Obdržel jsem od brněnského vedení KDU-ČSL e-mail, ve kterém nám prostřednictvím organizačního pracovníka, pana Bc. Jakuba Hrušky, nabízí pan Mgr. Petr Hladík zájezd klimatizovaným autobusem na nedělní (23.6.) pražskou demonstraci na Letenské pláni. Pro jistotu zopakuji: Výkonný místopředseda KDU-ČSL a první náměstek primátorky Brna organizuje svoz demonstrantů na akci tzv. „Milionu chvilek pro demokracii“! Podezíravým pochybovačům e-mail rád ukážu.

O těchto demonstracích bylo již napsáno mnoho, ale přesto:

Prý jde o podporu nezávislosti justice – to je samo o sobě protimluv, protože bude-li justice závislá na pouličních nepokojích, nebude nezávislá. Tento požadavek je demonstranty personifikován nechutnou dehonestací paní ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešové. Tady přestává legrace. Neslyšel jsem jediný konkrétní argument, čeho se měla paní ministryně dopustit. Prý by ale mohla atd… No, pokud je mi známo, je paní Benešová poměrně zásadová. Před revolucí odmítla vstoupit do KSČ, což byla, jak pamětníci dosvědčí, politická, sociální a profesní sebevražda. A to jen díky své osobní odvaze a zásadovosti. 

To si nějaké současné nuly dovolí mít na transparentu nápis „Rudá Marie“ a podobné odpornosti? Jak by asi paní magistra dopadla v totalitních časech? Kolik podpisů bylo na žádostech o trest smrti pro dr. Horákovou? Kolik tisíc lidí hajlovalo na Václavském náměstí na podporu Hitlera? Kolik lidí, dnes tak statečně vykřikujících na náměstí, podepsalo kdysi Antichartu? Ano, máme právo svobodně demonstrovat své názory, ale nebylo by vhodnější se pokorně zamyslet a udělat něco perspektivnějšího pro změnu k lepšímu? 

Právě u lidovců bych očekával zdrženlivost – o štvanici a ukřižování nevinného Krista bychom měli vědět své. Nemohu se smířit s tím, že někteří lidé z vedení KDU-ČSL podporují tyto pouliční akce. Pan exministr Herman se například postavil na stranu narušitelů loňských akcí výročí 21. srpna 1968. Ubohé pískání, řev a bouchání na cokoliv přehlušilo pietní projevy u budovy rozhlasu na Vinohradech. O vyhazování kytic v listopadu už raději ani nemluvím. Až budete, bratři a sestry lidovci, bez viny, pak házejte kamením.

Před třiceti lety jsem coby jeden z listopadových aktivistů a organizátorů demonstrací spolu s demonstranty požadoval svobodu, demokracii a hlavně svobodné volby! Nevšiml jsem si, že by se tento zcela zásadní a jediný možný požadavek objevil na transparentech současných demonstrantů. Takže píši už poněkolikáté – chcete-li změnu, vyvolejte třeba i demonstracemi předčasné volby, ne? Aha, tady je kámen úrazu. České volební průzkumy a výsledky voleb z Polska a Maďarska ukazují, že se takové svobodné volby, jediný relevantní demokratický nástroj, dají velice lehce prohrát. 

To se vám, milí aktivisté, nechce, tady vaše odvaha končí, že? Nejsem volič ani stoupenec pana premiéra Babiše (to je ten pán, co s ním v médiích, na ulicích, na letácích, na internetu trvale otravujete veřejnost), ale musím jako přesvědčený demokrat respektovat jeho řádné zvolení. Co se jeho komerčních aktivit týká, jistě jste slyšeli něco o presumpci neviny. Takže se uvidí.

Akce se zájezdem brněnské KDU-ČSL na strahovskou demonstraci je důkazem naprostého nepochopení mechanismů a vlastního zájmu politické strany. Pokud budou demonstrace nějakým způsobem úspěšné, stane se z „Milionu chvilek“ politický subjekt. Ten půjde do voleb a odčerpá voliče jiným stranám. Třeba zrovna KDU-ČSL. To je elementární volební matematika. Organizovat tedy zájezd na podporu budoucí politické konkurence je, jak to říci kulantně, poněkud neprozíravé. Ale co. Máme demokracii a pokud lidé chtějí poslouchat bezperspektivní hysterické výlevy hereček, zpěváků a dalších celebrit v několikahodinové letenské výhni nebo dešti, je to jejich volba. Konec konců, možná směrem k vedení brněnské KDU-ČSL zazní i legendární filmový hrabalovský výrok: „To je dost, že jsi nás taky jednou vyvezl, že jsi udělal něco pro rodinu!“

Mám pocit, že situace KDU-ČSL v politickém spektru je nejasná, strana ztrácí voliče a vzdaluje se své původní konzervativní orientaci. Podporou bruselských, často proislámských tendencí ztrácí strana ideovou podstatu, kterou je ochrana křesťanské civilizace a kultury. Někdy s přáteli nevíme, v jaké to straně jsme se ocitli, když je například na konferenci veřejně oslavována exsvazačka (FDJ) a strůjkyně mnoha evropských pohrom Angela Merkelová, prý jako velká politička a náš vzor. 

Nám starším začíná poklonkování Bruselu připomínat vzývání Moskvy a RVHP za bývalého režimu. Naši europoslanci například podpořili restriktivní evropskou směrnici o zbraních, čímž jsme pravděpodobně ztratili část našich venkovských voličů (každý druhý chlap na vsi je myslivec). Excelentně honorovaná paní europoslankyně Šojdrová se se svým hledáním sirotků již stala legendou. Občas zabojuje za naše zájmy pan poslanec Zdechovský, ale je dost osamocen. To, že jsme jako jedni z posledních odmítli uprchlické kvóty a že „bojujeme“ za víc kakaa v čokoládě, naši pověst před voliči už nezachrání.

Nechci být alibista – proč s tím tedy nic neděláme? No, jsem jen řadový člen. Vystupuji na schůzích, píši, debatuji v základní organizaci. Kritizoval jsem veřejně koalici se STAN, abych se od strůjců a obhájců toho nesmyslu po pár měsících dozvěděl, že oni to také nechtěli (sic!). Kritizoval jsem a kritizuji dodnes nefunkční antibabišismus jako program. Kritizoval jsem omezování práv držitelů zbraní. Vystoupil jsem s kritikou EU na setkání s kandidátem před volbami do Evropského parlamentu. 

Lidovci jsou vesměs nekonfliktní a slušní lidé. Vyslechnou názor, zatleskají i oponují, ale nakonec, tak jako asi i v jiných stranách, zvítězí na schůzích přes iPhony dohodnuté hlasovací týmy. V pořádku – to je demokracie. Jen mi chybí soutěž názorů, konfrontace, dialog. Možná to tak má být a my, staroši, si své názory odneseme do kuloárů zapomnění. S veřejnou kritikou jsem počkal po volbách do EU, abych stranu nepoškodil. Nicméně musím upřímně říci, že pro mne, mou rodinu a blízké přátele, kteří byli našimi stabilními voliči, se stala KDU-ČSL nevolitelnou. 

Možná se ve straně podaří vytvořit nějakou opravdu autentickou konzervativní platformu, nebo se budu muset s vlezdobruselským směřováním strany rozejít. Obávám se totiž, že je to cesta do pekla.

Autor je člen KDU-ČSL