Zeptejte se na ulici libovolného počtu Čechů, jak se jmenuje libanonský prezident. Co se dozvíte? Anebo jiná otázka: Kdo je tamním premiérem? Kolik našinců to bude vědět?

Když ale stejnému počtu lidí položíte dotaz, jestli neznají někoho z libanonské zpravodajské služby, patrně budete úspěšní. Kdekomu okamžitě vytane na mysli jméno Ali Fayad. Aby ne. Jsou ho plná média. Není to poněkud zvláštní?

Pokud jde o libanonského prezidenta, mají čeští neználci víc štěstí než rozumu: v zemi cedrů nemají parlamentem zvolenou hlavu státu od května 2014. Což také nesvědčí o kdovíjaké politické stabilitě. Funkci prozatímního (úřadujícího) prezidenta plní premiér Tammam Salam spolu se svým kabinetem. Ten je koaliční: na vládě se podílí také Hizballáh, tedy teroristická organizace.

Zde připomeňme: Od vzniku Hizballáhu až do současnosti je likvidace Státu Izrael jedním z hlavních cílů organizace. Podle Naima Qasima z jejího vedení tvoří boj proti Izraeli podstatu politického přesvědčení Hizballáhu a je hlavním důvodem jeho existence.

I to je dobré vědět, chceme-li se lépe orientovat v kauze „Libanon aneb 5 za 2“.

Už proto není tak nesmyslné minimálně podezření, že Fayad má cosi společného s teroristy, sedí-li lidé z teroristické organizace v bejrútské vládě. Ostatně, informace na téma spojení Fayad – Hizballáh není českého, ale libanonského původu. Není důvod jí nevěřit. V minulých dnech se ukázalo, že to, co libanonské noviny psaly o výměnném ochodu „Češi za Fayada“, byla pravda. (Aktualizace: Napojení Fayada na Hizballáh potvrdil věrohodným způsobem v pátek 5/2 večer na ČT24 investigativní žurnalista Janek Kroupa (t. č. působí v Radiožurnálu).

Už je to tak, Ali Fayad, tajný agent Libanonu, už není tajný. Platí to ale také o jednom českém špionovi. Když rozkliknete web libanonské satelitní televize LBCI, 2016, najdete tam videozprávu ze 4/2 s tímto obrázkem:

Jak patrno z článku Nady A. Azizové (malé foto vlevo dole), ani tajný agent českého Vojenského zpravodajství už není tajný. Budiž. Co je ale pikantní: nemělo by být normální, aby si celý svět mohl prohlížet občanskou legitimaci špiona v činné službě. V případě Martina Psíka tomu tak je. Jak k tomu došlo? To je přesně ta otázka, z předlouhé řady dalších, na kterou neznáme uspokojivou odpověď.

Celá ta libanonská kauza nezapadá, viděno pohledem českého občana, do jeho představy o tom, jak by měly tajné služby fungovat. To je ale pouze jeden aspekt věci. Nelze totiž nevzpomenout na rok 2013 a nepoložit si otázku, s níž není možné vypořádat se mávnutím ruky: Nebyly důvody, které vedly k pádu Nečasovy vlády, po všem, co o tom dnes víme, mnohem malichernější?

A tedy: neměla by rodící se „libanonská aféra“, která má na rozdíl od „kabelek Jany N. N.“ ještě závažný mezinárodněpolitický rozměr, vyústit ve vyvození politické odpovědnosti (také) na vládní úrovni? Tady jde přece o víc než o prostou (a chvályhodnou) záchranu pěti Čechů unesených (“unesených“?) v cizí zemi. Nebo se mýlím?

Stejskal.estranky.cz