Kdo sledoval nedělní televizní duel Jiřího Paroubka s Mirkem Topolánkem, mohl snadno nabýt dojmu, že jej Česká televize pouštěla ze záznamu pořízeného dva dny po volbách. Topolánek hřímal „Trojkoalice!“ a Paroubek na to odpovídal „Trojkoalice ne!“ Že šlo o přímý přenos necelé dva měsíce po volbách, mohl divák vyčíst jen z drobných detailů, například když si Topolánek s Paroubkem vzájemně podstrkovali bílý list papíru s lišáckou výzvou tomu druhému, aby na něj napsal jméno „zrádce“ z jejich vlastního stovkového tábora.

Předseda ODS dobře ví, že se trojkoalice v nové sněmovně neobejde bez hlasů poslanců ČSSD, popřípadě KSČM. Na druhou stranu též ví, že lidovce a zelené jeho strana v zásadě k ničemu nepotřebuje, neboť z hlediska parlamentní aritmetiky znamená 100 poslanců trojkoalice prakticky totéž co 81 ODS: ne dost hlasů k prosazení čehokoli proti jednotné opozici. Topolánkova „valašsky tvrdohlavá“ sázka na trojkoaliční stovku vychází především z vyhrocené volební kampaně, v níž jedním z jeho leitmotivů byla teze o „KSČSSD“ doprovázená rezolutním „ne“ jakékoli formě spolupráce s Paroubkovou stranou.

Vše nasvědčuje tomu, že spíše než skrze dohodu s Paroubkem sháněl šéf ODS po volbách podporu zákulisně u některých „vstřícnějších“ poslanců ČSSD. Scénář změny povolebního poměru sil nejspíš definitivně padl před pár dny, kdy místopředseda ODS Pavel Bém veřejně potvrdil, že ODS hledá „konstruktivní“ a „státotvorné“ odpadlíky v řadách ČSSD. Bém tím vložil Paroubkovi do ruky bič, navíc každý takový přeběhlík by napříště automaticky získal punc „uplaceného zrádce“.

Bezradný Valach nebude mít tento týden na Hradě prezidentovi co říct, a bude mu tak nerad muset přenechat iniciativu.

www.danes.cz