25.4.2024 | Svátek má Marek


POLITIKA: Kdo chytne druhý dech

24.6.2010

Letošní kalendářní rok byl s předstihem označen za supervolební. Charakteristika sedí. Proběhlo výsledky pro většinu překvapivé klání o parlamentní sněmovnu, záhy se bude obsazovat třetina senátu a dojde k poměření sil o komunál. Mezi to se s trochou fantazie vejdou volby na Slovensku, které je dodnes částí rodné země většiny našeho obyvatelstva a vzájemné ovlivňování spíše roste, nežli slábne.

Supervolební rok je líbivá složenina, u níž je snad jakoby podstatnější první část nahrazující pojmy „hodně“ či „mnoho“. Ale také může jít o něco výjimečného, což je zde přesnější, neboť platí, že nejvýznamnější, právě uplynulý souboj byl ten generační a ukázal leccos o budoucím. Paradoxně na něj, vedle velmi tradiční KDU-ČSL, nejvíce doplatila partaj, co má v erbu velkými písmeny psánu orientovanost na mladou nebo mladě uvažující vrstvu. Strana zelených.

S lidovci, již po asi devadesáti letech opustili zákonodárné sbory, je taktéž spojuje přeběhnutí významných představitelů nebo nominantů (včetně těch nejmedializovanějších) do TOP 09, převzavší část poněkud problematického étosu slušnosti v politice. Rozměru spojeného s novostí, na nějž se směsí naivity a idealismu pravidelně slyší české voličstvo; následně pravidelně zklamávané nejrůznějšími menšími subjekty. Letos koneckonců uspěly hned dva, přičemž úspěch jednoho byl postaven na penězích přední bezpečnostní agentury a na investorem dobře vybrané tváři někdejší hvězdy komerčního média.

Z Brna pocházející předák partaje postmateriálních hodnot Ondřej Liška sice zdůrazňuje, kterak jeho vize určitě nekončí a při příštích sněmovních volbách se, ověnčen morálkou v politice, vrátí (a nebude sám), leč pravděpodobně stěží vlastním slovům věří. Zelená politika v roli hlavního poslání strany má nepochybně velkou šanci na comeback, jenže sotva s dosavadním vedením, jehož náhradu těžko hledat v mladém herci Matěji Stropnickém a téměř jistě ne při příštím boji o sněmovnu. Poměrně unikátně, protože liberálně profilovaná formace (jejich západní sestry bývají vlevo od sociální demokracie), o níž jsem kdysi napsal, že se k ODS Mirka Topolánka přiblížila na délku štěpeného atomu, spíše bohužel v našich krajích eko-politiku zdiskreditovala.

Jí a křesťanským demokratům, kterýchžto šance na návrat do dolní komory jsou o poznání menší, nezbývá než zvýšeně usilovat o přízeň lidu v lokálních, krajských či senátních zápasech. Na jižní Moravě nebo ve východních Čechách bude mít nepochybně přednostní prostor procírkevní formace. Konzervativní struktura – v mnohém pravděpodobně předjímající osud příbuzně rigidní KSČM - nyní usilující o jihomoravskou krajskou koalici s ČSSD. Což však zůstává slabou záplatou na díru po předlouhé etapě poslaneckého zastoupení. Zdánlivě natolik samozřejmého, aby způsobilo ignoraci dopadů čunkiády, vleklých majetkových sporů předsedy Svobody s pečovatelskou nadací nebo jiných průšvihů. Tu je aspoň malá možnost přestat chytat lelky a chytnout druhý dech.

Článek vyšel v Brněnském deníku (Rovnost)