Pokrytectví, s jakým se vedoucí činitelé ODS (a nejenom oni) snaží odvést pozornost od obsahu nahrávky porady Věcí veřejných a jejich předstírané rozhořčení nad fenomenem skrytého nahrávání, které je „krmeno“ medii, je skutečně pozoruhodné. Nahrávky jim vadily a vadí jen velmi krátkou dobu a navíc velmi selektivně.

Zdá se, že vadí jen tam, kde obsahují něco nepříjemného.

Velmi vadí nahrávka rozhovoru Libora Michálka s Pavlem Drobilem.

Pavel Drobil dostal čas k tomu, aby vyvrátil všechna podezření. Aby mu ten čas lépe ubíhal, dostal, než se bude moci vrátit do vlády, nové pravomoce v ODS.

Velmi vadí nahrávka porady vedení Věcí veřejných.

Ta je představiteli ODS v dojemném souznění s vedením Věcí veřejných bagatelizována, nejde prý o nic víc než o Bártovo vytahování a opilé blábolení. Obsah není důležitý, nikdo z nich nahrávku neslyšel a přepis nečetl, nebudou přece ztrácet svůj drahocený čas nahlížením do žumpy.

Nahrávka Kristiny Kočí s jejími tehdy ještě spolustraníky zřejmě nevadila. Nikdo nezkoumal, zda se Kristina Kočí jen vytahuje a lže, její spiknutí s Tluchořem je pokládáno za prokázané a nahrávka byla použita jako argument pro odstranění Petra Tluchoře z funkce předsedy poslaneckého klubu ODS.

Nevadí jim Bártův plán na ovládnutí českého politického prostoru jeho soukromou bezpečnostní agenturou ABL. Není to nic, nad čím se pozastavovat. V žádném případě v tom nelze vidět prvotní problém s Věcmi veřejnými a všech dosavadních vládních krizí včetně té současné. Příčinou je přeci spiknutí Kočí-Tluchoř. Bárta dostal čas k tomu, aby se, podobně jako Drobil, očistil.

Sledování pražských politků ODS, které si objednali u agentury ABL jiní pražští politici ODS, též nevadilo. ABL napřed lhala, že se nic takového nedělo, nakonec vše přiznala a premiér Nečas přijal omluvu svého nového partnera Víta Bárty, který mu slíbil, že už to nikdy neudělá.

Ostatně již dlouho před tím, když si Topolánek stěžoval na to, že je agenturou Víta Bárty sledován v souvislosti s tzv. Toskánskou aférou, stal se předmětem posměchu svých stranických kolegů.

Není to tak dávno, co nahrávka, která „unikla“ z časopisu LUI, vyvolala bezprecedentní reakci, na jejím základě byl donucen k resignaci předseda ODS Mirek Topolánek. Nikdo se nezabýval otázkami a okolnostmi jejího původu.

Přemysl Sobotka tehdy na mimořádné tiskové konferenci vyskočil jako čertík z krabičky a otevřeně Topolánka vyzval, aby odstoupil ze stranické kandidátky pro volby do sněmovny a „zvážil své setrvání ve vedení ODS“. Velmi ostře se distancoval od obsahu nahrávky. Okolnosti jejího vzniku a zveřejnění mu nijak nevadily. Dnes není rozhořčen tím, že koaliční partner ODS, Věci veřejné, v současné nahrávce jasně deklarují úmysl bez ohledu na koaliční dohody požadovat změny v koaliční smlouvě a v koalicí již přijatých reformních návrzích vlády a bez ohledu na své koaliční partnery samostatně jednat s odbory. O tom neřekl ani slovo. Je rozhořčen tím, že tato informace byla prozrazena „nemravnou“ nahrávkou.

Panu poslaneci Šťastnému se chce z té atmosféry tajných nahrávek zvracet. Před dvěma týdny mu nahrávání nevadilo. Nevadilo mu ani šmírování pražských politiků ODS. Nevadí mu zřejmě propojení jeho přátel Janouška, Hrdličky a Richtera s agenturou ABL a Věcmi veřejnými. Možná mu křivdím, možná o tom nechce mluvit jen proto, že má labilní žaludek a kdyby se nad tím zamyslel, musel by se pozvracet.

Předsedkyně sněmovny Mirka Němcová říká, že si nenechá kazit den a nenechá se vtáhnout do nějakého bahna. Příliš pozdě. V tom bahně již vězí až po uši. Vězí v něm od chvíle, kdy se rozhodla „nevidět a neslyšet“. Šestého května odpověděla na otázku Radiožurnálu, zda ji Věci veřejné přesvědčily, že skutečně nejsou propojeny s ABL: „Já si nemohu teď hrát na to, že vím přesně, jak to u nich je. Já nejsem člen jejich klubu, netuším, jak se tam jednalo, jestli má pravdu paní místopředsedkyně Klasnová, která píše dopisy o nedemokratických procesech. Jestli naopak paní předsedkyně Peake teď říká, že oni nemají, ať je nespojujeme s firmou ABL, že nemají nic společného, já myslím, že se to ale ukáže v krátké době.“

Nahrávku z porady Věcí veřejných paní předsedkyně nečte, celou historii vzniku Věcí veřejných ani historii koaličních vztahů nesleduje, nesleduje informace týkající se vnitřních poměrů ve Věcech veřejných a zejména pak uniklé informace z nemravných nahrávek, takže netuší. Ještě se neukázalo, a tak si svůj názor paní předsedkyně utvoří až podle toho, jak ve věci rozhodne klub Věcí veřejných.

Nikdo si zřejmě nepovšiml jiné informace. Nejedná se tentokrát o nějakou nahrávku, ale o stížnost prezidenta Unie soukromých bezpečnostních služeb ČR Jiřího Kameníka.

„Veřejnost nás nevnímá jako strážce bezpečí, ale jako největší lumpy. Myslím, že kdybych byl odsouzen na dvacet let za vraždu, nebyl bych na tom v očích veřejnosti tak špatně jako člen Unie soukromých bezpečnostních služeb ČR.“

Praxe Bártovy ABL poškozuje podle pana Kameníka celý obor. Bylo to sledování Mirka Topolánka, odposlechy a sledování pražských politiků a provázanost se státní správou.

Kazí to pověst celého odvětví.

ABL ale úspěchy její politické divize svědčily. Loni se její obrat zvýšil o téměř 30 procent na 889 milionů korun. Její mluvčí Martin Marcilis k tomu dodává, že důvodem je navýšení počtu zakázek. ABL, tentokrát již „oddělená“ od své politické divize, bude stejně úspěšně pokračovat i v letošním roce. „Očekáváme zvýšenou poptávku po našich službách,“ nechal se slyšet její generální ředitel Matěj Bárta.

Nečasova „deabelizace“ může nerušeně pokračovat.

Věci veřejné prohlašují, že jsou jediným garantem „skutečné reformy“, kterou si zúžily do hesla „kradli, kradou, budou krást“. Všichni kradli, všichni kradou, my nekrademe, bez nás se bude krást. Sloveso krást ve všech jeho formách se stalo mantrou všech veřejných vystoupení politiků Věci veřejných. Samozřejmě, je jednoduché, snadno zapamatovatelné a může mít úspěch, zvláště u těch jednodušších posluchačů a čtenářů. Projevy Radka Johna jsou napsány tak, že se na každou řádku napíše to kouzelné slovo a pak se zleva i zprava doplní do jednoduché úderné věty. Že je to demagogie a populismus nejhrušího a nejprimitivnějšího rázu, nevadí.

Pokud se snad někdo ptá na jejich vlastní „problémy“ se stranickými financemi, dozvíme se, že pan Bárta vše vysvětlil a oni mu věří. Pan Babák vše vysvětlil a oni mu věří. Pan John vše vysvětlil a oni mu věří. A pak následuje další lavina „kradou, kradli, budou krást“. Jen my nekrademe, my si vzájemně věříme. Bártovy obálky nacpané bankovkami jsou půjčky, o nějaké smlouvě, termínu splatnosti či úrokové míře se mezi přáteli přece nemluví. Jsme obětí spiklenců a mediální manipulace. Babákův očekávaný zisk z akcií, kterým splatí půjčku od svých firem, aby mohl sponzorovat stranu, jsou čisté a jeho kolegové věří vysvětlení, že akcie ztrátové firmičky za rok stoupnou, on tak vydělá miliony a vše bude v pořádku. Měli bychom také věřit, vždyť přece „kradou, kradli, budou krást, jen my nekrademe“. Pan John své kšefty s Ora Printem vůbec nevysvětluje, nemusí, je to už dávno, media na to zapomněla a kolegové mu věří. Věřte i vy. „Kradou, kradli,...“

Jiné vysvětlení ani od pana Bárty, ani od pana Babáka, ani od pana Johna ještě nikdo neslyšel.

Věřte jim, na poradě padlo rozhodnutí, že tentokrát jejich volba předsedy bude regulerní a „férová“. To platí přinejmenším do příští porady. Vít Bárta nekandiduje, pan Babák nekandiduje, jsou oběťmi medií. Pan John už není prázdný a vyhaslý. Kandiduje a bude napínavé sledovat, zda ve volbě předsedy zvítězí. Karolína Peake a ta paní z Moravy také kandidují, ale ani předseda John, ani ty dvě kandidující dámy nejsou zvány na porady vedení, na kterých vedení strany velmi střízlivě rozebírá problém zmizelých milionů z volební kampaně a o kterých, neznámo proč, nás Věci veřejné přesvědčují, že jde jen o „opilecké večírky“. Ta nepříjemná fakta prý do debaty vnesla Kristina Kočí, aby jimi mohla poškodit stranu, a jsou důkazem spiknutí a protistranického puče. Škoda, že účastníci porady byli tak opilí, že to hned nepostřehli a zcela vážně diskutují o tom, zda Radim Vysloužil těch nějakých dvacet milionů ukradl nebo jen prošustroval bez patřičných dokumentů. Vít Bárta docela racionálně uvažuje o tom, co v nastalé situaci dělat a komu ty nepřehledné finance svěřit, aby problém vyřešil. Je rozhodnuto, situaci vyřeší Babák, který už „čaruje“. To mimochodem neřekla Kateřina Kočí, ale jiný, neznámý, účastník porady.

Kradou, kradli, budou krást.

Pokud se někdy moderátorovi či novináři podaří Johnův monolog přerušit a zeptat se, co proti „kradení“ za rok svého působení skutečně dokázal, dozvíme se, že jeho ministerstvo připravilo jeden návrh zákona a že v kafeterii ministerstva vnitra objevil předraženou kuchyňskou linku. Bohužel se moderátor nezeptal, zda ji pan John nechal vytrhat ze zdi a nahradit nějakou levnější. V neděli jsme se od Radka Johna dozvěděli další úžasnou informaci. ODS dala Kateřině Kočí 120 milionů na rozbití jeho strany. Zítra můžeme očekávat pány Bártu a Johna tvrdě požadovat prověrku financí ODS, aby se zjistilo, jak byly ty miliony převedeny. Kradou, kradli, budou krást. A můžeme očekávat, že jim Petr Nečas opět vyhoví. Schválení reforem je přeci prioritou.

Vít Bárta se v nahrávce z porady manažerů ABL přiznal, že používá omluvy jako taktickou zbraň. Každé jednání, říká, zahájí tím, že se partnerovi omluví. Prý to funguje, vzbuzuje to důvěru. Nevím, každé své vystoupení dnes zahajuje tím, že se omlouvá, neomlouvá se ale za to, co zajímá novináře a veřejnost, omlouvá se za to, že přivedl Kateřinu Kočí do politiky, a za svá slavná prohlášení o tom, že na konzultace s ním, Vítem Bártou, čekají prezident Obama a premiér Putin a že presidenta Klause vodí za ruku. To vše byl jen opilý blábol – tak zní omluva.

Opile mi v té nahrávce nezněl. Jen si myslím, že k těm schůzkám s Putinem a Obamou v nejbližší době asi nedojde. Co se týká jeho vztahu k panu prezidentovi, myslím, aniž bych jej démonizoval, že by se dalo s úspěchem pochybovat o tom, kdo v tomto vztahu vede a kdo je veden.

Premiér Nečas zřejmě tu nahrávku z porady manažerů ABL přeci jenom četl. A asi se mu Bártova omlouvací taktika zalíbila do té míry, že na ni vsadil budoucnost své vlády a možná i budoucnost ODS. I dnes prohlašuje, že ODS, navzdory problémům v koaličních vztazích, stále chce „pokračovat v nastoupených reformách“. ODS by měla vysvětlovat návrhy reforem, místo toho se ale musí dnes a denně omlouvat a vysvětlovat, proč chce být spojována s politickou divizí ABL. Bártovy omluvy příliš nezabírají. Přestávají zabírat i Nečasovy omluvy. Aby mohly reformy být schváleny, musí je schválit sněmovna. Je otázkou, zda k tomu dojde. Věci veřejné již dnes prohlašují koaliční dohodu za mrtvou a chtějí ji znovu rozjednat, stupňují své vyděračské populistické požadavky a vyhrožují vystoupením z vlády. Pokud jim ODS vyhoví, bude hrozit konec koalice s TOP 09, která zatím hrála „tichou sílu“ a hleděla si vícemeně svého.

To ovšem skončí v momentě, kdy by byly ohroženy pozice jejích ministrů. A bez ohledu na to, jak se bude vyvíjet situace mezi ODS a Věcmi veřejnými, neumím si představit, že by TOP 09 setrvala ve vládě, kvůli níž by i ona ztrácela důvěru svých voličů.

Myslím, že tato vláda, která se stále zrychlujícím tempem řítí od krize ke krizi, již fakticky skončila.

Každý z jejích koaličních partnerů se dnes jen snaží zachránit, co se dá ze svých startovacích pozic pro příští volby. Věci veřejné vědí, že se musí proti ODS i TOP 09 jasně a tvrdě vymezit. Nemají co nabídnout, a tak se spoléhají na své „kradou, kradli, budou krást“ a doufají, že na jejich jednoduché heslo naletí alespoň část jejich bývalých voličů. Svou volební kampaň již zahájily a nelze od nich očekávat nic, než volání po obnovení jednání o koaliční smlouvě a o reformních opatřeních a populistické požadavky na změny reformních zákonů.

ODS se bude snažit protlačit co nejvíce z reformních zákonů ještě před nevyhnutelným pádem vlády. Bohužel riskuje to, že buď k rozpadu vlády dojde ještě před tím, než budou reformy prohlasovány, nebo bude ustupovat tak dlouho, že v účinnost Věcmi veřejnými „upravených“ reforem nebude věřit ani sám Petr Nečas a ODS se, bez ohledu na svůj „úspěch“, bude muset rozloučit se zbytkem svých příznivců.

TOP 09 bude dělat to, co dělala dosud. Její ministři budou tiše předkládat své reformní návrhy, a to jen do doby, kdy bude zřejmé, že se terčem kritiky a hněvu voličů stává i ona.

ODS si nechce připustit, že krizi tentokrát nejde ustát. A že čím více bude vydírání ustupovat, čím déle bude trvat, tím rychleji bude ztrácet důvěru svých zbývajících příznivců. Že nemůže uspokojit všechny a zůstat při tom věrohodná.

Poznámka na konec:

Vít Bárta na tiskové konferenci prohlásil, že „z Radka Johna ani Věcí veřejných si nikdo dělat legraci nebude!“ Dělat si legraci by mě ani nenapadlo. Ani z Radka Johna, ani z Věcí veřejných a už vůbec ne z Víta Bárty. Naopak, považuji jej a jeho stranu za vážné ohrožení naší politické scény a demokracie obecně. Přiznám se, že mám obavy z jeho napoleonských ambicí. Píši napoleonských, ale, jak se zdá, jeho ambice jsou ještě daleko větší. Přiblížil nám je formální předseda Věcí veřejných, Radek John:

„Má však vysoké ambice, a proto by měl mít jasně vymezené pravomoci. On chce být centrálním mozkem lidstva,“ řekl John.

Myslím ale, že ani pan předseda Radek John ambice svého šéfa nedocenil. Bártovy ambice sahají ještě dál a hlavně výš.

Na nedávné tiskové konferenci, na které Vít Bárta s vrozenou skromností oznámil, že nebude kandidovat na předsedu strany, své rozhodnutí doplnil takto: „Celou věc hodnotím tak, že můj čas ještě nenastal.“

Jeho čas ještě nenastal...

Ta věta se mi zdála známá, jako bych ji už někde slyšel nebo četl. Zní klasicky, vyzařuje z ní očekávání nějakého nového času, který teprve přijde. To očekávání, ta víra. A pak jsem si vzpoměl.

„Jan, Kapitola 7.

Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože mu Židé ukládali o život.

Byly blízko židovské svátky stánků a jeho bratří mu řekli: "Jdi odtud do Judska, aby tvoji učedníci viděli skutky, které činíš. Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!“ Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili. Ježíš jim řekl: "Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas. Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků. Vy na svátky jděte, já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil." To jim řekl a zůstal v Galileji. Když jeho bratři odešli na svátky, tu šel také on - ale nepozorovaně, aby se o tom nevědělo.“

Že své rozhodnutí odůvodnil Ježíšovými slovy, je dokonalý příklad toho, čemu se anglicky říká „Freudian slip“. Neúmyslné vyslovení podvědomé myšlenky.

Žádný Napoleon. Žádný „centrální mozek lidstva.“

SPASITEL!

Blog.aktualne.cz/Tomas Haas