Sjezd Komunistické strany Čech a Moravy v Hradci Králové proběhl nad očekávání poklidně. Na VII. sjezdu komunisté fakticky potvrdili dosavadní vedení. Tím delegáti sjezdu jasně deklarovali, že potvrzují dosavadní politiku vedení strany. Expředseda a hlavní kritik současného vedení Miroslav Grebeníček z jižní Moravy si na sjezd pro porážku nedorazil.

Prezidentská volba

Komunisté bravurně prošli únorovou prezidentskou volbou. Jen díky jejich politice se Švejnar stal relevantním kandidátem. Bez jejich podpory by ztrácel na Klause u veřejnosti více než deset procent. Chytře prezentovali populistické požadavky na zelené a socialisty. Rozehráli mistrovskou hru s podporou Švejnara v první volbě. Díky neserióznosti zelených, kteří proti původním slibům prosadili veřejnou volbu, nedošlo ke zvolení Klause hlasy socialistů a komunisté mohli dále zvyšovat svoji cenu. Paroubek se přepočítal, když se je pokusil ponížit. Postavení Bobošíkové do druhé volby prezidenta byl perfektní tah, kterým ukázali svoji sílu, samostatnost a neodvozenost od přání ČSSD.

Sjezd potvrdil, že komunisté jsou nejstabilnější českou politickou stranou ve sněmovně. Nenávisti sžírající lidovce a zelené tlačící je až na hranu volitelnosti nebo konfrontace regionů a několika rebelů mezi poslanci s vedením ODS, jsou soudruzi ušetřeni. Vládní strany čekají do roka volební sjezdy, kde předsedové nebudou mít nic jistého. Předseda ČSSD Jiří Paroubek dal hlavu pod sekeru prosazením přímé volby předsedy všemi členy strany, pravděpodobně za rok už nebude předsedou hlavní opoziční strany. Filipovi hoši mají mandát a „klid na práci“ až do roku 2012.

Kádry z komunální politiky

Předpoklady o postupném „vymírání“ komunistů a jejich pozvolném slábnutí se nepotvrdily. Od listopadu 1989 si stále udržují významné pozice jak v celostátní politice, tak především v komunální. Vedle dvaceti šesti poslanců a tří senátorů mají sto padesát sedm krajských zastupitelů (ČSSD 105, KDU-ČSL 72) a stovky starostů mezi více než čtyřmi tisíci zastupiteli obcí a měst. Široká komunální základna jim zajistí dostatek „kádrů“ na desetiletí.

Komunisté dobře odolávají různým tlakům. Dva senátoři (z nichž jeden je bývalý člen KSČ) se je léta pokouší nesmyslně a naštěstí neúspěšně zakázat. Socialisté s nimi koketují a využívají jak to jen jde pro posílení své pozice. ODS se jich neštítí, když jde o zobchodování personálních voleb prezidenta nebo členů nejrůznějších (mediálních) rad ve sněmovně. Zelení a lidovci se proti nim vymezují především z důvodu oslabovaní své role jazýčku na vahách.

Změny nejsou mají čas

Soudruzi si na sjezdu schválili pokračování strategie balancování mezi úplným radikalismem a zapletením se s politickou odpovědností, která jim zajišťuje podporu kolem patnácti procent. Experimenty se změnou názvu a podbízení se socialistům nemají zapotřebí. Byl by to jejich konec. Pozorně sledují své (ex)komunistické partnery po Evropě, především vývoj Levice v Německu (spojení exkomunistů, odborářů a odpadlíků od socialistů) pro ně bude inspirativní. Přestože jsou menší levicovou stranou v opozici, daří se jim udržet značnou podporu vedle „hlavní opozice“ ČSSD, jejichž protivládní rétorika je mnohdy nevěrohodná. Pro demokraty to není dobrá vizitka, ale na nejbližší čtyři roky má česká politika v komunistech jistotu vypočitatelné „klidné sily“.

autor je předsedou Liberální reformní strany, osobní stránka www.milanhamersky.cz

psáno pro Brněnský deník (Rovnost)