28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLITIKA: Ke sporu o policejního prezidenta

26.1.2011

Prezident Klaus vzkázal národu až ze Srbska, že ve sporu o policejního prezidenta stojí za premiérem.

„Pro mě je klíčové to,“ prohlásil prezident, „že v koaliční dohodě, která byla uzavřena v půlce loňského roku, došlo k evidentní dohodě, a já jsem přesvědčen, že je podepsána, že v této konkrétní věci, a to sice ve jmenování policejního prezidenta, nebude rozhodovat sám ministr vnitra, ale musí to být schváleno předsedou vlády.“ Konec citátu.

Pan prezident se mýlí. Nic takového koaliční dohoda neobsahuje. Ale i kdyby něco takového obsahovala, měl by se prezident zastávat premiéra? Zákon o policii zcela jasně podřizuje policejního prezidenta ministru vnitra. Ministr vnitra má nedělitelnou odpovědnost za policii jako celek a ústavní odpovědnost za rezort. Premiér není jeho nadřízený, jak se domnívá celá řada publicistů a moderátorů, a svou odpovědnost by neměl rozmělňovat tím, že si nechá požehnávat svá rozhodnutí premiérem. Jinými slovy, prezident vybízí ministra, aby porušoval svoji ústavní odpovědnost. Jak jsem už upozorňoval mnohokrát: prezident Klaus neustále předvádí naprostou neznalost ústavy a navazujících zákonů. Je smutné, že to po něm opakují média včetně veřejnoprávních.

Prezident není sám, komu zákony překážejí. Proberme si kauzu policejní prezident podrobněji, uvidíme názorně, v jakém stavu je vláda. Jak by se v případě uvolnění místa policejního prezidenta mělo postupovat lege artis? Zákon o služebním poměru předpokládá dvě fáze v obsazování míst: v první etapě se musí služební funkcionář, což je v případě policejního prezidenta ministr, omezit na kandidáty, kteří dosáhli požadovanou služební hodnost a jsou k dispozici. V případě policejního prezidenta mají požadovanou služební hodnost pouze jeho náměstci, kteří buď o uvolněné místo požádali, nebo ho někdy zastávali a byli znovu přijati do služebního poměru.

Teprve v druhém kroku může ministr podle jiného paragrafu služebního zákona provést výběrové řízení. Panu ministrovi se ty kroky nějak popletly: jmenoval komisi ještě dřív, než rozhodoval v první fázi. Teď kličkuje jako zajíc: na webu ministerstva vnitra se objevilo pozoruhodné odůvodnění, že sice existuje jedna a táž množina lidí, která panu ministrovi vybírala policejního prezidenta, ale v prvním případě, kdy zamítla kandidáty podle první fáze, kde má ministr rozhodovat sám, se nejednalo o výběrovou, leč pouze poradní komisi, kterou však zákon nezná. A ve druhém případě pak – už jako výběrová komise podle zákona – vybrala plukovníka Petra Lessyho. To je dětinská výmluva.

Pan ministr si tak vyrobil problém. Svým diletantismem podminoval křeslo pod novým policejním prezidentem. Pan ministr – a nejde se tomu divit, vzhledem k jeho mistrovským výrokům – u policistů není oblíben. Zpackanou volbou teď nahrál podezřením, že dosazuje svého policejního prezidenta. I kdyby to nebyla pravda, policie to tak bude vnímat. Prezident Lessy nebude mít vůbec jednoduchou práci: nemá peníze, policie se seškrtanými provozními náklady živoří a sbor mu nebude věřit.

To všechno zvládl pan ministr bez ohledu na to, jak se chová premiér. Angažovanost pana premiéra ve volbě policejního prezidenta však nemá, bohužel, nic společného s kritikou pomýleného postupu ministra vnitra. On nekritizoval ministra za nedodržení postupu, on kritizoval složení výběrové komise, na což neměl žádný nárok. Vzhledem k tomu, že podle služebního zákona ani ministr vnitra nemá možnost uplatnit svoji vůli při volbě, on musí respektovat výběr provedený komisí a prezidenta ustanovit, je zcela záhadné, kde se premiér do procesu hodlal vmísit svojí kontrasignací. Z jeho jednání lze nepříjemně cítit jak pohrdání zákony, tak křečovitou snahu dosáhnout neutralizace ztráty bývalého prezidenta Martinů, kterou část ODS nepokrytě vnímala jako svou prohru. Proč asi?

Podezření posiluje i informace, že šéfa inspekce, která se má změnit v nezávislý orgán, má jmenovat ODS. Geniální. Tak si představme, jak bude policie fungovat: „srdcař“ policista začne vyšetřovat kriminální kauzu s politickým pozadím, třeba jak to bylo s úspěchem Nomury v arbitráži. A vzápětí inspekce začne vyšetřovat jeho. To se budou výsledky jen hrnout. Rozdělení silových institucí podle politických klíčů je jistou cestou do pekel.

Smutné je, že ministr vnitra svým diletantismem nezákonným požadavkům prezidenta a premiéra nahrává. Věci veřejné by udělaly nejlépe, kdyby svého předsedu na vnitru nahradily co nejrychleji někým jiným, než jim stačí zničit politickou budoucnost.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6