Je to tak trochu jako z radia Jerevan. Profesor Švejnar je členem komise pro navrhování kandidátů na Nobelovu cenu z ekonomie. Jak sdělila Annika Pontikisová z Královské akademie věd, pan profesor Švejnar je jen jeden z tisíců profesorů, kteří jsou dotazování na svůj názor, komu ekonomickou Nobelovku udělit. Není-li mezi těmi tisíci pan profesor Václav Klaus, mohl by v presidentském klání pan profesor Švejnar i tak získat bod. Druhý ale zase ztratit, že to ve svém životopise přehnal. Naštěstí hradní kancelář pro uvádění životopisů na pravou míru zafungovala rychle, bezchybně a za to budiž panu Haasovi dík.

Jistě se to dá panu profesorovi odpustit. Ve volebním boji se používá všelicos, podpásovka to ještě není – jenom přehnaná sebechvála. Konečně Václav Klaus už také na druhou stranu smečoval. V jednom nedávném rozhovoru prohlásil, že za svoji přednost považuje to, že po r. 1968 neodešel do ciziny dělat nějakého profesůrka.

Netroufám si rozhodnout, kdo z nich je větší ekonom. Myslím si ale, že je to jedno. Ekonomické vzdělání a profesura je jistě užitečná kvalifikace pro funkci presidenta, ale zdaleka ne jediná. Potom je jedno, jestli profesor Klaus nepronikl do světových ekonomických časopisů, jak to tvrdí profesor Švejnar, a zda-li zase on byl architektem polistopadové ekonomické reformy, jak oponuje profesor Klaus. Pokud se jeho názory ukázaly nakonec správnější, je možné jej ocenit, že byl generálem již před bitvou, neboť dnes již většina odborníků má za to, že bez práva se ekonomická reforma dělat nedá. Václav Klaus může mít zase pravdu, bude-li tvrdit něco o rozdílu mezi teorií a praxí. Přešlápnutí profesora Švejnara bude jistě pro naši hradní kancelář pobídkou, aby prověřila i další údaje páně profesorova životopisu. Jak už to v politice jako světě absurdity chodí, vědomě omylný údaj pana profesora se spojil s jeho nevědomostí, co je napsáno na presidentské standartě vlající nad pražským Hradem. Pravda skutečně zvítězila a přejme si, aby se tato standarta stala jakýmsi politickým lakmusovým papírkem, nejen pro kandidáty na post presidenta.

Ale historie někdy tropí hlouposti. Nalistujeme-li v tlusté knize historika Jiřího Suka Labyrintem revoluce (nakladatelství Prostor, 2003), zatím nejfundovanějším historickém díle o demokratickém převratu v listopadu 1989, str. 125, můžeme se začíst do diskuse představitelů OF dne 5.12.1989 po jednáních některých jejích členů zastupujících Klub za socialistickou přestavbu Obroda s premiérem Adamcem. V ní prohlásil Václav Klaus: "Já celý život nedělám nic jiného než navštěvuji Polsko a bavím se s ministry financí Polska a vidím, co dělali za chyby a čeho se nesmí Československo dopustit v prvních týdnech a měsících této vlády. Asi před třemi týdny sem přijela skupina špičkových světových ekonomů udělat pod hlavičkou OSN „rescue team“, záchranný tým pro východní Evropu, který by zachránil ekonomiku SSSR, Polska, Maďarska, Jugoslávie a Československa. Bez tušení o 17.11.1989, zařadili Dlouhého a mě do tohoto týmu. Chci říci, že se tím už trochu zabýváme.“

Kdo tady tehdy ze špičkových ekonomů byl a co se stalo s tím týmem? A kdo v něm byl? Nebo je to 1:1?