O cause „kakaového direktora“, poslance Michala Krause, bylo za poslední dny napsáno mnohé. Přesto bych rád přispěl do této změti názorů i pohledem, na který se trochu zapomíná, ale který je přinejmenším od sobotního vyškrtnutí poslance Oldřicha Němce z kandidátky ČSSD pro celou aféru velmi důležitý. Říkejme mu třeba pohled liberecký.

Tvrdý postup vedení ČSSD vůči Oldřichu Němcovi překvapil mnohé. Ve své kritice vůči Michalu Krausovi totiž zdaleka nebyl jediný. Komentář poslance Titze, slavné „čumím, čumím“ citovaly ve svých zpravodajských relacích všechny české televize a i jiní sociální demokraté se pozastavovali nad podivným vysvětlováním předsedy své poslanecké frakce. Přesto to byl pouze Oldřich Němec, kdo byl během 24 hodin odejit ze sněmovní kandidátky a podle pondělních Deníků Bohemia má být po vypršení poslaneckého mandátu vyloučen i ze strany. Lidé neznalí poměrů v liberecké ČSSD nad tím nevěřícně kroutí hlavou, nicméně je to tak. A není to zas tak moc překvapivé.

Jedná se jednoznačně o boj frakcí v rámci liberecké krajské organizace ČSSD. Ten začal na podzim 2001, kdy do místní organizace ČSSD v Semilech vstoupil tehdejší poslanec Michal Kraus (právě se navrátivší z Ghany, ale to tehdy nikdo netušil), když zjistil, že ve svém domovském Středočeském kraji se na volitelné místo kandidátky nedostane. Za spolupráce předsedy kontrolní a revizní komise dokázal semilskou ČSSD během několika dní rozvrátit a poté se velmi podivně svolanou konferencí místní organizace zvolit kandidátem do poslanecké sněmovny. Poté se ovšem musel prosadit ještě na krajské konferenci. Liberecký kraj tvoří čtyři bývalé okresy (Liberec, Jablonec, Česká lípa, Semily) a velké strany respektují pravidlo, že na jejich kandidátkách jsou první čtyři místa vyhrazena „okresním“ lídrům. Jenže ani to Krausovi nestačilo - prognózy totiž tehdy věštily ČSSD pouhé dva poslance za Liberecký kraj, přičemž ani druhé místo kandidátky nebylo vzhledem k možnosti preferenčních hlasů jistě volitelné. Proto usiloval o první místo na kandidátce. Jenže zástupci regionálních organizací ČSSD měli jiného favorita - libereckého Oldřicha Němce. Kraus si ovšem dokázal zajistit podporu tehdejšího stranického vedení, především Stanislava Grosse, ale i Vladimíra Špidly, který zhodnotil Krausovy čachry uznalými slovy „Byl to velký sportovní výkon“. Proto ho krajská konference ČSSD nakonec zvolila do čela kandidátky. Oldřichu Němcovi ovšem, jak se později ukázalo, stačilo ke zvolení i druhé místo.

V ČSSD v Libereckém kraji nastalo období mnoha zmatků, místní organizace v Liberci dokonce jednu dobu měla dva předsedy. Jakžtakž konsolidovat ji dokázal až Jiří Rudolf, pod jehož vedením vstoupila ČSSD na krajském zastupitelstvu do koalice a ještě se předvedla jako vyzrálá demokratická strana, když odmítla plán lídra SOS (a dnes poslaneckého kandidáta za Zelené) Petra Pávka vypálit za pomoci komunistů rybník suverénně nejsilnější ODS. Jenže pár dní po volbách byl Jiří Rudolf sesazen a po zmatcích se do funkce krajského lídra protlačil Michal Kraus. V krajské organizaci neustále přetrvávají spory, které velmi pěkně ilustrovaly komentáře některých sociálních demokratů z Liberecka ke Krausově aféře v nedělních Střepinách (za Krause se postavil náměstek hejtmana Vít Příkaský, zatímco ostatní ho kritizovali ještě ostřeji než poslanec Němec). Pod Krausovým vedením liberecká krajská ČSSD sesadila poslance Němce z volitelných míst a umístila ho coby stafáž na čtrnácté místo kandidátky. Poslanec Němec, dobře si vědom, že jeho parlamentní kariéra v červnu končí, si mohl dovolit být vůči Krausovi trochu nediplomatický. Ovšem Kraus, aby ponížení svého rivala dokonal, ho na politickém grémiu ČSSD (kam jako předseda poslaneckého klubu má přístup) nechal úplně vyškrtnout z kandidátky. Z té sice nakonec sám odstoupil, ale můžeme si být jisti, že z pozice předsedy krajské ČSSD bude v tomto frakčním boji nadále pokračovat a oslabení oponentů se mu stále velmi hodí.

Jiřímu Paroubkovi se tento návrh musel okamžitě zalíbit. Od aféry ministra zemědělství Zgarby (tj. asi dva měsíce) neměl příležitost předvést se jako buldozer a znovu postavit své šiky do latě. Dosluhující poslanec, navíc takový, kterého jen málokdo zná, je ideálním cílem.

Člověk nemusí být zrovna Machiavelli, aby mu došlo, proč musel být Oldřich Němec takto exemplárně potrestán.

16.1.2005