Chce se zvolat: Koalice skončila, zapomeňte. Do voleb zbývají tři měsíce. Novinka to není.

Například když v roce 2006 dohasínal svazek sociálních demokratů s lidovci a Unií svobody, uzavřel lídr oranžových Jiří Paroubek neformální tandem s komunisty.

Tentokrát je to ještě divočejší. Každá strana hájí svůj zájem a svůj vklad do volebního banku. Dá se to chápat. Aby toho ale nebylo dost, nelze se zbavit dojmu, že někdejší spojenci z ČSSD, ANO a KDU-ČSL si dělají naschvály. A to i u norem, které byly koaličně dohodnuty a vláda je odmávla.

Minulý týden poslanci hlasovali o předlohách, na nichž velmi záleželo ministrům kultury a školství, Danielu Hermanovi z KDU-ČSL a Stanislavu Štechovi z ČSSD. Prvnímu neprošel památkový zákon, druhému kariérní řád pro učitele. Památkový zákon pohřbila spolu s opozicí polovina klubu sociální demokracie a tři poslanci ANO. Herman za tím větří i lobbistické tlaky, především z Prahy.

Kariérní řád pak se sociálními demokraty podpořili pouze dva lidovci a dva babišovci. ANO se odvolává na nechuť části učitelské obce. Ta je rozdělená stejně jako kantoři zasedající ve Sněmovně. Rovněž legislativa týkající se památkové péče měla své kritiky mezi experty. Tak tomu leckdy bývá. Na politicích zpravidla je, aby odborný spor rozlouskli, respektive vydali se cestou menšího zla.

Parlament je samozřejmě suverén. To on má v legislativním procesu poslední slovo. V případě koaliční vlády by ale bylo normální, kdyby se rozpory projednávaly – a nejlépe i zahlazovaly - nejprve v ní.

Jednak proto, že exekutiva disponuje početným administrativním aparátem, a též kvůli srozumitelnosti postojů partají. Přece jen se předpokládá, že hlavní slovo mají stranické špičky zastoupené ve vládě.

Co si ale počít s náčelníky, kteří mění své názory podle aktuálních průzkumů veřejného mínění nebo podle toho, kdo z koaličních partnerů jim zrovna šlápl na kuří oko? A co předvídatelnost vládní politiky, jež by měla vycházet z programového prohlášení kabinetu? Ta nikoho netrápí?

Za komickou figurku byl i premiér Bohuslav Sobotka, jenž v předvečer sněmovní schůze označil kariérní řád za jednu z vládních priorit. Nebýt umíráčku, který koalici zvoní, bylo by to na pád vlády. Co taky s ní, když ani nerespektuje svého předsedu? A bude Sobotka působit autoritativněji při startujících bilančních schůzkách s ministry?

Těžko soudit, kde ten proud nesnášenlivosti mezi představiteli sociální demokracie, ANO a KDU-ČSL vyústí. Člověk neznalý politických fíglů by si řekl, že tyto strany se už nikdy ve Strakovce potkat nemohou.

Jenže politici jsou vesměs gumoví. Tu se prohnou, tu povyskočí. Včerejší sliby bez mrknutí oka ukládají k ledu a do čerstvých závazků se vehementně hrnou. Dokonce ani ti noví, prý antipolitičtí, se od těch starýchneliší.

Jestli ale něco trpí, je to důvěra občanů v politiku a parlamentarismus. To potom přijde panáček, který zahlaholí, že jsou poslanci zbyteční a on jejich práci svými manažerskými schopnostmi zastane sám – a mnozí lidé tomu ještě nadšeně zatleskají.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus