Prezident Miloš Zeman má za sebou sto a pár dní v úřadě a jakoby "zázrakem" mu do prezidentského klína spadla demise Petra Nečase.

Toho Petra Nečase, kterého se chystal v době svého prezidentování "stopnout". Nakonec mu ke konci Nečase pomohla akce ÚOOZ. Ta odhalila, že Nečasova šéfka kabinetu premiéra nezákonně úkolovala vojenskou zpravodajskou službu z důvodů čistě osobních. Vše ostatní, celá ta monstr akce ÚOOZ, zatýkání exposlanců, jejich obvinění z "korupce" a i údajné vazby na "kmotry" Janouška a Rittiga vyznívá jaksi do prázdna. Zdá se, že jediným sólokaprem, či sólokapřicí, je právě a jenom Jana Nagyová.

Za této situace se prezident rozhodl, že nejmenuje vládu, která se opře o většinu v poslanecké sněmovně, ale jmenuje si "své spřátelené a vděčné osoby", dokonce snad i odboráře by rád viděl ve vládě. To za situace, kdy potenciální premiérka navržená ODS má k dispozici 101 poslanců, kteří jsou připraveni pro její vládu zvednout ruku.

Postup prezidenta kritizují i ústavní právníci, například Jan Wintr. Zásadně mu vytýkají, že nehledá premiéra, který má naději na získání většiny v poslanecké sněmovně. Miloš Zeman tímto svým postupem hraje zjevně o čas. Je evidentní, že nemá absolutně zájem na tom, aby případná vláda s premiérkou Němcovou dokázala nejen získat důvěru poslanecké sněmovny, ale zejména důvěru pravicových voličů. Zeman pracuje na systematickém podkopávání trojkoalice ODS, TOP 09 a LIDEM a svůj postoj hájí tím, že byl zvolen v přímé volbě a slíbil, že vládu sesadí.

Jestliže měl bývalý prezident Václav Klaus řadu vrtochů a do trojkoaliční vlády se strefoval v posledních měsících svého mandátu téměř neustále, přeci jenom ctil zásadu, že vláda svůj mandát odvozuje vždy od získání důvěry poslanecké sněmovny. Úřednickou vládu Jana Fischera navíc jmenoval na základě dohody hlavních politických stran v poslanecké sněmovně s tím, že proběhnou nové volby. Termín voleb dokonce Klaus i vyhlásil, Ústavní soud však tyto předčasné volby zrušil na základě stížnosti poslance Melčáka, který si na zkrácení funkčního období sněmovny u ÚS stěžoval.

Miloš Zeman chce jmenovat úřednickou vládu navzdory všem politickým stranám ve sněmovně. Levice úřednickou vládu nechce a chce rozpustit poslaneckou sněmovnu tím, že se pro rozpuštění vysloví ústavní většina v poslanecké sněmovně. Pravice úřednickou vládu nechce, protože se dohodla na nové premiérce a chce jí vyjádřit podporu. Zeman tak de facto bojuje proti všem a to může mít dalekosáhlé důsledky. Nejzřetelnějším důsledkem Zemanova postupu může být rozchod Hradu s politickými stranami a tento konflikt se může promítnout do výkonu prezidentského mandátu tím, že mu i levice přestane jít na ruku a schvalovat jeho "vrtochy".

Ukazuje se, že volba Miloše Zemana prezidentem byl mnohem větší omyl, než se zprvu zdálo. A vůbec tu nejde o "virózu" a další případné zdravotní komplikace. Jde o to, že Zeman přepisuje pravomoci prezidenta. Nyní už "nechce" jmenovat profesory na základě jediného(!) případu M.C. Putny. Což když zítra nebude chtít jmenovat členy bankovní rady a co když pozítří prohlásí, že vlastně žádnou vládu nepotřebujeme a on to za ni rád a zdarma vezme a ještě uspoříme nějaké ty miliony.

Vážně - Miloš Zeman nehraje podle pravidel psaných i nepsaných. Neměl by to být on, kdo by se měl Ústavnímu soudu zpovídat z nedodržování Ústavy?

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz