Nedlouho před volbami shrnují hlavní strany své kampaně do několika stručných hesel, jež na nás nyní vybafnou z každé druhé reklamní plochy. Dokazuje to, že i stranická kandidátka je produkt, jejž je třeba prodat za pomoci jednoduchých, pro zákazníky srozumitelných marketingových metod.

ČSSD vsadila na „Jistoty a prosperitu“. Jistoty jsou logickým krédem strany, která je u vesla už osm let a za tu dobu se tam velmi slušně zabydlela. A prosperita? Na pražském hlavním nádraží jakýsi lidový tvůrce vývěsku s fotografií růžolícího premiéra a heslem „Jistoty a prosperita“ doplnil o verš „…pro ty, kdo jsou u koryta“. Výstižné.

ODS vsadila na jednoslovné výkřiky, mezi nimiž na prvních místech figurují „Změna“ a „Budoucnost“. Kdo si více může přát změnu než opoziční strana, jež za posledních osm let lavírovala mezi kdekým pranýřovanou tolerancí vlády v rámci opoziční smlouvy a často vysmívanou tolerancí „nulovou“?

Jaká nás čeká budoucnost, pokud se tato strana po dlouhé době k moci navrátí, je jiná otázka. Ve snaze zalíbit se všem slibuje dnes ODS jedním dechem stát malý i ten sociální. Brojí proti zadlužování státu, plánované snížení daní se však zdráhá doprovodit příslibem osekat vládní výdaje. Svou vlajkovou loď – rovnou daň – postupně navrtává výjimkami, čímž popírá samotný její princip; proč nenazve raději věc pravým jménem a nehovoří o prostém „snížení daňové progrese“? Zpočátku vzývala reformy, pak si o nich na základě výsledku jakéhosi průzkumu zakázala mluvit, teď o nich - opatrně - hovoří zas. A vůdčí osobnosti? Věrohodnost vedení ODS je bohužel pouze relativní – ve srovnání se zkompromitovanými pohlaváry vládní ČSSD.

Nakonec se ukazuje, že předvolební slogany obou hlavních stran jsou kupodivu dosti trefné: s ČSSD nás čekají „Jistoty“, s ODS nejistota; s ODS může přijít „Budoucnost“, s ČSSD „no future“.

---

Poznámka redakce:
V červnu vyjde v nakladatelství Hejkal panu Danešovi kniha
České výpečky. Kronika let 1989-2005 v 17 obrazech
V povídkách známého novináře a publicisty vystupují jak osobnosti veřejně známé (s výjimkou prezidentů Havla a Klause ovšem nikoliv pod svými skutečnými jmény), tak fiktivní hrdinové, a politické události, které v tom kterém roce „hýbaly“ českou společností, se prolínají s každodenním životem a příběhy tzv. obyčejných lidí.

---

www.danes.cz