Do rozhovorů o vytvoření nové koaliční vlády se poprvé zapojila aktivně KSČM. K jednání Jana Hamáčka a Andreje Babiše se připojil předseda KSČM Vojtěch Filip. Ten už dlouho nabízí své schopnosti prostředníka. Když zkrachovalo první jednání o koaliční vládě mezi hnutím ANO a ČSSD, vyjádřil se k situaci. Prohlásil, že bylo chybou, že se jednání jako prostředník nezúčastnila KSČM, a vyjádřil domněnku, že pokud by se jednání KSČM zúčastnila, jednání by nezkrachovalo. Filip nabízel své prostřednictví, které by pomohlo nalézt kompromis.

V ANO pak zafungoval výbor, v němž zasedají i hejtmané za ANO, mimo jiné i hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová. Slyšet se však nechala i eurokomisařka Věra Jourová, že by měla problém, pokud by se Babišova vláda opírala o „extremisty“ - rozuměj SPD. Komunisté už zřejmě dávno extremisty nejsou, když jsou ochotni místo socialismu pomáhat miliardáři Babišovi do premiérského křesla. Jermanová vydávala právě koalici ve Středočeském kraji, složenou z ANO a ČSSD s podporou KSČM, za „vysoce funkční“ a horovala, aby ANO jednání s ČSSD obnovilo. Ve výboru ANO byli dokonce tací, kteří navrhovali, aby ANO nabídlo ČSSD vnitro i finance, že si to přeci Babiš „pohlídá“.

Nevím, proč se Babiš tak zalekl tolerance menšinové vlády ANO od SPD, hodně se zdůrazňuje, že by se na něho jako na premiéra dívali v „Evropě“ skrz prsty. Tuto tezi razila a razí právě eurokomisařka Jourová. Domnívám se, že Jourová jen „kalí vodu“. EU má v současnosti obrovské problémy s vnitřní soudržností a čelí kromě brexitu i ochranářské politice amerického prezidenta Donalda Trumpa, že takový detail, jako je tichá podpora od SPD, by vytvořil jen pár vlnek. Šéfové EU, Jean-Claude Juncker a Donald Tusk, by byli naopak velmi rádi, že českým premiérem je člověk, který neproblematizuje naše členství v EU a je ochoten a schopen hrát politickou hru EU (viz úder v Sýrii) a podporuje NATO.

Babišova ochota jednat s ČSSD o koalici je překvapivá i z toho důvodu, že bývalá šedá eminence ČSSD a ministr vnitra Milan Chovanec ve svém rezortu dohlédl na správné vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Babiš tak sociální demokracii jako stranu nikdy explicitně nehaněl (což s oblibou tvrdí například Lubomír Zaorálek), vždycky ale kritizoval Chovance, že s ním nikdy. Další podivnost spočívá v tom, že je stále ochoten s ČSSD jednat a ta, i s „obrozeným“ vedením Jana Hamáčka a Jiřího Zimoly, vymýšlí různé koaliční „pojistky“, které řeší možné prvoinstanční Babišovo odsouzení, nebo požaduje, aby Babiš podal demisi celé vlády, pokud z vlády odejdou všichni ministři nominovaní za ČSSD.

Babiše se naopak velmi aktivně zastává KSČM (Filip ctí presumpci neviny) a považuji zejména účast Filipa na jednání Babiše a Hamáčka za významné posílení Babišovy pozice. Hamáček, který zřejmě velmi usiluje o vnitro, tak bude mít nejtěžší pozici ze všech tří lídrů rodící se koalice. Kromě odporu senátorů, kteří se obávají volebního výprasku při podzimních senátních volbách, pak bude muset přesvědčit alespoň 9001 členů ČSSD (členská základna ČSSD má údajně 18 000 členů), aby pro jeho funkci ministra zapomněli na „principiální postoje“ a „zásadní problém“ a schválili koalici ČSSD s ANO. Hamáček se Zimolou samozřejmě dobře vědí, odkud senátorský vítr fouká, ale vědí také, že jejich strana utrpí tak jako tak v podzimních volbách porážku a být „u toho“ je lepší než být v opozici. A jak se situace vyvíjí a jednání budou pokračovat, Hamáček se Zimolou teď přemýšlí, jak schválení vládního angažmá ve stranickém referendu prosadit. Protože nečekám, že senátor Jiří Dienstbier poleví ve své kritice vstupu do vlády, mediálně to bude jistě velmi bouřlivé a ČSSD za to kladné body nezíská. Zbývají pak skutečně jen ta křesla. Za ně budou „principy“ ČSSD fakticky prodány.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz