Předem několik veřejně dostupných informací o nezodpovězených otázkách projektu pražské čističky odpadních vod:

1. Čistírna odpadních vod – vyrovnání s Veolií nedořešeno. Veolia „vyjádřila obecný souhlas“ s vyvázáním provozu čističky z kontraktovaného balíku vodního hospodářství. O ceně odstupného se ale teprve jedná a není ani jisté, že ke konečné dohodě dojde, pokud Veolia nebude vítězem soutěže a odstupné nebude zahrnuto do nabízené ceny. Hned zde je prostor pro třímilardové navýšení. (Peníze na novou čističku nabídla firma Veolia, v Praze by pak měla monopol)

Bude se řešit „za letu“.

Jak se bude situace řešit? Nikdo dnes ještě neví, kolik bude vyvázání Veolie z provozního kontraktu stát. Jistě to nebude zdarma. O kolik to navýší cenu veřejné zakázky?

2. Úložiště kalů – neřešeno, druhý důvod proč tendr neměl být vypsán. Nemůže to být v projektových dokumentech uváděná lokace v Klecanech (Drast), kde referendum uložiště odmítlo. Referendum je podle zákona závazné.

Bude se řešit „za letu“.

Jak se bude situace řešit? O kolik to navýší cenu veřejné zakázky?

3. Doprava stavebních materiálů - pro první rok již byla kontraktována flotila šesti lodí. Jak jedna z firem věděla o nové soutěžní podmínce? O kolik jim to dovolí navýšit nabídku a tím i cenu veřejné zakázky?

Praha 6 odmítla povolit dopravu stavebních materiálů pro stavbu čističky nákladními auty přes několikakilomatrový úsek svých cest, které jsou převážně v území, která nemá prakticky žádnou obytnou zónu, vede mezi sklady a fabrikami. Bude se tedy muset přistoupit na lodní dopravu. Původně bylo v soutěži 30 firem. Soutěž byla po překážce ze strany Prahy 6 obnovena.

Nevím, kolik firem zůstalo v soutěži za nových podmínek, ale vyhovět podmínce lodní dopravy může jen ta, která ve své nabídce lodní dopravu materiálů může zaručit. Zároveň s tím jedna ze soutěžících firem kontraktuje na celý příští rok všechny vhodné dostupné lodě (je jich čirou náhodou právě šest), takže zůstává jedinou firmou, která změněným podmínkám může vyhovět. Jak firma vědela, že Praha 6 automobilovou dopravu nepovolí a že se lodní doprava stavebních materiálů stane jednou z podmínek? Máme věřit tomu, že někdo zaplatí několik milionů za nájem lodí, aniž si je jistý, že mezi třiceti uchazeči uspěje a že se mu peníze vrátí?

První dvě otázky jsou známy dávno. První již několik let, od doby, kdy EU oznámila podmínky pro spolufinancování projektu. Druhá je známa již od začátku září a Praha přesto, že o problému samozřejmě ví, vyhlásila soutěž, aniž věděla, kde bude skládka kalů stát a jak bude jejich likvidace řešena.

Třetí zavání, velmi silně, dokonce víc než těmi kaly, podvodem.

Byla totiž kupodivu jednou ze soutěžících firem vyřešena, ještě než soutěž začala.

Z výše uvedeného je jasné, že vzhledem k tomu, že se dvě ze tří nezajištěných věcí budou řešit až po uzavření soutěže, v době, kdy se projekt má rozjet, nebo dokonce až po tom, co se se stavbou začne, je jakákoliv úvaha o konečné ceně jen spekulací a je zde prostor pro dodatečné navýšení ceny bez soutěže – zatím neznámé množství feasibility studies, EIA studií, vnitřních auditů, úprav stávajících kontraktů, dodatečných kontraktů a subkontraktů vedoucích k dalším studiím a dalším vnitřním auditům, které se mohou prostřednictvím „spřátelených firem“ lehce nabalit až k těm třem miliardám odhadovaného navýšení, o kterých mluví Michálek, a k půl miliardě, o které mluví Knetig, a pravděpodobně ještě daleko výše, ještě před tím, než se vypíše první faktura. Argumentovat tím, že „cenu projektu nelze o tři miliardy navýšit a vytáhnout z něj půl miliardy, protože by to nešlo vyfakturovat a odhalil by to každý účetní" je naivní. Jde to a je to daleko těžší prokázat.

Může nám pan primátor Svoboda vysvětlit, jak došel k přesvědčení, že zakázka je v pořádku a že soutěž mohla být vypsána? Může nám odpovědět na tyto tři vznesené otázky?

Jestlipak si ještě někdo pamatuje, že olympiáda, o které bylo od prvního dne jasné, že v Praze nebude a být nemůže, protože Topolánkova vláda odmítla Praze dát finanční záruku (jedna z podmínek MOV je finanční podpora a spoluúčast vlády země), stála Prahu více než 70 milionů právě na takových studiích?

Nedivím se Liboru Michálkovi. Nedivil bych se, kdyby tyto tři otázky patřily mezi ty čtyři, o kterých říká, že mu bránily v tom, aby podepsal dopis, v kterém měl Státní fond prohlásit, že nemá námitek, které by bránily odmítnout souhlas s veřejnou soutěží o pražskou čističku odpadních vod. Nemusím být právníkem, ekonomem ani finančním expertem, abych k něčemu takovému odmítl připojit svůj podpis. Prostor pro korupci a pro porušení zákona je neuvěřitelný - pokud už dokonce k porušení několika zákonů nedošlo. Nedívím se, že Michálek, který je ekonomem, bankéřem a finančním odborníkem, to odmítl podepsat. Jistě si toho všimli i Drobil a Knetig a otázkou zůstává, proč na něj tlačili, aby podepsal.

A to je jen jedna ze čtyř kauz, které Drobilova aféra otevřela. Druhou je projekt „Zelené banky“, kde se v rozhovoru Michálka a Drobila mluví o tom, že veřejná soutěž na transfer Fondu na „Zelenou banku“ má již předem určeného vítěze. Podle Michálka jím mají být (podle toho, co on slyšel) firma KPMG a Mott McDonald. Výběr má dělat firma DVC konsult, jejíž role má být podle Michálkových informací potvrzených jejím pracovníkem, ve skutečnosti jen otvírání obálek a „zajištění korekcí“. Výsledek je předem určen.

Třetí kauzou je podle Knetigovy nahrávky příprava systému, kam by byli dosazeni „klíčoví lidé“, kteří by zajistili, aby „hýčkané peníze“ dostaly „správný směr“. Je lehké to odbýt jako „opilý blábol“. Jenže pokud si ten rozhovor pozorně přečtete, musel by Knetig být zajímavý opilec, když blábolí takovou řadu „nesmyslů“ a dokáže při tom zůstat koherentní a srozumitelný. To je víc než nepravděpodobné. Navíc Knetig se nevymlouvá na „opilost“, jeho verze zní, že úmyslně lhal a vychloubal se. Ani to nezní věrohodně, opět zde je složitá konstrukce, ve které zůstává logicky konsistentní. Pokud lhal, pak musel mít svou lež dokonale připravenou a velmi dobře se držet scénáře, což je těžké v rozhovoru, který se odchyluje od tématu a zase se k němu vrací a pokrývá několik oblastí. Navíc jeho přítel Drobil, který jej do úřadu jako svého poradce přivedl, jej dlouhou dobu zná a přátelí se s ním. Sdílejí spolu nemovitosti a pracovali spolu již dříve. Nemyslím, že by si Pavel Drobil přivedl do úřadu opilce a lháře, kterému nemůže věřit a na kterého se nemůže spolehnout.

Tato kauza úzce souvisí se „Zelenou bankou“. Pokud se prokáže, že systém popisovaný panem Knetigem měl skutečně být nastaven, otevírají se pro korupci i u nás dosud netušené možnosti při rozdělení „megatendru na odstranění ekologických škod“ a předání vzniklých tendrů, jejich soutěží, provedení a správy na „Zelenou banku“. Skutečně jsem se dosud domníval, že tendr na více než stomiliardovou zakázku by měl být rozdělen. Přiznám se, že jsem nepřemýšlel o prostoru, který se tím otevírá pro korupci. Ale pomyslím-li si, že místo jedné zde budou desitky až stovky možná miliardových zakázek a že by se měly řídit zásadami naznačenými panem Knetigem a měly by být spravovány jeho „systémem“, vstávají mi poslední zbytky vlasů na hlavě.

Objektivně si dnes myslím, i bez přihlédnutí k Drobilovu případu, že jednu zakázku si stát spíše ohlídá než stovky. Jistě i při jednom „megatendru“ je zde prostor pro korupci. Dokonce možná větší, než při průměrné veřejné zakázce. Ale prostor, který se otvírá při stovkách nových veřejných zakázek, je daleko větší. Rozhodně souhlasím s tím, že by měla být řešena kontrola tendru, nejen soutěže, ale i jeho naplnění.

Dnes jsem na několika blozích zaznamenal teorii, podle které Michálka do úřadu dosadili zelení. Pro něco takového ale není jediná indicie, natož důkaz. Michálek byl dříve spolupracovníkem Knetiga, znají se dlouhá léta z předešlé práce. Drobil sám v jeho nahrávce říká, že jej jmenoval on sám, na základě Knetigova doporučení. Dalším „zeleným diverzantem“ má být Michálkův náměstek Dušan Fibingr. O tom ne Knetig, ale Drobil říká, že: „Stejně tak je na úřadě ještě jeden člověk, který má absolutní politické krytí, a to je Dušan Fibingr. Ten (ne) má mé politické krytí, to máte vy, má ale politické krytí jiných významných lidí z ODS.“.

Že by „zelené pařáty“ dosahovaly až k významným lidem z ODS?

Nějak se mi to nechce věřit.

Daleko pravděpodobnější, protože nejjednodušší, je, že se Knetig domníval, že Michálek jako jeho dlouholetý známý bude povolnější k jeho a Drobilovým instrukcím. Drobil sám říká, že chce, aby Michálek spolupracoval s Knetigem, který má jeho „absolutní absolutorium“ (to je jeho výraz, nebijte mně).

A nakonec Drobil a jeho nabídka. Proč chtěl na Michálkovi, aby zničil důkazy? Proč člověku, kterého odsuzuje za nahrávky v jeho ministerstvu, vyhrožuje, že ho „to jinak zničí“? Proč mu nabízí post náměstka? Taky jen lhal a vytahoval se?

Neříkám nic, co by nebylo dostupné z otevřených zdrojů, z tisku a hlavně z přepisů rozhovorů Michálka, Knetiga a Drobila. Jiné informace nemám a nemá je ani nikdo jiný kromě těch, kdo v Drobilově aféře vystupují, novináře Kroupy, MF Dnes, policie a možná pana premiéra. Dal jsem si jen, před tím, než jsem o kauze začal psát, několik hodin práce s jejich vyhledáním.

Vy, kteří zakládáte své závěry na „myslím, věřím, mám scénář“, a od prvního momentu jste se rozhodli, že viníkem je Michálek a Drobil je nevinnou obětí, upínáte se na cokoliv - účelové interpretace faktů, fámy, spiklenecké teorie, defamaci Libora Michálka, cokoliv, co potvrzuje vaši myšlenku, že jde o jakýsi plán na diskreditaci Pavla Drobila, ODS, Petra Nečase a dokonce i pana presidenta. Zavíráte oči před fakty, ta vás nezajímají, nevidíte v nich nic než mediální humbuk. Řešíte charakter Libora Michálka, ostatní charaktery jsou nedotknutelné a čisté jako křišťál, pokud pro nějakou novou teorii není nutno prohlásit pana Knetiga za opilce či posléze, když se „přizná“ k tomu, že lhal, za lháře.

Dnes stoupenci spikleneckých teorií pookřáli, když se v tisku objevila zpráva, že Karel Janeček, šéf úspěšné společnosti RSJ Algorithmic Trading, zakládá „Nadační fond proti korupci“ a hodlá z něj za jeho čin odměnit Libora Michálka. Ani ve snu je nenapadá, že poctiví podnikatelé mají velmi dobré důvody pro snahu zabránit korupci, že jsou korupcí poškozeni nejenom jako každý z nás, ale i jako podnikatelé. Korupční prostředí je staví do role předem odsouzených k neúspěchu. „Aha, už je to tady,“ zajásali, "Michálek pracoval na objednávku.“

Tedy už ne zelení, ale byznysmani.

Pokud zde byl něčí cizí plán diskreditace ODS, pak mohu jen udiveně zírat, jak perfektně jej Fibinger, Knetig, Drobil a Petr Nečas uskutečnili.

Doufal jsem, že se věc vyšetří. A že ODS z ní vyjde ne na kolenou, ale se vztyčenou hlavou. Jak jsem napsal: „I v hodině dvanácté měl Nečas možnost aféru obrátit ve svůj prospěch a ve prospěch ODS.“ Kdyby Nečas hned první den řekl, že žádá, aby Drobilova aféra byla řádně vyšetřena a že doporučuje panu ministrovi, aby podal demisi a vzdal se funkce místopředsedy strany a minimálně imunity, když už ne poslaneckého mandátu, do doby, než je věc vyšetřena, kdyby řekl, že na vyšetření trvá, že případ bude šetřit a řešit nejen policie, ale tam, kde jde o vnitřní poměry v ODS, alespoň třeba její gremium a kontrolní a revizní komise, řekl bych nejen já, ale i tisk a hlavně veřejnost, že se v ODS cosi změnilo. Nečas ale opět zatloukal a Drobil lhal. Vydal prohlášení, že „Dnes jsem se dozvěděl...“, ačkoliv o věci věděl dávno a podobně o ní věděl i Nečas. Oba svá prohlášení hned v prvních dnech několikrát změnili. Drobil rezignoval až po tom, co se jeho postavení stalo neúnosné, a nikdy neresignoval na své stranické funkce, nevzdal se mandátu, ani se nevzdal imunity.

Nenapadlo jej ani, aby ohlásil konflikt zájmů a zdržel se hlasování, když se ve sněmovně hlasovalo o nedůvěře vládě právě pro „jeho aféru“.

Blog.aktualne.cz/Tomas Haas