Ministryně ve funkci poradce presidenta vypracovala analýzu českého právního systému a dospěla k tomu, že trestní stíhání se dá objednat někým, asi hlavně bohatým.

Tento dokument presidentovi ukázala, ovšem vzápětí ho zase hned schovala před všemi, poněvadž jeho výsledky by mohly ohrozit státní bezpečnost. Zarážející na tom je, že údajně čerpala z otevřených zdrojů. Musela tudíž přidat přidanou hodnotu a tím nabila zprávu třaskavým obsahem. Obohacení je tudíž plodem geniálního mozku paní ministryně a stálo by za to nabídnout jí významnější postavení, než je pouhá služba (služba = ministerium). Fakticky by se mohla stát například národním ajatolláhem (ajatolláhkyní pro některé feministické bojovnice). Váha její osobnosti je rozhodně vyšší než role jí nyní přisouzená.

Zbývá ptát se, co je jádrem pudla takového utajování zprávy. Ovšem zoufat bychom neměli. Naši investigavci se již pustili do práce a našli i řešení. Pádný důvod nutnosti skrývat obsah té pronikavé analýzy je jedno jediné slovíčko v ní, totiž „chtít“ s tím, že po přidání „chtít“ všechno svůj hluboký smysl naráz získá. Onen dokument se jmenuje:

Každý si může (chtít) objednat trestní stíhání.

Pro své tvrzení má ministryně přehršle důkazů z okolí svého chlebodárce presidenta i jeho poskoků (případně řídících důstojníků). Nástrojem onoho chtění je pro presidenta předně jeho kancléř Mynář obcházející soudce a „vyptávající“ se na kdeco. Avšak presidentův pobratim a „bývalý“ majitel Agrofertu má naprosto stejné spády; ostatně využívá k tomu své kumpány z řad StB s bohatou zkušeností z minulosti s ovlivňováním soudů. Všichni strašně chtějí šoupnout toho či onoho za mříže. Přání otcem (babiškou) myšlenky.

Z celé aféry je východisko prosté: stačilo by slovíčko „chtít“ začernit a pak by se mohl onen rozbor bez skrupulí zveřejnit. Zůstalo by tajné jen „chtít“ a všechno ostatní by bylo k dispozici novinářské „žumpě“ bez dalších výhrad.

Závěr sice odporuje logice, logika presidenta a jeho okolí je ovšem odzbrojující (dokažte, že Peroutka článek „Hitler je gentleman“ nenapsal). Vychází totiž z jeho důkladného vzdělání na proslulé universitě VŠE v dobách její komunistické slávy: přímo vyvěrá z třídního boje. Kde jinde měl chudák president čerpat své znalosti než tam. Jistě, stále vychází spousta encyklopedií či příruček s výroky slavných a to, co tam není, se dá někde na webu najít. Ovšem koneckonců to ani není třeba. Stačí přece mít zdravý rozum a řídit se jím. Pravidlo ve zdravém těle zdravý duch se v tomto případě uplatňuje vrchovatě. Těžké je tudíž odporovat logice presidenta či jeho ministryně.

Převzato z blogu autora