Sliby rušení či zakládání ministerstev jsou předvolebním koloritem

Když politikům dojdou témata, začnou před volbami slibovat rušení ministerstev a zeštíhlování státní správy. Letos tomu není jinak. Jde o velmi snadnou a rychlou cestu k srdcím voličů.

Povolební realita bývá odlišná. Strana se uhnízdí ve Strakově akademii a zjistí, že jí pro uspokojení personálních potřeb nestačí ani ty stávající resorty. Výjimkou mohou - ale zdaleka nemusejí - být formace řízené z jediné kanceláře. V případě koaličních vlád je však nutné myslet taky na partnery. To se pak ministerstva půlí jak království v pohádkách s dvěma princi.

Když si projdeme čerstvá vyjádření politiků, poskládá se nám zajímavá mozaika. Lídr ANO Andrej Babiš odmítá úřad vicepremiéra pro vědu a výzkum, natožpak nové ministerstvo, která prosazuje předseda lidovců Pavel Bělobrádek. Uvítal by ale ministerstvo pro obce a města.

Bělobrádek by odepsal ministerstvo pro místní rozvoj. O tom však jeho současná šéfka Karla Šlechtová nechce ani slyšet. Ministři a místopředsedové ANO a KDU-ČSL Richard Brabec a Marián Jurečka by se nebránili spojení resortů zemědělství a životního prostředí.

Předseda ODS Petr Fiala by sloučil dopravu s průmyslem a obchodem. A Jan Chvojka z ČSSD by oželel, kdyby lidská práva ztratila místo ve vládě, které je teď obsazené jím.

Jedna věc je mimo diskusi. Spousta agend vrcholných orgánů státní správy se prolíná, ba překrývá. Jenže sloučení ministerstev ještě neznamená úbytek úředníků. Známe země, kde je členů vlády méně než u nás, ovšem o to rozbujelejší jsou jimi obhospodařované úřady.

Také se dá pochopit, že v různých dobách sílí poptávka po specifických ministerstvech. S reformou veřejné správy a čerpáním evropských dotací například kdysi uzrála půda pro místní rozvoj, jehož ministerstvo teď opět na významu zvolna ztrácí. Na přelomu tisíciletí byla zase v módě informatika – tak proč jí neposkytnout vládní pozlátko? řekly si tehdejší špičky.

Dnes lze mít za prioritu vědu a výzkum. Resort školství má dost jiných starostí a chceme-li posílit naši konkurenceschopnost se vším všudy, hodilo by se vědě s výzkumem dodat lesku a politické váhy. Nebo se spokojíme s pozicí montovny, které je intelektuální kapacita k ničemu?

Po něčem je poptávka politická, po něčem lobbistická. Proto je vždy dobré dvakrát měřit, než se jednou řízne. Neprodělala by třeba na spojení zemědělství a životního prostředí příroda? Vždyť agrární firmy patří k předním znečišťovatelům. Nedívali bychom se potom na lesy, pole, rybníky a louky jen jako na obchodní komodity?

Záhadný je i pravidelně se objevující tlak na zrod ministerstva sportu. Obávám se, že víc než tělovýchovným aktivitám dětí a malým vesnickým klubům by sloužilo jako převodová páka pro sportovní svazy. Navíc hlodá červíček podezření, že rozličným kmotrům, jichž je vrcholový sport plný, se zachtělo přímého politického vlivu.

Jediné štěstí je, že debata o rušení a zakládání ministerstev vypadá jinak před volbami a jinak po nich. Z kompetenčního zákona se nesluší dělat trhací kalendář.

Pokud se po čerstvém rozdání sněmovních karet prosadí vůle k zásadnímu přestavění vládních křesel, měli by se k tomu v první řadě vyjádřit experti z daných oborů a specialisté na veřejnou správu. Stát řízený jen podle populistických výkřiků z předvolební kampaně by daleko nedošel.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus