18.4.2024 | Svátek má Valérie


POLITIKA: Konec dobrý, všechno dobré?

12.11.2009

Na nominaci dosavadního ministra pro evropské záležitosti Štefana Füleho na post eurokomisaře není evidentně nejpodstatnější on sám jako osobnost, ale fakt, že se na něm obě nejsilnější strany dokázaly dohodnout. Nakonec to velmi otevřeně formuloval i prezident Klaus, když prohlásil, že na Štefana Füleho sice žádný názor nemá, ale je rád, že nemuselo dojít k silovému hlasování, kdy by "druhá strana byla navěky rozhořčena a považovala by to za podraz a zradu".

Faktem je, že do poslední chvíle byla ve hře zcela jiná jména: od partajních nominací Füleho předchůdce Vondry za ODS a dosavadního eurokomisaře Špidly za ČSSD, přes eventuálního kompromisního kandidáta zelených Švejnara, až po vždy připraveného Vladimíra Dlouhého nebo překvapivě se zjevivšího Ladislava Tůmu, jehož hvězda zapadla dřív, než se mohla rozzářit. Jak je ve zdejších krajích zvykem, byly obě nejsilnější strany schopny se dohodnout, teprve když se ukázalo, že do konce týdne musí Praha poslat do Bruselu svou nominaci.

Podezření, že Štefan Füle je kandidát, který nikomu nevadí, by bylo na místě už z tohoto hlediska. Zvlášť když on sám tvrdí, že prý se o svém štěstí dozvěděl až v úterý na zasedání vlády. Ale možná že jsou to jenom jeho pracovní mimikry. Jde totiž o kariérního diplomata, který má na svém kontě celou řadu úctyhodných pozic: od velvyslance v Litvě, přes tajemníka stálé mise při OSN v New Yorku, až po vedoucího stálé mise ČR při NATO.

Ve svém životopise má ovšem Štefan Füle i jednu dost zásadní vadu na kráse: v roce 1980 se sice zapsal na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, ale setrval tam zřejmě jen dva semestry. Zato od roku 1981 až do roku 1986 studoval na Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě, známé líhni nomenklaturních kádrů.

V té době vlastnil tehdy jen devatenáctiletý student samozřejmě už i svůj zřejmě nejdůležitější pracovní nástroj, totiž stranickou legitimaci KSČ. V jejím lůně setrval až do roku 1989. To byl už dva roky zaměstnancem Ministerstva zahraničních věcí v Praze a jako nadějný kádr absolvoval například v roce 1988 stipendijní program OSN k problematice zbrojení.

Dodejme, že na elitní škole v Moskvě studoval budoucí český eurokomisař v době, kdy se v hlavním městě říše Sovětů vystřídali u moci Brežněv, Andropov a Černěnko. Na Gorbačovovu "perestrojku" tam začínalo teprve svítat, když se Štefan Füle vracel do Prahy. Do současné funkce ministra pro evropské záležitosti ve Fischerově vládě navrhla Füleho ČSSD. Dvacet let po pádu komunismu je jeho nynější vzestup do křesla eurokomisaře pro situaci v České republice do značné míry příznačný: svůj džob tam nejspíš odvede s profesionální zdatností sobě vlastní, jak ho k tomu predestinuje jeho dosavadní kariéra i skutečnost, že je na bruselském parketu jako doma. Evropa ovšem čeká především na nové impulsy a neotřelé myšlenky. Ne na umění nikomu nevadit. Ale třeba nás nový český eurokomisař ještě překvapí.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6