Jak známo, ODS pod vedením Topolánka vyhrála od roku 2002, kdy byl Topolánek poprvé zvolen do čela ODS po Václavu Klausovi, všechny volby, do kterých ODS vedl. ODS ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 dosáhla po dlouhých letech opět výsledku nad 30%. Krajské volby na podzim roku 2004 pak zastihly ODS v ještě lepší kondici a v řadě volebních krajů dosáhla ODS výsledku vysoko nad 30% odevzdaných hlasů. Konečně i výsledky supervolebního roku 2006 potvrdily, že Topolánkova ODS je ve vynikající formě. V parlamentních volbách dosáhla ODS historicky nejlepšího výsledku s 36% odevzdaných hlasů. Obecní a senátní volby na podzim letošního roku volební zisky ODS vesměs potvrdily, a to jak v počtu získaných senátorských křesel, tak ve volebních výsledcích ODS v naprosté většině měst. Voliči tak svými hlasy podpořily počínání Topolánka při sestavování vlády.

Unikátnost červnového volebního výsledku při volbách do PS je zřejmá. Nemožnost sestavit funkční vládu s jasným mandátem se ukázala být rovněž jasná. Hlasy pro levici v českém parlamentu byly usurpovány od prvého okamžiku Jiřím Paroubkem. Ten ve svém povolebním projevu pod dojmem jisté porážky ODS začal hrát na mandáty levicové a pravicové. Počet mandátů pro levici se totiž dlouho pohyboval na čísle 101, a to i v době jeho památného projevu. Tehdy, před oznámením konečných výsledků voleb, se totiž Paroubek mylně domníval, že spolu s KSČM bude mít v PS většinu jednoho mandátu. Na tento Paroubkův omyl vlastně doplácí česká společnost dodnes. Bez rozumné politické dohody je totiž vytvoření vlády prakticky vyloučeno. Paroubek využil své stovky k tomu, aby bránil jakékoliv rozumné dohodě s vítězem voleb, tj. s ODS. Ústupky, které za vládnutí menšinové vlády ODS požadoval, byly vesměs pro vedení ODS nepřijatelné. Paroubek vlastně tlačil vývoj směrem k nové opoziční smlouvě v obráceném gardu s podmínkami, které byly daleko za hranicemi dobrého vkusu. Kromě toho hrál Paroubek další vedlejší politické hry a stal se mistrem v podávání protichůdných návrhů, a to i během jediného dne. Topolánek na druhou stranu nepřistoupil na změnu svých zásadních postojů, ke kterým se zavázal ve své předvolební smlouvě s voliči. To přineslo ODS další profit v podzimních senátních a obecních volbách. Topolánkovi se tak zdařil manévr konzistentnosti své politiky. Tento prvek je i uvnitř ODS pozitivně oceňován a Topolánek tak má s velkou pravděpodobností zajištěno své znovuzvolení do funkce předsedy ODS, jak ukazují i výsledky hlasování regionálních sněmů ODS před kongresem na celém území státu.

Často se Topolánkovi vyčítá, že nemá charisma vůdce. Je to jistě pravda, pokud za vůdcovské vlastnosti považujeme rozmáchlá gesta, radikální slovník a mávání pěstičkami při projevu. To, že je Topolánek tak řečeno „úplně normální“ a pro svou politiku nevyužívá rozmáchlých gest, umožňuje voličům ODS více se koncentrovat na hlasování pro program. Volič ODS tak zřetelně hlasuje pro program ODS, který Topolánek reprezentuje. A poslední čtyři roky ukázaly, že se Topolánek stal z hlediska volebních výsledků ODS více než rovnocenným nástupcem Václava Klause. Nicméně Topolánkovi nelze upřít, že při rozhodování voličů není tím, kdo by je od volby ODS odradil. Tím se situace výrazně liší od závěru éry ODS vedené Václavem Klausem, kdy to byla právě osobnost Klause, která řadu potencionálních pravicových voličů od volby ODS odrazovala. Topolánkovi se tak z politické mapy podařilo zcela vymazat US-DEU, která se právě vůči Klausovi v čele ODS ostře vymezovala. Vztah, který mezi voliči ODS a vedením ODS v éře Topolánka existuje, je tak v rozhodující míře vázán na program. Této vazbě by mnohem více uškodilo, kdyby se ODS vzdala svých zásadních programových cílů výměnou za podporu ze strany Paroubkovy ČSSD. Voliči ODS v podzimních volbách ocenili na Topolánkovi právě to, že s Paroubkem žádný takový handl neuzavřel. Současná politická situace a pokles popularity Paroubka jsou naopak nakloněny tomu, aby to byl právě Paroubek, kdo bude nucen slevit ze svých požadavků. Z obavy o výsledek předčasných voleb tudíž vyplývá změna dnešní Paroubkovy taktiky. Bude-li ale změna taktiky příslibem uzavření vzájemně přijatelné dohody o složení a podpoře nové Topolánkovy vlády, si však netroufám jakkoli spekulovat. Strategické cíle Paroubka se totiž zcela jistě nemění. Je jimi rozbití spolupráce ODS s KDU-ČSL a zelenými a hledání potencionálních odpadlíků z těchto malých stran. I z tohoto důvodu je další spolupráce stran bývalé trojkoalice velmi důležitá do budoucna.