Klausova amnestie vyvolává u mnoha lidí rozhořčení, nelibost a mnoho otázek. Jedná se o projev šílenství, populismu, zlomyslnosti, nenávisti vůči českému národu, nebo snad o jednání zkorumpovaného člověka pod nátlakem mafie, jíž padl do chapadel?

Klausova amnestie pro asi 32 000 pochytaných a usvědčených znamená, že se mohou ušklíbnout nad rukou zákona, která jim dopadla na rameno. Nejspíše je povětšinou pravůbec nezajímá, co prezidenta skutečně vedlo k udělení tak široké amnestii zrovna v tyto dny.

Přesto je hledání důvodů Klausovy amnestie na místě. Vždyť je veřejně známá Klausova neochota udělovat milosti a je znám případ udělení milosti, o níž se s nejvyšší vážností tvrdilo, že je koupená. Navíc tato amnestie přichází v době, kdy se podařilo po dlouhých letech lapit a usvědčit významné lidi, zaujímající významné posty v ekonomicko-politicko-lobbistických paktech. Podařilo se to ovšem až poté, co po sporech a bojích padlo pár důležitých a strategicky postavených lidí v justici, u policie, ale i v jiných oblastech státní správy. Klausova amnestie se v takovém světle jeví jako tah kliky, která byla oslabena právě odstraněním oněch strategicky rozestavených figur, což způsobilo, že následně prošly některé kauzy a byly dotaženy až k odsouzení viníků.

Je možné, že by České republice vládnou mafie a zrovna se mezi sebou přetlačovaly a přetahovaly o strategické pozice? Je snad možné, že díky boji mafií se strhla metanolová aféra, kterou nakonec odskákali konzumenti alkoholu, zatímco menší ryby uvízly v síti vyšetřování, ale hlavy alkoholových mafií zůstaly skryty? Možná neexistují žádné hlavy mafií, ani mafie, jen ta metanolová aféra se přehnala tak nějak mimochodem a čistě náhodou a Klaus se chtěl svojí amnestií upřímně rozloučit s věrným národem a poděkovat mu za spolupráci.

Kdyby prezident Klaus jednal o své svobodné vůli, pak by se projevil jako někdo, kdo neskutečně silně nenávidí český národ, lidi, kteří zápasí s korupcí jako policisté, vyšetřovatelé, soudci, advokáti, lidi, kteří byli postiženi korupcí, defraudací ohromných finančních částek, ale i drobnou trestní činností a menšími rozkládačkami. Že by prezident nenáviděl tolik lidí, většinou poněkud bezbranných proti organizovanému i drobnému zločinu? Zajisté je to možné, lidská nenávist nezná hranic.

O zdravém rozumu prezidenta, respektive o jeho duševním zdraví asi nikdo nepochybuje. A tak jím vyhlášená amnestie nebudí dojem úletu nedostatečně nastaveného selského rozumu, ale naopak vyvolává dojem, že šlo o velmi dobře promyšlený krok, dlouho dopředu připravovaný, při nejmenším tak dlouho, jak dlouho se dařilo čistit českou justici a policii od podezřele se chovajících lidí, fungujících jako nástroje organizovaného zločinu.

Z takového úhlu pohledu by se ale prezidentův krok mohl jevit jako čin, který provedl, jsa stimulován pozitivně, tedy s nabídkou nových výhod, nebo jsa stimulován negativně, tedy pod nátlakem z prozrazení dřívější korupce.

K takovému přemýšlení vedou skutečnosti, že touto amnestií budou osvobozeni a očištěni opravdu důležití lidé organizovaného zločinu, čili na jejich závažný trestný skutek související s organizovaným zločinem bude pohlíženo tak, jako by se nestal a jako by tedy související organizovaný zločin ani neexistoval. Prezident skutečně amnestoval významné figury organizovaného zločinu, ku příkladu i symbol organizovaného zločinu soudce Berku.

Důsledkem pak je samozřejmě rozvrat morálního cítění ve společnosti. Kromě toho ale zřejmě dojde k sérii odvetných akcí za to, že se podařilo tak významné lidi lapit, usvědčit a odsoudit. Je zřejmě ohrožena bezpečnost všech, ale hlavně těch, kteří se exponovali v zastavení trestné činnosti organizovaného zločinu. Kromě toho právě ti lapení, usvědčení a amnestovaní se tentokrát zařídí lépe a pro příště dohlédnou na znění zákonů, aby bylo dostatečně tolerantní, neškodné, bezzubé a ve své podstatě k ničemu.

Slabým argumentem pro posílení důvěry lidí v bezpečnost a právo v ČR pak se jeví prohlášení, že většina z těch 32 000 amnestovaných se za mříže brzy vrátí. Ti nejdůležitější se jednak nevrátí, jednak si to zajistí v právním systému a jednak si to vyřídí s těmi odborníky, kteří se projevili jakožto jejich silní soupeři. Těm v prvé řadě prezident vrazil obrazně řečeno kudlu do zad, možná pod dojmem z jistých kauz by se dalo říci, že je shodil z posedu. Vedle ohrožení těch, co dostali za mříže takové kapacity, jakou je na příklad i soudce Berka, pak částka mnoha milionů, která čeká na vyplacení na příklad pro soudce Berku jakožto odškodnění za ústrky, kdy trpěl za mřížemi dle nového náhledu neprávem, je malichernost.

Prezidentovou amnestií jsme ale ohroženi všichni, celá česká společnost. Tato prezidentova amnestie totiž křiví vnímání dobra a zla, morálky a nemorálnosti. Vyslala signál výsměchu vůči těm a pohrdání těmi, co stojí na opačném konci barikády nežli ti, co je prezident omilostnil. Vzkazuje jim, že ve státě pod vedením takového prezidenta nemají hledat právní ochranu a volat spravedlnost. Právní ochranu lze lehce utnout na půli cesty a spravedlnosti lze zatnout tipec, jen co se trošku nadechne.

Pro všechny občany, i pro prezidenta samotného je vždy velmi důležité, praktické a užitečné stát na té správné straně barikády. Ale to prezident zajisté stojí. Jen asi nehledě na nějaké malicherné morální zásady a žabařské definice toho, co je zlo a co je blahem společnosti, případně morálkou a ctí profesní, lidskou, občanskou.

Většina občanů ČR si myslí, že institut udělení milosti či vyhlášení amnestie má být prezidentovi ČR zachován. Většina občanů ČR si ale nyní myslí, že takový nástroj patří do rukou člověku, který ho nezneužije proti vlastnímu národu. Stát se v ČR prezidentem ale není zárukou vyvarovat se pokušení svoji moc zneužít. Většina občanů ČR si myslí, že prezident Klaus tento nástroj právě zneužil a je jen otázkou vtíravou a zatím nezodpovězenou, proč to udělal, zda pod nátlakem z prozrazení korupce, či za příslib výhod. Alternativu pomatení mysli Václava Klause si nejspíše nepřipouští nikdo, nebo jinak, všeobecný názor je ten, že tato amnestie byla kalkulována a pečlivě připravena a jako taková se stala doslova a do písmene další politicko-ekonomickou katastrofou, která píše české dějiny.

Je jisté, že k této prezidentské amnestii se budou postupně vyjadřovat významní lidé významných organizací a že nejspíše nezůstane jen u bezzubých vyjádření, ale dojde i na zásadní činy, vyhraněné postoje a přeskupování politických sil v zemi. Jako první indicie toho, že tato prezidentská amnestie je více než kontroverzní, je to, že si od zodpovědnosti myje ruce i ministr financí Kalousek (OVM 6.1.2013), že se z očí veřejnosti takticky uklidil premiér Nečas, že opakovaně v médiích vystupuje na její obhajobu a pokouší se smést námitky Klausův tajemník Jakl, ba i to, že média takticky upozorňují veřejnost na to, že postižení již nevymohou škodu ani na státu, neboť nebude jak ji určit, pokud amnestie zruší šetření daného trestného činu.

Je nanejvýše smutné, i když dle tradice a očekávání, že opozice v osobě Bohuslava Sobotky opět prokázala nekompetentnost a bezzubost. Mimo jiné Bohuslav Sobotka nepochopil ani právní dopad faktu, že mnohé kriminální činy se amnestií zahladí před vlastním došetřením, a snažil se v OVM zbytečně a mylně tvrdit, že postižení budou vymáhat škodu na státu. To ale nemohou. Škoda jim totiž podle prezidentské amnestie nevznikla, případně není možno určit její výši, respektive určit si postižený může, co chce, ale soud tuto škodu nemůže soudit a posoudit, čili určit její výši.

Celá společnost tedy v podstatě cítí, že Klausovou amnestií společnosti vznikla škoda, možná nedozírné hodnoty, nicméně její výši nelze určit, alespoň ne dnes. Přesto dopadne na celou společnost, a to v mnoha směrech a jen negativně. Bohužel úsloví „co se stalo, nelze odestát“ platí u prezidentské amnestie dvojnásob.

Převzato z JanaSimonova.blog.respekt.ihned.cz se souhlasem autorky (její další blog: Simonova.blog.cz)