Po loňských volbách, kdy se jím vedená Strana práv občanů Zemanovci (SPOZ) nedokázala přehoupnout přes pětiprocentní laťku, byť svými 4,33 procenta přispěla k pádu Jiřího Paroubka (a k vládě pravice), oznámil Miloš Zeman návrat do důchodu na Vysočině. Po roce se však zdá, že „starý jezevec“ začíná opět vystrkovat drápy.

Ví, že má už opravdu poslední možnost pokusit se o dobytí Pražského hradu, přičemž blamáž z roku 2003 mu způsobila obrovské trauma. Nyní jeho stranička organizuje podpisovou akci na podporu zavedení přímé volby prezidenta, v níž by, za jistých okolností, mohl mít určitou šanci.

K pokusu o revitalizaci hibernované SPOZ však Miloše Zemana a jeho okruh patrně přiměl i drtivý propad preferencí vládních Věcí veřejných, čímž logicky vzniklo volné místo na „volebním trhu“. A byť „veverky“ kritizuje, což je dnes ostatně docela snadná disciplína, jeho vlastní politický projekt jako by „veverkám“ z očka vypadl. I když teď Miloši Zemanovi a Miroslavu Šloufovi křivdím, neboť budování VV a SPOZ bylo časově zhruba souběžné a patrně na sobě nezávislé. Ale byť se jezevcovi přátelé po veverkách neopičili, produkty obou skupin zapadají do trendu marketinkových stran. V zájmu občanů, nebo Lukoilu?

Nejen pro ně, ale i pro takzvané zavedené strany čím dál tím více platí: kandidát je program. Osoba kandidáta hraje prim, to, jaký je (přesněji řečeno: kým se jeví být), a jaké sociální skupiny se s ním tedy mohou identifikovat, zastiňuje programové poučky. Původní verzi programu SPOZ prý nabouchal Miloš Zeman osobně na obyčejném psacím stroji, ale mohl si ušetřit práci. Hlavním programem byl a je přece on sám, čemuž odpovídá i název strany: SPO Zemanovci. (Oficiálně psáno verzálkami - ZEMANOVCI!)

Ale každá „legrace“ něco stojí: štáb, billboardy nebo volební autobus nejsou zadarmo a z důchodu utáhnout rozhodně nejdou. Je-li Radek John maskotem Víta Bárty, logicky se nabízí otázka, koho maskotem je Miloš Zeman. Bezprostřední odpověď zní: Miroslava Šloufa. Ovšem Miroslav Šlouf je lobbistou ruského ropného gigantu Lukoil, jenž zde v roce 2007, za vlády Mirka Topolánka a bez výběrového řízení, získal lukrativní zakázku na dodávky leteckého benzinu na ruzyňské letiště. V kampani 2010 proto musel Miloš Zeman čelit obviněním, že jeho strana zastupuje ruské zájmy, zvláště když v jejím vedení figuruje též Martin Nejedlý, šéf společnosti Lukoil Aviation Czech, a výrazně ji podporuje i movitý obchodník s Ruskem Zdeněk Zbytek, v listopadu 1989 nabízející na sjezdu zemědělců zásah své tankové divize proti sametové revoluci.

Uvedenou kritiku neodvracel Miloš Zeman nijak inteligentně. Odkazoval na pětinový podíl americké společnosti Conoco v Lukoilu a též na to, že Nejedlý dal oficiálně jeho straně čtyři sta tisíc korun, za což se pořádná kampaň pořídit nedá. To jistě ne, avšak v Lukoilu nejsou tak hloupí, aby platili Zemanovce přímo. Probíhající reaktivace Zemanovců klade otázku bezpečnostního rizika opět na stůl. Ajistý nepřímý důkaz vazeb své strany na Rusko podal Miloš Zeman koncem června na konferenci Evropa sjednocená a svobodná?, kde celkem okatě podporoval ruskou zahraniční politiku. Kritiku uznání Kosova i akce NATO v Afghánistánu spojenou s naprosto demagogickým výlevem na adresu Gruzie („stát, jehož prezident má za hlavní hrdiny Stalina a Beriju“) nelze vnímat jinak než jako jasnou podporu Kremlu. U nás se zasmějeme, že si bonmotář Miloš zase pustil ústa na špacír, v Kremlu však mají pro účely svého PR oddělení k dispozici jasná slova „bývalého premiéra členské země EU“. Na jaře 2009 pronesl Miloš Zeman v ČT to samé - pouze ještě z okruhu kandidátů na vstup do NATO vyřadil Ukrajinu a vyslovil se i proti americkému radaru, který se prý měl budovat jen kvůli tomu, „aby si zbrojařské firmy namastily kapsy“.

„Nevěřím, že jsou umírnění muslimové a radikální muslimové. Stejně jako nevěřím, že jsou jen umírnění a radikální komunisté. Jsou jen muslimové a komunisté,“ pronesl též na zmíněné konferenci Zeman. Z úst někdejšího člena KSČ (pravda, v jejím „umírněném“ období) zněla tato slova obzvlášť pikantně. Označilli za nepřítele číslo jedna, a tedy i za kýžený příští hlavní cíl NATO islám, což ještě okořenil nápadem na vstup Izraele do Aliance, těžko za tím hledat jednoznačný ruský zájem. Miloš Zeman si však „jestřábí výroky“ (podobně hovořil i v roce 2009 v ČT) může v roli politického důchodce dovolit, ostatně mohou mu dobře posloužit i jako kouřová clona při palbě na Gruzii. A v daném kontextu poskytl Izraeli spíše medvědí službu.

Pokud Zemanovci politicky pohoří, bude patrně bezprostřední nebezpečí „lukoilizace“ (po vzoru „abelizace“) české politiky oslabeno, avšak SPOZ i VV jasně ukazují, že bezpečnostní riziko začínají představovat vlastně všechny české politické strany, nové i zavedené, neboť čím dál tím více fungují dle vzorce: marketinkový maskot ve výloze, temný kapitál ve skladu.

LN, 7.7.2011