Parafráze otázky, položené kdysi Janem Nerudou, se nemusí nutně týkat jen starého slamníku a jiného odpadu, ale také odcházejících osobností politického života.

Až dosud každý prezident republiky občas vyvolal reptání na neurčitost vymezení některých pravomocí. Prezidenti nebo jejich zastánci se pak odvolávali tu na ducha ústavy, tu na ústavní zvyklosti. Také se příležitostně ozývají stížnosti na pozůstatky zvyklostí z dob monarchie, v poslední době zejména v souvislosti s nanejvýš užitečnými pravomocemi udělování amnestie a milosti. Zvlášť hlasitá debata o bílých místech v právní úpravě pravomocí prezidenta a o přežitcích z dob monarchie se strhla v souvislosti s hanebnou ústavní žalobou třiceti osmi senátních pidižvíků proti Václavu Klausovi.

Předmětem rozhořčených debat jsou ale pouhé maličkosti ve srovnání se skutečností, že již od založení státu v r. 1918 se přiznává zvláštní postavení manželce prezidenta, které má určitě povahu pozůstatku monarchických zvyklostí, je upraveno pouze zvykovým právem, nicméně má vliv na náklady ze státního rozpočtu na provoz kanceláře prezidenta republiky. Naše doba přiznala tomuto neformálnímu úřadu-neúřadu označení "první dáma".

Fenomén "první dámy" vystoupil ze stínu úlohy prezidenta republiky při střídání hlav státu. Nejen, že se od sebe v mnohém výrazně odlišují bývalý a současný prezident, ale také jsou rozdílné bývalá a současná první dáma a ve výsledku působí odlišně prezidentské páry. Činorodá a vždy přívětivě se tvářící Livie Klausová se v této roli zjevně cítila jako ryba ve vodě, zatímco Ivana Zemanová mívá na snímcích z oficiálních vystoupení ztracený výraz. Ostatně věkem a zevnějškem Václavu Klausovi blízká paní Livie působila jako jeho "doplněk" samozřejmě, což se nedá říci o podstatně mladší a drobné paní Ivaně, při obřadních příležitostech skromně následující v pozadí svého mohutného manžela, jako by k němu vůbec nepatřila. To není chvála jedné a hana druhé, pouhé konstatování přirozené lidské odlišnosti obou dam.

Odčerpávání energie prací a moc jsou drogy, jejichž odnětí ohrožuje "závisláky" vznikem abstinenčních příznaků. Osobnost, navyklá vydávat ze sebe denně velkou dávku energie, nemůže ze dne na den přejít do útlumu. Předmětem obecného zájmu proto byla otázka, čím se bude Václav Klaus zabývat po odchodu z Hradu, a byla pokládána za přirozenou. Představa jeho návratu do volného ringu soutěžení o moc naháněla spoustě nicotných osobností hrůzu, jež byla příčinou celé řady útoků na něj, vyvrcholivších výše zmíněnou ústavní žalobou.

Tento přístup je typicky česky nízký. Každý bývalý prezident je studnicí zkušeností a vztahů, jejichž zahození při jeho odchodu z funkce je pro stát ztrátou. Proto např. v USA se bývalí prezidenti těší veřejné úctě a jsou vysíláni na speciální diplomatické mise. Ve Francii jsou bývalí prezidenti doživotními členy Ústavní rady, která je poradním orgánem vládnoucího prezidenta a nahrazuje funkci ústavního soudu.

Zatímco se zlobná pozornost soustřeďovala na končícího Václava Klause, málokdo si uvědomil, že z navyklého životního rytmu vypadne také paní Livie, dosud plná energie. Její přání stát se velvyslankyní na Slovensku, se sympatií přijaté prezidentem Milošem Zemanem, proto způsobilo mnoha lidem šok. Až dosud bývali do diplomatických funkcí odkládáni různí bývalí politici. Žádná z bývalých prvních dam nebyla v době ukončení manželova mandátu v takové kondici, aby musela hledat způsob, jak vybít přebytek energie.

Neznám důvod, proč by paní Livie nemohla funkci velvyslankyně zvládnout, když se v diplomatických funkcích dobře uživili lidé daleko menších schopností. Ostatně se může odvolat na úspěšné předchůdkyně, které rovněž nebyly kariérními diplomatkami. V diplomatické funkci se např. skvěle osvědčila bývalá herečka Magda Vašáryová. A zvláště zde je příklad Hillary Clintonové, jež se uplatnila jako ministryně zahraničí USA, neúspěšně se pokusila o zvolení prezidentkou v r. 2008 a nyní uvažuje, že se o ně pokusí znova v r. 2016. Z "cvrkotu" na internetu před první přímou volbou prezidenta ostatně usuzuji, že by paní Livie nebyla zcela bez šancí, kdyby se pokusila vybojovat pro sebe křeslo opouštěné manželem. Těšila se obecné oblíbenosti.

Její přání narazilo na záporné stanovisko ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Tato miniaturní historka zpestřila obraz naší vnitropolitické současnosti. Především je zřejmé, že bývalý a současný prezident si zachovali vztah soupeření ve vzájemné úctě, který jim kdysi umožnil překonat politickou krizi uzavřením opoziční smlouvy. Nehrozí tedy, že by politické ovzduší kalil nesoulad mezi nimi, podobný tomu, jímž se vyznačovaly vztahy Václava Havla a Václava Klause. To je dobrá zpráva. Vedle toho se ovšem také ukazuje, že Karel Schwarzenberg nezapomněl na naprosto nevhodné vyjadřování paní Livie k jeho prezidentské kandidatuře, ani na obecně nevlídný přístup Václava Klause k němu, ani na porážku v prezidentských volbách od Miloše Zemana. Nyní využil své moci, aby si protivníky vychutnal. A nelze mu to dokonce ani vyčítat, protože stanovisko, že velvyslancem u prvořadého zahraničního partnera má být kariérní diplomat, je v zásadě správné. Pan prezident se mu odvděčil za nevstřícnost tím, že jej nepozval k podpisu dodatku lisabonské smlouvy, čímž obřadu dodal ráz nežádoucí světové výjimečnosti. Oba pánové dohromady mi připadají jako kluci na písku, kteří si vzájemně rozkopávají bábovičky.

Nepřekvapilo by mě ale, kdyby se později pro uplatnění paní Livie v diplomatických službách našla jiná příležitost, jí rovněž vyhovující, neboť Karel Schwarzenberg je velkorysý muž, jemuž moudrost přiměřená věku dovoluje stát nad věcí. Pokud nikomu nepřekážejí diplomati, kteří absolvovali moskevskou diplomatickou akademii, verbírnu sovětských zpravodajských služeb, neměla by vadit ani dáma, která praktické diplomatické zkušenosti nabývala jako partnerka hlavy demokratického státu.

Paní Livie by se neměla nechat odradit prvním neúspěchem. Neuspěje-li u moci výkonné, jistě má naději, že dojde uplatnění nabídkou služby lidu této země v nejbližších volbách.

Stejně tak předjímám, že také paní Ivana Zemanová si najde polohu, v které ji úloha první dámy nebude tolik tísnit a v které najde uplatnění, přinášející nezbytné sebeuspokojení. Pokud bych jí směl radit, ze své "šalamounské" pozice bych obrátil její pozornost ke kriminalitě žen, ženskému vězeňství a související právní problematice. V tomto oboru je mnoho práce, která čeká na vykonání a na neformální přístup, a působení v něm vyžaduje pokoru a hodně soucitu.