská politika je i díky omezeným krajským pravomocem stejně fakticky neideologická. Neboli reálně nepolitická, v budoucnu tím spíše nahraditelná byrokratickým řízením z centra, popřípadě počítačem v rámci koncepce „chytrého kraje“. Než ale na kraje dorazí i tato forma modernity, je třeba využít plodů, které držení podílu na krajské moci přináší.

I proto, že o výsledku krajských voleb vlastně rozhodují především celostátní politické nálady. Hejtman, který poctivě „maká“, avšak jeho strana jde celostátně dolů, aniž by on sám na tom měl sebemenší podíl, ve volbách asi ostrouhá, zato člověk, jenž se v krajské politice spíše jen „vezl“, může poskočit na hejtmanské místo, poněvadž jeho partaj celostátně „chytla vítr“. A navíc, což je kardinálně důležité, dovedl se posléze v zákulisí „projednat“ k uspokojivému výsledku. Zisk úřadu hejtmana i místa v krajské radě má tudíž poměrně blízko k výhře v loterii, volební i následné vyjednávací, a pokud se tedy začne rýsovat šance na úspěch, je ji nutné chytit pořádně za pačesy. Příští rozdání totiž může přinést špatné karty. Právě i díky tomu jsme často svědky dosti pestrých a z hlediska celostátní politické roviny hodně nesourodých spojení.

Řada z nich je navíc velmi těsných, dosahujících přesně nadpoloviční většiny v zastupitelstvu nebo ji jen o něco málo překračujících. Je tudíž otázkou, zda se současné koalice udrží, zvláště když mohou vstoupit do hry též individuální přeběhlíci. Politická scénka některých krajů proto možná bude připomínat přesýpací hodiny, či spíše kaleidoskop.

Když vítězství nestačí

Andrej Babiš označil výsledný mocenský model v Ústeckém kraji, tedy koalici KSČM, ČSSD a SPO-SPD (neboli „velebovců“ a „okamurovců“), za „neskutečnou prasárnu“. Ve volbách první ANO totiž nabízelo komunistům ve společné koalici post hejtmana, leč ti dali nakonec přednost uvedené kombinaci. Ovšem analogických zvratů proběhla řada a ještě se mnoha podobných nejspíše dočkáme. Lze je však vysvětlit docela prakticky, ba pomocí modelu „řídím kraj jako firmu“. Vždyť voliči ve volbách vlastně jen přidělí krajským stranickým reprezentacím podíly akcií – pak se rozběhne zákulisní valná hromada, na níž se rozhoduje o držitelích „kontrolního balíku“. I člověk, který drží úctyhodných 49 procent, tak může nakonec ostrouhat, což předseda ANO nepochybně dobře ví ze své podnikatelské profese.

Nepsané pravidlo, že tzv. vítěz voleb, v praxi pouze držitel relativní většiny hlasů (křesel v zastupitelstvu), má právo na premiérský neboli v krajském případě hejtmanský post, se nyní v krajích nedodrželo celkem čtyřikrát – a vždy na úkor ANO. Tedy ve čtyřech z devíti případů, kdy v daném kraji vyhrálo. Pragmaticky lze sice namítnout, proč by se zmíněné pravidlo mělo vůbec uplatňovat, dá-li se potřebná většina poskládat i jinak. Na druhou stranu, právě Babišovo hnutí musí tato skutečnost s blížícími se parlamentními volbami dosti znervózňovat.

Autor je politolog

LN, 15.11.2016