Sejde z očí, sejde z mysli, říkává se. Stoprocentně to platí pro české, původně československé republikány čili Sdružení pro republiku – Republikánskou stranu Československa (SPR-RSČ) vedené Miroslavem Sládkem. Populistickým křiklounem, který si svou pochybnou slávu vyzískal obhroublými urážkami čelních vládních činitelů nebo národnostních menšin a jehož ústupem z veřejného života bylo starostenství v jedné z čtvrtí „moravské metropole“.

Málokdo má v současnosti představu, co členové dotčené partaje, do roku 1998 působící v parlamentu, vlastně dělají, existují-li ještě vůbec. Ejhle, jsou mezi námi! A kdyby se neobjevila v celostátních médiích zpráva, kterak exekutiva, přesněji ministerstvo vnitra podalo podnět k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, aby jim pozastavil činnost, troufám si tvrdit, že by tomu tak bylo i nadále. Téměř se dá s nadsázkou dodat, že tím vláda poskytla republikánům účinnější republikovou agitaci, než jaké jsou sami aktuálně schopni.

Je to koneckonců zajímavá situace, jež na jednu hromadu klade Romskou demokratickou sociální stranu a tzv. sládkovce. Od svého ustavení odpůrci minorit, jimž sliboval předák SPR-RSČ například vystěhování na Ukrajinu. Neustále skandované slovo cikán se v jeho podání měnilo ze spisovného pojmu na urážku a důraz na to, že jsou „mezi námi“ (nejrůznější) škůdci, byl nakonec jádrem stranické profilace.

Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa se před soudním dvorem ocitá mimo jiné v lepší situaci než politicky organizovaní Romové anebo feministická Strana rovnost šancí, jimž přímo hrozí rozpuštění, neboť včas nenapravili situaci svého finančního výkaznictví. Rozdíl má jakoby spodní význam: rómské ani genderové politické formace po Listopadu prakticky nikdy neprorazily. Na rozdíl od „pana doktora Sládka“, jenž pro některé, zpravidla méně vzdělané skupiny nepostrádal charizma a jehož agitace hrála na strunu primitivní xenofobie či tužeb po panství pevné ruky.

Obnova někdejší role ve společnosti se stala krajně nepravděpodobnou, původní stoupenci republikánů se dávno rozeběhli na všechny strany. Nejvíce jich kdysi přešlo ke Klausově ODS, tehdy militantní, antievropské partaji s výrazným vůdcovským principem. Dalším faktem je, že by s takovou rétorikou ve společnosti celou generaci vzdálené od svého demokratizačního přerodu nikdo s velkou pravděpodobností příliš neuspěl. Přesvědčivým dokladem je také soudobé postavení republikánů, již v minulých letech opakovaně trpěli nesváry a štěpením a ani po sjednocení pod svým nejznámějším názvem SPR-RSČ roku 2008 nevystoupili z marginality.

Staronový předák PhDr. Miroslav Sládek je ale zřejmě v pohodě, protože na podivně vyhlížejícím partajním webu vzkazuje „spolubojovníkům“ bojovné parole: „Naše věc zvítězí.“

Vyšlo v brněnském deníku Rovnost