Tématem našeho premiéra je vstup do eurozóny a rok 2010 označuje jako jistý rok přijetí Eura v Česku. Člověk by z jeho vyjádření málem dospěl k názoru, že je to jen náš Brouk Pytlík ve Strakově akademii, na jehož rozhodnutí tento vážný krok záleží. Naštěstí nezáleží a způsob, jakým socialisté nakládají se státním rozpočtem, vyvolává pochybnosti o soudnosti premiérově. Paroubek nechce v této věci vést seriózní diskusi a s úspěchem lze pochybovat (alespoň soudě podle jeho různých vyjádření k tomuto a jiným ekonomickým tématům), že by se jí mohl účastnit. Nakládá s tímto vážným tématem jako tématem výsostně volebním (jako ostatně s dalšími vážnými tématy) a ukazuje tak světu na odiv nejen svoji neschopnost profesionálního politika myslet analyticky a neukvapovat se ve vyslovovaných názorech, ale i neschopnost se vůbec ovládat a mlčet tam, kde není jeho parketa. Snad by mohl věnovat pár chvil četbě zákona o ČNB, aby věděl, že úkolem premiéra není ochrana měny, a neměl by nekvalifikovaně zasahovat do výsostných vod této ctihodné instituce, která svojí profesionalitou vysoko ční nad vším ostatním, co koalice, respektive Paroubek řídí.

Kdyby premiér více četl a méně mluvil a psal, snad by pochopil, že není nic horšího než krátkozrakými politickými zájmy urychlované přijetí eura v Česku (anebo kdekoli jinde v Evropě), protože takový krok nadělá víc škody než užitku. Pochopil by, že přijetí eura není tématem politickým, ale především výsostně ekonomickým, a národní ekonomika Česka - a především nikoli velké nadnárodní či národní kolosy, které jsou součástí globální sítě, ale malé a střední podniky výroby a služeb a zaměstnanci těchto firem, ale i všichni další zaměstnanci - úrovní mezd musejí na takový krok být připraveni. A především by pochopil, že zatímco snahou orgánů EU bude, aby konverze zastihla korunu českou co nejsilnější vůči euru (třeba právě oněch 25 Kč za 1 euro), cílem českých by měl být pravý opak, jinak důsledky pro ekonomiku budou zdrcující. Že tyto tlaky bude vyvíjet EU, je přirozené, že ale tomu bude nahrávat užvaněný premiér a ještě v Maroku, kde mu přišlo jako dobrý nápad si trochu pustit pusu na špacír, to je opravdu do nebe volající úlet. Je vidět, že Zdeněk Tůma je noblesně vychovaný člověk, když volil mírná slova na adresu premiéra, jehož ekonomický přehled nejspíš skončil u stanovování plánu tržeb vedoucím vináren a restaurací. A že takové vypouštění zhůvěřilostí do éteru ovlivňuje negativně měnu, je premiérovi naprosto jedno. Spíše myslím, že má pocit pýchy, co jedním plácnutím může tento neskutečný jájista způsobit, protože to odpovídá více jeho neturelu.

J. Paroubek se s touto aférou vypořádal po svém: napadl centrální bankéře a analytiky jako prosťáčky a jeho těkavá mysl již spěchá k dalším šílenostem - nyní sonduje prostřednictvím dalšího člena své manažérie J. Vyvadila postoj třídního a státního nepřítele Pitra a zdůvodňuje své kroky tím, že chce zachránit 1.300 pracovních míst před krachem Setuzy.

Že nejvíc škod napáchají hyperaktivní diletanti, to je známá věc.