Představitelé našich křesťanských církví i náboženské komunity židovské energicky protestovali proti billboardu, jímž naši sociální demokraté připravují veřejnost na volby do krajských zastupitelstev. Jak známo, je na něm zobrazena ruka, patřící pravicovému politikovi, jak předává měšec plný peněz ruce katolického preláta. A pod tím nápis, který tu pointu přibližuje těm méně chápavým.

V protestu křesťanů a židů se praví, že tento styl propagandy neblaze připomíná způsoby, jaké kdysi předváděli komunisté a před nimi i nacisté. Toto velice popudilo pana Zaorálka, nejvýmluvnějšího z lídrů ČSSD. Ten předvedl před televizní kamerou afekt zlobné dotčenosti, jejíž hrot chtěl obrátit proti autorům protestu, vybral si však jen jednoho z nich, a to církev římskokatolickou. Zvláště ho prý popudilo údajné přirovnání sociálních demokratů k nacistům, zatímco prý právě katolická církev má v tomto ohledu mlčet, neboť za 2. světové války neváhala s nacisty kolaborovat.

Ve svém rádoby spravedlivém hněvu byl pan Zaorálek nepřesný. Pominul, že protest proti nešťastnému billboardu vyjádřili jednosvorně nejen představitelé našich katolíků, ale i nekatolických křesťanů i židů. Schytali to od něj pouze katolíci. Pan Zaorálek účelově pozměnil pointu protestu. Ten nepřirovnával sociální demokraty k nacistům. Jen poukázal na to, že inkriminovaný billboard nápadně připomíná propagační výtvory z komunistické a nacistické kuchyně.

Televize pohotově předvedla obdobné ukázky poúnorové komunistické propagandy. Podobnost byla nápadná. Kdyby si v televizi dali tu práci a předvedli něco z depozitáře propagandy nacistické, dojem by se potvrdil. Tady by se měl chytit za nos spíš pan Zaorálek a zauvažovat, kde se bere ta blízkost inspiračních zdrojů. On však raději zavedl řeč jinam. Do historie. Ale tak, jak se mu to momentálně hodí.

Nacismus a křesťanství jsou dva zcela neslučitelné světy, což věděly od počátku obě strany. Reálný vztah nacistů a křesťanských církví (nejen té katolické) v zemích jimi ovládaných je však téma složité a dramatické. Má i své ostudné kapitoly. Jednu za všechny: Slovensko za 2. světové války.

Zcela jiná však byla situace polská, francouzská, holandská atd. Ani ta německá situace nebyla jednoduchá. U nás známe dobový snímek několika sudetoněmeckých kněží, kteří vítají Hitlera zdviženou pravicí. Už ale nevíme, že desítky sudetoněmeckých kněží putovaly do koncentráku Dachau a mnozí se odtud už nevrátili. Česká katolická církev má v tomto směru čistý rejstřík. Když už se pan Zaorálek pustil do této oblasti, slušelo by se, aby víc věděl a víc rozlišoval. Možná, že mu to před veřejností projde. Vyrovnání se s minulostí není naší silnou stránkou.

V současném konfliktu jde ale o něco jiného. O to, kam je ČSSD ochotna ve své předvolební agitaci zajít. Kolik a jakých davových nenávistných emocí chce účelově křísit.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6