Ono se to nějak usadí. Tak by se dal popsat postoj, který ministr zdravotnictví Leoš Heger zaujal k protestní akci nemocničních lékařů. Odstartovali ji loni na jaře. Přitvrdili na podzim. Celou tu dobu zachovával ministr i jeho vládní kolegové bohorovný klid. Vždyť dosud jim a jejich předchůdcům vše procházelo. Na přelomu roku začalo jít do tuhého, za necelý měsíc by mohly nemocnice začít pro nedostatek lékařů kolabovat. Nebo je snad na jejich skvěle placených postech nahradí ambulantní specialisté a soukromí praktici?

Politici – mezi nimi i druhdy uznávaný manažer (bývalý ředitel královehradecké nemocnice) Heger – jako by rezignovali na možnost vnést do resortu skutečné změny. A to, co předvedla v minulém volebním období dvojice Julínek-Šnajdr, bylo nepovedenou parodií: místo reforem se rozhodli ještě více oškubat pacienty.

Ano, hlavní problém zdravotnictví představují peníze, jenže nikoli ty, které nejsou, ale ty, které jsou – a buď odtékají do privátních kapes, nebo se povalují ve zdravotních pojišťovnách. Můžeme spekulovat, kolik zlaťáků též skončí v kapsách některých politiků a jejich přátel z byznysu. Prostě zdravotnictví máme na špičkové odborné úrovni, ovšem prolezlé červotočem korupce.

Na rozpletení těchto pavučin byli krátcí všichni dosavadní ministři zdravotnictví. Většina z nich radši odešla nebo byla odejita předčasně. Hegerova smůla je, že právě za jeho šéfování došla lékařům trpělivost. Rozhodli se proto jednak pohrozit odchodem (kdyby se skutečně rozhodli opustit domov, zdravotnický trh na západ od nás by je pohltil raz dva), jednak popsat slabiny celého systému. Zatímco ministr neví, ani kolik fyzických osob v nemocnicích léčí (při všech lékařských nadúvazcích, podúvazcích, čtvrtúvazcích…), ani kolik peněz lze ve zdravotnictví převést z černých děr konkrétním lidem, doktoři přesně charakterizují vady lékové politiky, vybavování nemocnic či strnulosti zdravotních pojišťoven.

Analýzy a návrhy České lékařské komory tak působí mnohem kompetentněji než výsledky práce ministerstva. Místo toho, aby se o nich vedla vážná diskuse, jsme ale svědky tendence rozeštvat lékaře a postavit proti rebelům zdravotní sestry, o pacientech nemluvě.

Pravicovým řešením jako by bylo vytloukat klín klínem. Hlavně aby finanční toky zůstaly nezměněné. Velkolepý projekt IZIP má beztak spoustu malých, veřejnosti neznámých bratříčků…

A řešení levicové? O mnohém vypovídá angažmá sociální demokracie ve správní radě VZP. Oranžoví hejtmani vyzývají vládu k dialogu s lékaři a nabízejí zprostředkovatelskou roli. Ale když přijdou Věci veřejné s návrhem pročistit největší zdravotní pojišťovnu a vyměnit jak ředitele Horáka, tak předsedu správní rady Šnajdra, zastání u nich nenaleznou. Na vrub hejtmanů navíc jde korupce a klientelismus v kraji zřizovaných nemocnicích, nakupování zbytečných drahých přístrojů, nadhodnocené veřejné zakázky apod. Potíže Krajské zdravotní v Ústeckém kraji vypovídají o mnohém.

Bez skutečného konsensu mezi levicí a pravicí, mezi kraji a vládou, mezi zdravotníky a politickou reprezentací se rozlousknutí zdravotnického oříšku neobejde. Prostor pro něj se otevře ale až v okamžiku, kdy jedni přestanou přehazovat odpovědnost na druhé, utlumí denunciační kampaně a skončí vyhrožování silou. Možná to bude politická reprezentace poslouchat nerada – ale opravdová reforma zdravotnictví nebude bolet ani tak pacienty jako spíše ji samotnou.

NašiPolitici.cz